LIDL – správná volba… bez kříža, bez kata …

Religiozní provokace jsme si v našem státečku nikdy moc neužili. Pokud má paměť sahá, tak někdy tuším v roce 1997, to bylo s dvojníkem papeže Jana Pavla II. při kampani na jakýsi energetický nápoj, a pak se mi ještě vybavuje spojení Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty s plzeňským pivem. Náboženské motivy v reklamách zůstávají v této zemi v hojném počtu mimo rozlišovací schopnosti jejích obyvatel.

Dorazily letáky: ,,Mámo musíme na nákup.‘‘ Bývá to občas docela vtipné sledovat v nákupním centru okresního města šťastného majitele třech kartonů o dvě koruny levnějšího mléka vážícího cestu za letákovou slevou tam a zpět z rodné vísky v délce téměř 60 kilometrů. Jednoduchým výpočtem amortizace jeho Felicie a spotřeby benzínu lze s uspokojením konstatovat, že mu jedna krabice vychází přesně o šest korun dráž než doma v místním konzumu. Ale co… Proti gustu žádný dišputát.

Podobný slevový leták zacloumal českou veřejností, která do dnešního dne ani nevěděla o nějakých kostelech v Santorii a při zběžném pohledu na takovýto obal či tiskovinu se domnívala, že se jedná o kopule tamních hvězdáren.

Kdyby grafickou úpravu nerozpitvala zahraniční média, Češi by rozhodně střechy řeckých kostelů nezkoumali, případně by jim to nestálo za reakci. Úplně stejně upravené fotky už Lidl použil třeba letos v dubnu, aniž by se kdokoliv ozval. Takový přebal výrobků používá údajně již od roku 2014. Politici, kardinál a spousta dalších se tohoto tématu chytili a…nepustili.

Kecy tohoto obchodního řetězce typu různorodost, vyhýbáme se náboženské symbolice, podporujeme neutralitu, není třeba komentovat. Poučení z jejich strany jsme si užili až až po reakcích na leták s černochem.

Jejich doslova kleštěná náboženská neutralita značně naráží na fakt, že chlapci poněkud pozapomněli, že žijeme ve světě internetu a co Alláh chtěl, propašoval tento řetězec do akce od 21. srpna s názvem ,,Český týden," mlsku ,,1001 Delikates Orientu," se stylizovanou kopulí mešity a krásně vyvedeným půlměsícem na jejím vrcholu.

Půlměsíc na letáku Lidl z 21. srpna 2017 a umazaný kříž na obalech výrobků

Problém není v české centrále tohoto řetězce.

Jádro pudla respektive vzorec tohoto chování leží jinde. Za našimi hranicemi, v Německu a především v jejich pohnuté minulosti. Nacismus byl zvrácený a německý národ si to užil. Manipulace, okouzlení, hypnóza v bdělém stavu, davová psychóza, masové hajlování i šílená euforie dvousettisícového davu. Propaganda, která jim všem lhala až do fatálního konce. Po válce se rozjelo skutečně propracované čištění myšlení Němců a kyvadlo německých dějin se začalo vychylovat z pravé na levou stranu. Převýchova začala v padesátých letech, v letech šedesátých se zrodilo nové heslo: pravice = nacismus, levice = spravedlnost a humanita. V letech osmdesátých pak označili Osvětim za historické selhání německého národa a po sjednocení Německa pak jakékoli pokusy a národní cítění či vlastenectví zarazili obviněním, kterým se snaží očistit ,,od zápachu osvětimských krematorií. ‘‘

To, co kdysi začal Hitler, nezmizelo. Převléklo se to, jinak pojmenovalo, schovalo pod pláštík svobody a demokracie. Je to mnohem sofistikovanější a efektivnější. Navenek vše vypadá idylicky. Lidé si tam jezdí v autech, supermarkety jsou plné zboží, firmy prosperují….Tahle mašinerie díky vyspělým technologiím i anonymitě internetu usnadňuje jednotlivcům zapojení bez jakékoli osobní zodpovědnosti. Opět je na scéně do posledního detailu propracovaná masová organizace s vlastní propagandou.

Stačí malý výlet do minulosti. NSDAP pronásledovala opoziční strany přímo v ulicích, vyvolávala bitky, rozbroje, až je všechny systematicky zlikvidovala. Pak přišla ,,Kristallnacht‘‘. Dnes opoziční německá AfD čelí stejnému chování. Vyhrůžky, bojkoty a násilí. Jako tenkrát i dnes se rozhodně nejedná o politická rozhodnutí, nýbrž o činy, které jsou daleko za hranici zákonnosti a morálky.

Vedle politické korektnosti mají Němci do extrému vypěstovanou „kulturu vzpomínání" (Erinnerungskultur), která udělala z jakékoli debaty či názoru v jejich zemi minové pole. Každý tam ví, že jakýkoli pojem, který kdysi používali nacionální socialisté, je absolutní tabu. Stačí kratičké spojení a z kritiky Izraele se okamžitě stane antisemitismus, kritiky uprchlíků rasismus a nenávist ke všem chudým tohoto světa, kritiky islámu islamofobie a chvála amerického prezidenta pak zradou demokracie a rozsudkem smrti nad zdravím této planety.

V tomto patřičně sterilizovaném marastu vyrůstá dnes již čtvrtá poválečná generace Němců. Nikdo z nich nemá odvahu se zeptat, proč mají i oni nést stigma zločinů svých praprarodičů. Německo si zase po dlouhé době libuje v hnědé barvě. Skotačí jim tam nepřizpůsobiví imigranti diametrálně odlišné kultury a zvyků. Levicové soldatesky vyvolávají pouliční nepokoje a sami Němci jsou jako občané druhé kategorie v jejich vlastní zemi. Pomalu ale jistě se s takovou vytratí z dějin. Budoucí evropští indiáni. Jejich země začíná patřit jiným. Těm, kteří nemají co ztratit, protože v jejich životním prostoru není nic, o co by stáli. Nevyzpytatelní, nespočítatelní, neidentifikovatelní. Chtějí všechno a chtějí to hned. A zadarmo.

Svému Vůdci také bezmezně věřili. Sliboval jim práci, blahobyt, mír a životní prostor. A pak všechny nahnal do totální války a holocaustu.

Po 70-ti letech je jejich kyvadlo přesně na opačné straně a Němci jsou na nejlepší cestě si to celé zopakovat. Nezbývá nám, než se modlit, aby si nás k tomu nepřibrali.

a něco závěrem

Skutečným vítězem této ,,Nové doby‘‘ je dle mého skromného úsudku Severní Korea. Kdybychom je ponechali vlastnímu osudu, tak dřív, než postavili tu bombu, by vychcípali hlady. Na rozdíl od Afričanů však rozhodně neproplýtvali potravinovou pomoc OSN zbytečně a hlavně na svých dětech. Ba právě naopak. Sice bez zemědělství, přesto s plným žaludkem si tu vodíkovou bombu dokázali vyrobit. Skvělá práce Kime.

Darek Slavík