Janovjané vyjeli za svými rodáky po 60 letech

I když kontakty u některých rodin trvají dodnes, vyjeli Janovjané do osady Bravinné za svými rodáky v takovém počtu přibližně po šedesáti letech.

Příběh by mohl začít pohádkově, bylo nebylo, avšak realita byla mnohem tvrdší. Po roce 1945 využila řada rodin i jednotlivců z Janové možnost odstěhovat se do pohraničních obcí do domů po odsunutých Němcích. Ale v Bravinné u Bílovce, kde se vydali noví osadníci z Janové, Němci zůstali ještě dva až tři roky než byli odsunuti. Takže hřejivý pocit z nově nabytých majetků kalilo v mnoha případech soužití těch, kterým se zhroutil svět a z pánů se stali sluhy pro ty, kteří se ze sluhů staly pány.

A tak si dnes můžeme jen představovat, jak probíhala první léta janovských osadníků, třeba v domě č.p. 17 Josefa Krishkeho, který získal Štěpán Kostka ženatý dělník se třemi dětmi z Janové, kde dodnes bydlí jeho potomci. Nebo dům č.p. 19 Theodora Grünwalda, jenž byl přidělen Josefu Vlhovi, jednačtyřicetiletému zedníkovi se třemi syny, kde dnes pořád bydlí jeden z jeho synů Břetislav Vlha. Anebo dům s obchodem č.p. 54 Ferdinanda Stefkeho, převedený dne 20. srpna 1945 na teprve osmnáctiletého Josefa Blahu a dnes obývaný rodinou členky osadního výboru Martiny Kobzové. A tak dále a tak dále.

Setkání rodáků Janová – Bravinné             foto: Radomír Dolanský              fotogalerie

Své nejbližší se do Bravinného vydali navštívit přibližně v roce 1957 Janovjané. Společnou fotografii pořídili u domu Josefa Vlhy. A právě společná fotografie stála za nápadem, zopakovat návštěvu po cirka šedesáti letech. Autor tohoto článku získal kontakt na předsedu osadního výboru Jiřího Drgu, zajel do Bravinného, nafotil historická místa a společně s panem Drgou se zasnili nad možností setkání pokrevně spřízněných obcí. Stalo se! Příběh o krásném setkání můžete sledovat v bohaté fotogalerii, kterou naleznete v odkaze pod titulní fotografií v článku.

Samozřejmě, že z původních obyvatel Janové, kteří se odstěhovali a dnes ještě žijí v Bravinném, je jen několik tehdejších dětí. Ale žijí zde pokračovatelé rodů, kteří si cestu na setkání našli také. A tak pod hlavičkou turistů a obce Janová přijelo do Bravinné v nádherném jarním počasí na padesát občanů Janové, ať už bývalých či současných. Na hosty čekali zástupci osadního výboru Jiří Drga, Martina Kobzová a Roman Hnátek. Janovští přivítání oplatili písní My jsme Valaši a máváním vlaječkami se znakem obce.

Původně se měli návštěvníci porozhlédnout pouze po nejbližším okolí bývalého hostince, kde mělo setkání proběhnout. Ale snad přání vcítit se co nejvíce do míst, kde stále žije krev janovských rodáků, to nejsilnější pouto sounáležitosti, zapříčinilo, že janovští prošli takřka celou osadu. Po osvěžující procházce následovalo slavnostní přivítání Jiřím Drgou a předání darů hostů, kterého se ujal starosta obce Janová Jan Machalec a hybná síla janovských turistů Zdenka Chudějová.

A pak už následovalo vše, co taková setkání provází. Nad zažloutlými fotografiemi se tvořily hloučky, z pamětníků a potomků se stali detektivové a pátrači historií. Ženy z Janové přidaly na slavnostní tabuli valašské frgály, takzvané svatební koláčky, různé krémové řezy, štrůdly a řadu dalších zázraků ze svých kuchyní. Nechyběly ani klobásy a dietní uzený bůček. Co ale nemohlo mezi dary Valachů chybět? Přece čirá a voňavá vzpomínka na rodnou hroudu – pravá trnková slivovička. Pak už jen stačilo pár tónů harmoniky v rukách pana Šťastného a sálem se linuly lidové písničky jedna za druhou, kdy chvílemi zvlhlo i nejedno oko chlapa vzpomínajícího na Janovou a těžké začátky v nové domovině.

Krásné pocity, vzpomínky, vřelá objetí, den, jaké jsou dnes velmi vzácné. A příště? Možná o návštěvě z Bravinné v Janové.

Radomír Dolanský