BLOG: Bude bída, hlad nepokoje a nedostatek, ale stálo to za to!

Když si čtete novinové titulky, musíte nutně nabýt dojmu, že boj s covidem nás stál a ještě bude stát opravdu hodně. Nemusíme přemýšlet jen v nějakých abstraktních kategoriích, ačkoli je jasné, že právě od jejich chápání se odvíjí i materiální kvality našich životů. V blízké budoucnosti nás nebude trápit „jen“ ztráta svobody, víry v lepší budoucnost našich dětí, důvěry v lidská práva a v to, že lidské bytosti mají nějakou hodnotu, ale i hlad, nouze, sociální nepokoje, nemoci, zmar a celková skepse.

S hořkým úšklebkem vzpomínám na to, že jsem téměř na kolenou prosila ústavní soudce, aby ochránili lid a národ. Vím, že v globálním světě to byl směšný počin, ale podobně jako já se snažili lidé ve všech státech. Bohužel nebyli vyslyšeni, protože přece bylo třeba zachránit jakési přestárlé a velmi nemocné. Tento nesmysl se stal mantrou našich životů a jak vidíme, ještě stále sídlí v myslích mnoha lidí a bohužel i soudců Nejvyššího správního i onoho prokletého Ústavního soudu.

Nejsem schopna pochopit, že soudcům nedochází, co způsobili. Jak to, že vůbec nechápou, že to oni mají na svědomí útrapy, které nás všechny čekají. Že oni mohou za to, že umírají lidé se zanedbanými nemocemi, že oni mají na svědomí děti, které přišly o vzdělání, že oni nesou vinu za osamělé staré lidi z domovů pro seniory, kteří marně doufali, že ještě uvidí své blízké. To soudci jsou odpovědni za chudobu, za nedostatek a za ztrátu toho, co jsme považovali za samozřejmé. Je mi to líto a ještě více mne mrzí, že jsou tak slabí, že to nedokážou přiznat a omluvit se a jednat konečně jinak. Necítím nenávist, necítím zlost, jsme jen v jakémsi šoku, cítím zklamání, jsem otřesena lidskou hloupostí. Nechápu to.

Cítím zoufalost, když si přečtu, že prý má být hodnota života promile lidí větší než cena zdraví a životů zbytku společnosti. Opatření, která na nás stále valí vláda a která ničí vše a zanechávají spoušť horší než atomová bomba, jsou od počátku naprosto nepřiměřená. Nezachraňují nikoho. Měli jsme se doslova a do písmene vykašlat na to, že někdo umře. Neměli jsme zastavovat obchod a život. Nestálo to za to. Rozhodně ne. Následky jsou totiž, přesně jak jsme psali od počátku, nesrovnatelně horší než smrt minimálního množství lidí. S C+ testem údajně zemřelo za ty dva roky běsnění necelých 5 milionů lidí. Co to proboha je? Kapka v moři. Zaplatili jsme otřesnou daň.

Bohužel jsme nepoučitelní. Děkujeme za opatření proti covid a nebráníme se proti dalším mnohem ničivějším počinům Evropské unie. Proč? Nechápu, nerozumím. Dnes jsem si přečetla o dalších katastrofických scénářích, o těch světlých zítřcích, co nás čekají s Green Deal a Farm to Fork programem, který má za úkol zlikvidovat zemědělství a zasít mezi lidi hlad. Vadí to někomu? Zamýšlí se někdo nad tím, co se vlastně děje? Nebo se jen tančí pod šibenicí a čeká na to, až bude doopravdy nejhůř? Možná, že my lidi potřebujeme temno, potřebujeme hrůzu a zlo, abychom se zase odrazili ode dna. mrzí mne ale, že jsem do toho přivedla svoje děti. Vím, že jejich osud nemůžu ovlivnit, ale přesto mne to nevýslovně bolí. Hlavně proto, že vůbec nechápu, proč jsme si to udělali. Proč?

Vendula Záhumenská

právnička