Myslivecké odpoledne v Janové nabídlo zvěřinové speciality, hry i zábavu

Myslivecký spolek Janová – Ústí společně s Obecním úřadem Janová připravili pro všechny zájemce odpoledne plné zájmových her pro děti a zvěřinových specialit.

Když neprší, tak je zase výheň. Přes víkend se sice něco málo ochladilo, ale lidé se přesto před sluncem povětšinou skrývali, jak se dalo. Ve sportovním areálu, kde odpoledne probíhalo, byly téměř všechny lavičky zakryty stany, takže posezení bylo příjemné. Ukryto pod stanem ve stínu bylo dokonce i pískoviště, které myslivci vytvořili pro nejmenší návštěvníky. Přesto se větší počet lidí začal objevovat spíše až po čtvrté hodině odpolední.

Jak bylo řečeno, pro ty, kteří si přišli pochutnat na specialitách, pečeném divočákovi se zelím a knedlíkem nebo gulášem z koloucha, bylo stínu dostatek. Celé odpoledne se také řada hostů jen vystřídala. Přišli, pochutnali si, spláchli dobré jídlo vychlazeným mokem a zase odešli. V podstatě se tak na akci udržoval zdánlivě stejný počet lidí. Dětem vedro vadilo o poznání méně, takže se klidně věnovali zábavě nabízené myslivci na slunci. A některá zastavení byla rovněž pod stany, takže nikdo netrpěl nadměrným opékáním.

Dětem myslivci nabídli opravdu nevídané možnosti vyžití. O pískovišti vybaveném hračkami jsme již mluvili, takže zatímco se děti ve stínu plazily v písku a stavěly záhadné stavby, rodiče si v klidu na lavičkách hověli, vykládali a mlsali něco z nabídky myslivců. Bylo zde rovněž obrovské nafukovací monstrum, spíše vojenská opičí dráha, jak by řekli správní mazáci. Tam neúnavně kroužily děti s nadšením, a kdyby ji majitelé nevypustili, kroužily by dodnes.

Myslivecké odpoledne v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

V další části sportovního areálu na děti čekaly poznávací soutěže, kde hádaly bývalé majitele kůží právě podle jejich kůží nebo nositele parohů. Byly zde obrázky jehličnanů a k nim do série obrázky šišek, které děti musely správně přiřadit. Kdo nevěděl, dostal přesto odměnu, protože až půjde do lesa, třeba podle šišky pozná, u jakého stromu stojí. Na dalších obrázcích poznávaly zase zvířenu našich lesů. A hned vedle stály prachovnice, kde byly ukryty různé vůně, podle kterých musely děti poznat, zda čichají česnek, citron, hřebíček nebo levanduli. Právě levandule byla záludná, protože to, co bylo z prachovnice cítit, se vůbec nepodobalo třeba vůni levandulového mýdla.

Letošním naprostým hitem dílničky, kde si děti mohly vyrobit vlastnoručně různé doplňky nebo nakreslit, obkreslit či vytisknout vlastní kresby, byla výroba dalekohledů z ruliček od toaletního papíru. Dvě ruličky se slepily k sobě, přidala se šňůrka a na stole byla spousta krásných samolepek, kterými si děti mohly svůj dalekohled zkrášlit. Takže opravdu letos po sportovním areálu každé odrostlejší dítě běhalo s dalekohledem.

V odpoledních hodinách přišli návštěvníkům zahrát myslivečtí trubači. Laik zná možná především z filmů troubení k zahájení honu nebo poslední leč. Ale těch troubení je mnohem více a i se slovním výkladem je předvedli v Janové Vendula Potěšilová, Michaela Labajová a Pavel Bambuch ml. Mnoho z nás, kteří se myslivosti nevěnujeme, vůbec neví, že v České republice dnes existují kluby trubačů, že se jedná o tradici z daleké minulosti a vlastně existuje samostatný hudební žánr lovecká hudba. Na fotografiích ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku, můžete vidět, že trubači hrají na lesnice. Ty jsou větší a na samotném lovu pro signální troubení se používají spíše borlice. Prostě myslivecké troubení, to je kus historie, a protože je myslivci vážené, vystupují při troubení ve slavnostních uniformách, aby složili hold svému cechu.

Myslivecké odpoledne v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Již tradičně lákala řadu návštěvníků střelba ze vzduchovky. Nikoliv jen dětí. Kdyby myslivci zbraně nehlídali, určitě by se o ně tu a tam tatínkové i maminky přetahovali se svými ratolestmi, kdo bude střílet dříve. Každý si mohl vybrat, zda bude střílet na pohybující se terč, na plechovky nebo stacionární pozici. Je k podivení, kolik docela mladých střelců, dívek i chlapců, se trefilo opakovaně do pohybujícího se terče. Zde se museli rodiče ale jo snažit, aby se nestali sami terčem posměchu svých vlastních dětí.

Kousek od střelnice stála udírna, kde se k večeru začaly zauzovat žebra, na která se běžně stojí fronty. Kdo chtěl klasiku, mohl si objednat rožněný kabanos a přílišné horko přálo taktéž odběru zmrzliny. V kinech právě běží takový gore horůrek Zmrzlinář, ale toho by asi děti jako obsluhu nechtěly.

K šesté hodině odpolední se začaly ozývat z 1. patra nad tanečním kruhem zvuky ladění nástrojů. Letos myslivci pozvali kapelu Clera, která není sice na Valašsku neznámá, dokonce má v plánu vystoupení v Jablůnce nebo Valašské Polance. Ale epicentrum jejich akcí se pohybuje spíše v jižní části Zlínského kraje, na Uherskohradišťsku apod. Označují se za bigbítovou kapelu a v úvodu svých stránek mají napsáno, že naplní parket. A to se jim v podstatě podařilo ještě i v závěru zábavy, což je v Janové bráno jako úspěch. Hosté až na minimum snědli úplně všechno, vypili všechno a ti, co zůstali, si kapelu chválili, takže celkově si takovou podařenou akci museli chválit i samotní pořadatelé, Myslivecký spolek Janová – Ústí a obec Janová.

text a foto: Radomír Dolanský