Hody aneb vodění barana v Janové

Staleté tradice z našich životů stále častěji mizí. Především ty, které zachovávají „pouze" dědictví našich předků a nemají tolik žádaný komerční charakter jako například Vánoce, Velikonoce nebo nově dovezené cizí zvyky jako je Valentýn nebo zkomercializovaná památka zesnulých s typicky českým názvem Helloween.

V Janové však po dlouhá léta udržují hodovou tradici vodění barana. Ne, žádné desítky stánků nebo pouťové atrakce, lákající rodiny ze širokého okolí. V Janové přinášejí radost do domů spoluobčané, kteří jsou po celá ta léta schopní se domluvit, sejít, navléci se do maškar a vyjít s muzikou do ulic. Sice i tradice se časem mění. Původně se slavily hody v pondělí, pak dlouhá léta v neděli a letos Janová slavila poprvé v sobotu. Letos taky hodové veselí nedoprovázel živý beran, aby nebyl nucen veseliti se proti své vůli, ale vezl se jako podobizna na korbě opentleného vozu a malý beránek byl k vidění i v košíku. Řadu fotografií z veselého dne najdete v odkazu pod fotografií v článku.

Hody aneb vodění barana v Janové (foto R. Dolanský)   …další fotografie

V tomto roce pořádali hody sportovci TJ Tatran Janová. Jejich zlatým pokladem je sportovně založená a především humoristicko – satiricky laděná skupina Džejmsovci, která, co se týká dobré nálady, působí jako spouštěč řetězové reakce. Je to exploze humoru a tance. Když si k sobě přizvou své věrné přátele, hody jsou slunečné, i kdyby bylo zataženo nastokrát.

Věrným souputníkem janovských hodů je dechová kapela Hověžanka, jak už název napovídá, muzika z Hovězí. Je velmi důležitým prvkem při hodovém veselí neboť spolu s maškarami přinášejí do domů radost a pozdravení. V minulosti byly hody oslavou plných sýpek a spižíren před nadcházející zimou. A právě díky této hojnosti přichází k chase a muzikantům paní domu s celou rodinou, obtěžkána tácy se sladkostmi, chlebíčky nebo jinými pochoutkami. Naopak pán domu u nás doma na Valašsku přináší v drtivé většině případů ku větší slávě přípitek valašským nektarem. Sic třpytivě čirým a přece s modravým nádechem nezaměnitelné jemné vůně.

Jak se mění doba, mění se i lidé. Proto ne v každém domě otevřou se chase dveře dokořán. Řada lidí se uzavírá za zdmi svých domovů. Ale pořád existuje většina příbytků, kde by pro rodinu bylo katastrofou, pokud by nebyli pán a paní domu vytančeni, pokud by nemohli nabídnout své hodové pochoutky chase a muzikantům a i nějaký ten groš nemohli hodit do kasičky.
Opravdu hezké chvíle nastávají u domů zcela nových spoluobčanů, kteří se navíc přistěhovali z měst, takže mnohdy o hodech a zvycích na vesnici bez kostela nic neví. Ale pokud jim nevadí pospolitost a družnost, je najednou u domu tolik smíchu a dobré nálady…

Samozřejmě hladový a žíznivý poutník může nabýt dojmu, že být členem chasy nebo hodovým muzikantem je hotové terno. Být však deset hodin na nohou, tančit nebo foukat do pokroucené mosazi a přinášet dobrou náladu, neodmítat pohoštění, je možná náročnější než okopat pole brambor. Ale dobrý pocit, že pospolitost a sousedské vztahy ve vesnici pořád ještě v určitém smyslu fungují, za to stojí.
Nu a večer na všechny v místním restaurantu čeká hodová zábava, šťavnatá kachnička, dvoubarevné zelí, bramborový knedlík… Mňam. „Čí sú hody? Naše!" Takové jsou hody v Janové.

Radomír Dolanský