Jak Vás přivítali doma a ve škole, když jste se vrátily z Lucemburska s takovým úspěchem?

MK a MV: Všichni nám moc gratulovali – kamarádi, rodiče, ale i ti, kteří nás vůbec neznají a doslechli se o tom ze sdělovacích prostředků.

A jak Vás uvítal pan ředitel? Připravil si pro Vás nějaké překvapení?

MK a MV: Jasně. Dostaly jsme kytici, poukaz na kosmetiku a také nám na DVD nahrál všechny televizní reportáže o našem úspěchu. To nás moc mile překvapilo.

V minulosti jste získaly několikrát zlatou medaili na mezinárodním mistrovství kuchařů a cukrářů Gastro Hradec, což už o něčem svědčí. Čekaly jste podobný úspěch i tady?

MK a MV: Nečekaly, protože konkurence tady byla obrovská. Představilo se tam téměř 2,5 tisíce soutěžících z více než 50 zemí. Navíc v době, kdy odborná porota výrobky hodnotila, jsme byly už hodně unavené, protože jsme ten den musely brzy vstávat. Už ve 4 hodiny, abychom to stihly nachystat.

JL: Byla tam spousta nádherných výrobků i z čokolády nebo karamelu.

foto Eva Stejskalová

JL: Vzbudily jsme nadšení. Všechny ta jemná práce okouzlila.

Byli mezi obdivovateli Vaší práce i nějací světoznámí gastronomové?

MV: Z Česka se přijeli podívat přední pracovníci v gastronomii. Přišel se podívat i Miroslav Kubec, prezident Asociace kuchařů a cukrářů České republiky a vypadal, že se mu to líbí. Říkal, že když to bude více než jen diplom, bude to velký úspěch.

A taky že byl… Jak vlastně probíhalo vyhlašování výsledků? Když Vás pořád nevyhlašovali, mysleli jste si na zlato?

JL: Čekaly jsme na vyhlášení skoro hodinu a připadalo nám to dost chaotické. Tím, že výsledky vyhlašovali v několika cizích jazycích, jsme se v tom občas ztratily. A když vyhlásili nás, až se nám zatmělo před očima.

MK: Přes obrovský potlesk jsem zpočátku ani nevěděla, pro jakou medaili si mám jít. Vůbec nic jsem neslyšela, jen své jméno.

JL: Nikdo totiž nečekal, že by to mohla být taková mladá dívka. Patřila tam mezi nejmladší.

MK: Úplně se mi podlomily kolena a vůbec jsme nevěděla, kam se mám dívat, byla tam spousta kamer a fotoaparátů.

Kdo všechno Vám bezprostředně po vyhlášení vítězů gratuloval?

JL: Gratulantů byla pochopitelně spousta, mezi nimi i český juniorský tým, s kterým jsme si gratulovaly vzájemně, protože získal zlato v kategorii studené kuchyně.

Přinesl Vám tento úspěch nějaké zajímavé nabídky?

MK: Oslovili nás Francouzi z nějaké pralinkárny, pozvali nás do Moskvy na národní soutěž a také se zajímala česká komunita až v Austrálii.

JL: Například Moskva tento typ cukrovinek vůbec nezná, o to více se jim to líbilo. Jenže oni by všichni chtěli znát postupy, ale to je naše výrobní tajemství (smích).

S Vašimi výrobky by se jistě rádi seznámili i lidé ze Vsetína. Chystáte také u nás nějakou výstavu či prezentaci?

JL: Víme, že ten zájem tady o výstavu je, proto ji připravíme. Termín a místo zatím nemohu upřesnit, jelikož ještě není nic stoprocentně dohodnuto. Věříme ale, že se nám podaří dohodnout výstavní prostory na radnici.

A jak jste daleko s pečením vánočního cukroví? Chce se vám do toho vůbec po tom několika měsíčním pekařském a zdobícím maratonu?

MK: Péct už jsem začala a nevadí mi to, dělám to ráda.

MV: My už také pečeme.

Tak vám přeji hezké svátky, hodně štěstí v další práci a děkuji za rozhovor.

Eva Stejskalová