Janovjané dovezli dětem kousek lásky

V pondělí 23. června se z Janové vydala výprava do Zlína. Přibližně 25 dětí a dospělých jelo na návštěvu Dětského centra ve Zlíně Burešově. Základní impuls k celé akci dala Pavlína Šimarová, která je v kontaktu s Dětským centrem Burešov již delší dobu, ale zúčastňuje se i mnohých jiných charitativních akcí. Řadu fotografií z návštěvy najdete v odkaze pod fotkou v článku.

Dětské centrum Burešov existuje již od roku 1947. Tehdy, jak hlásá i cedule nad hlavním vchodem, ji věnovali manželé Božena a Dominik Čiperovi fondu n. p. Baťa pro péči o dítě. Dětem slouží dům i krásná zahrada celých 67 let do dnešních dnů. Doufejme, že současní politici budou ctít přání donátorů a s pokorou k dědictví předků budou zodpovědně přistupovat k pomoci potřebným, jichž ani za bezmála sedmdesát let neubývá.

Řada občanů Janové přinesla dárky pro děti, které žijí v dětském centru dočasně, z důvodu nepříznivých podmínek v jejich rodinách. O to více se cítí osaměle, vytržené ze známého prostředí. Ztracené ve světě, aniž by mnohdy věděly proč. Velký dárek věnovala dětem, ale i návštěvníkům obec Janová, která uhradila náklady na dopravu. Ne v každé obci je takové gesto samozřejmostí. V Janové ano.

foto Radomír Dolanský    více fotek

Zájezdový autobus místy v úzkých uličkách zlínské čtvrti Burešov projížděl velmi natěsno. Když se objevil před klasickou zlínskou stavbou z červených cihel v neklasickém anglickém slohu, ozvala se rána – a všichni se ocitli ve světě za zrcadlem. Ve světě, který je pro mnohé neznámý, z doslechu spíše plný smutných příběhů. Ten dnešní příběh byl úplně jiný.

Chvilkový ostych obou stran během několika minut zmizel v nenávratnu. Janovjanky dovezly všem tetám z centra krásné kytičky z vlastních zahrádek. Děti se, po chvilce okukování, rozběhly a skončily v náručích žen z Janové. Pevně se přitiskly a doslova zřetelně sály hřejivou energii z přejících návštěvnic. Obejmout někoho. Téměř obyčejná věc pro lidi tam za zrcadlem. Ale tady, v dětském centru, se z citlivé náruče stává nejvzácnější poklad světa. Mazlit se, dotýkat se, mít úsměvy jen a jen pro sebe. To je štěstí!

Po seznámení s prostředím centra a instalaci zvukové techniky, všechny přivítala paní ředitelka Ivana Kudelová. Nejmenší šoldové nacvičili s úžasnou tetou Janou Bernatíkovou vystoupení pro návštěvu z Janové. Na krátkou ukázku roztomilých tanečků se můžete podívat pod článkem. Po každém vystoupení se děti rozeběhly za novými tetami, ale řada se jich co chvíli sesypala na tetu ředitelku. Možná nevědí, jakou bohatou řadu činností skrývají webové stránky dětského centra, jak trnitá vede cesta k sponzorům nestátního centra. Ale děti cítí, že teta ředitelka je má moc ráda.

Janová však nezůstala pozadu. Školáci Základní školy Janová i s panem ředitelem a vedoucím divadelního kroužku v jedné osobě, Michalem Lucbauerem, předvedli svým novým kamarádům taktéž veselé představení. Pak šly děti za zrcadlem na večeři a tety z Janové mezitím nachystaly velkou hromadu dárků. A začaly letní Vánoce. Někomu se to zdá divné? Zeptejte se kohokoliv z dětí, ale i dospělých, kteří stále věří na víly a skřítky, že za zrcadlem je možné všechno.

Každé dítě si vybralo svou tetu nebo strýce, kteří jim hlídali dárky. To bylo radosti. A co teprve princeznovské šatičky pro všechny holčičky? Jak řekla Ivana Kudelová, ředitelka dětského centra, hračky, to byl pro děti jen bonus. Ale vaše přítomnost a všechno to dění kolem, bylo tím hlavním, co si děti odnesly do dalšího života. Ano, asi nejkrásnějším dárkem pro dárce i obdarované by bylo, kdyby si s těmito hračkami neměl kdo hrát. To by znamenalo, že všechny děti budou mít své maminky a tatínky, budou mít své vlastní domovy, nebudou muset strádat. Za slzy loučení se nikdo nestyděl, protože teprve v objetí opuštěného dítěte zjistíte, co vlastně říkal básník: „Za trochu lásky, šel bych světa kraj…

Radomír Dolanský