Školkáči v Janové objímali maminky

Nečekané problémy provozu školky v Janové zapříčinily mírné odložení představení, říkadel, zpěvu a tance pro nejvzácnější bytosti lidského rodu, pro maminky. Ale vždyť maminkám můžeme říkat třeba každý den, jak moc je máme rádi. Nejen, když to stanoví nějaký den v kalendáři.

Přípravy roztomilých vystoupení pro diváky, stály hodiny trpělivých nácviků učitelky Leu Orságovou, Šárku Haplovou a Zdenku Juřicovou. Poněvadž věkový průměr dětí letos ve školce „omladil", bylo na cvičišti opravdu těžko. Rozzářené oči maminek, ale i pyšných tatínků a nadšených dědečků a babiček, potlesk míjející se s dalším potleskem, byly tak vzácnou odměnou, pro kterou do toho naše paní učitelky půjdou znovu.

foto Radomír Dolanský

Bystrému oku neuniklo, že největšími hrdiny před začátkem představení byli malí pánové, dnes ještě nosící přízvisko šoldové. Nicméně když se zvedla pomyslná opona a hrdinové měli vystoupit na forbínu před tolik dospělých a před starší kamarády, převzaly žezlo vůdců slečny školkáčky. Možná tak nevědomky kopírovaly samotný život, kdy zvenčí chrání rodinu tatínek, ale všeobjímajícím ochráncem, i pro tatínka, je nakonec přece jen maminka.

Děti zahrály nadšenému obecenstvu pohádku o Šípkové Růžence, zpívaly a tancovaly, střídaly se při veselých říkadlech. I když by se dalo očekávat, že páteří celého vystoupení budou paní učitelky, alespoň v udávání taktu hudbě byly pány na jevišti děti. Prostě teprve když ony chtěly, mohla se paní učitelka Haplová milostivě připojit a doprovázet vystoupení na klavír. Výsledek byl samozřejmě úžasný.

foto Radomír Dolanský

Řada veselých a krásných představení spěla k vrcholu celého odpoledne, pusinkování maminek. Každý školkáč, dokonce i stydlínové, řekl jen a jen své mamince tolik krásných slov, až se najednou zdálo, jakoby místností proletěla víla Zvonilka s kamarádkami a svým kouzleným zlatým prachem. Ano, určitě tam víly byly, protože maminky se v očích dětí najednou zlatými staly. Ani na tatínky se nezapomnělo. Jeden z pánů šoldů rýmem sdělil celému světu, že maminka je úžasná, ale to nejlepší, co udělala, bylo, že se potkala s jeho skvělým tatínkem.

Potlesk stíhal potlesk. Děti si rozebraly přáníčka, která připravily pro maminky s pomocí paní učitelky Juřicové, a pak již utíkaly za svými maminkami, pusinkovali je, objímaly je, byly šťastné. Všichni byli šťastní. Takové chvíle plné kouzel uvnitř nás prožívali ve školce v Janové všichni.

Radomír Dolanský