Špičkový festival orientálního tance ve Valmezu

Před nastávajícím létem již počtvrté vyvrcholilo celoroční snažení NaarDanceStudia mezinárodním festivalem orientálního tance, který probíhá dva dny. První přehlídka tanečních stylů proběhla v Tanečním centru Alfréda Radoka a vyvrcholení celého svátku tance v sále KZ den nato.

To, co vidí diváci, je však pouhou špičkou náročných příprav a stovek hodin oslovování sponzorů, kteří jsou pro taková taneční studia a jejich snahu přiblížit svou činnost veřejnosti nepostradatelní, a proto si je musí člověk hýčkat, jako zlatý poklad, protože jsou to oni, kdo umožní z velké části uskutečnění dobré věci.

Pak jsou zde obrovské logistické úkoly, které nabývají neskutečných rozměrů, především proto, že festival připravuje zakladatelka NaarDanceStudia a pořadatelka festivalu Lizka Volontyorová více méně jen s pomocí rodiny a svých tanečnic. Svézt z letišť a centrálních měst zahraniční tanečnice, ještě předtím zajistit ubytování, propagaci akce, a co málokdo ví, třeba i našít kostýmy. Ano, Lizka není jen lektorkou tance, ale svým svěřenkyním šije to, co na ně v choreografii ušije, dalo by se říci.

Mezinárodní festival orientálního tance ve Valašském Meziříčí. Foto: Radomír Dolanský.  Fotogalerie z 1. dne festivalu ZDE.  Fotogalerie ze 2. dne festivalu ZDE

A co teprve tanečnice, které na víkend opouštějí své rodiny? Děti, ty se určitě ve většině případů budou radovat, že dozor bude poloviční. Ale co v řadě případů s tím dospělým dítětem, kvůli kterému nosí na prsteníčku zlaté kroužky? Nacpat ledničku nejlépe polotovary, kde lze zkazit opravdu jen minimum, sepsat a vyvěsit na ledničku obsáhlý seznam úkolů jak přežít běžný den a zjišťovat, jestli se děti nedívaly do půlnoci třeba na horory. Když chtějí tanečnice oslavovat svého velkého koníčka, nemusí to být vždy jen o radostech. Samozřejmě, že uvedený příběh je spíše z oblasti satiry a většina mužů je na své manželky tanečnice pyšná.

Kdo chce zažít alespoň obrazem obě vystoupení, nalezne v článku dva různé odkazy jak na páteční vystoupení, tak sobotní vyvrcholení festivalu.

PÁTEK

Do Tanečního centra Alfréda Radoka se scházejí skupinky i jednotlivci. Pozorovatel neví, kdo z nich je umělec a kdo host. Za dveřmi se zujete, což je bezpodmínečná podmínka vstupu, abyste chránili chodidla tanečnic, a pak můžete vstoupit do sálu. Že zde není jediná židle? Jen pár sedaček a taburetů? Tak to je, prosím pěkně, u akcí s názvem open stage párty v drtivé většině případů naprosto normální. Možná pro lepší zvukovou a společenskou představu, jak podobné párty ze strany diváků probíhají, si můžete jako příklad z úplně jiného tanečního ranku najít na YT např. RTSF 2015 – Boogie Woogie Cup – Finals, nebo různé Rock that swing festivaly, a Lindy hop taneční přehlídky. Tak velmi podobně nadšeně a přátelsky vypadá prostředí na Naar open stage párty orientálního tance. Už jen bezprostřední atmosféra vás ve Valmezu nadchne a strhne k hlasité podpoře a radosti nad výbornými výkony tanečnic.

Je docela možné, že v dnešní době pro laika sousloví orientální tance poněkud zkresluje opravdovou současnou taneční tvorbu, jejímž základem je klasický orientální tanec. Lidé, kteří takovému koníčku neholdují, možná ještě z dob studia historie v myslích zůstaly tance, které se dnes řadí do kategorie Golden Era Dance orientale. Ty pravé orientální tance. Ale doba kráčí ve všem kupředu a proto i orientální tance přebírají prvky z jiných tanečních stylů. A také hudebních. Ty tam jsou doby, kdy převládala v doprovodné hudbě arabská stupnice, tzv. double harmonic. Dnes se tančí orientální tance třeba na swing, pop, ale i trash metal. Tanec se stal prostředkem k vyjádření pocitů, příběhů nebo i protestů, takže se pro diváka párty stává citově nesmírně silným zážitkem. Třeba jako příklad můžeme uvést představení Marie Miutmeryt Avtushenko a její tanec ve stylu fusion s názvem When the lies come to the end s hudbou rockové skupiny Animal DžaZ. Zrovna její vystoupení sama umělkyně nazývá tanečním divadlem. Co vše dnes patří pod visačku orientální tanec, nabídlo na open stage párty vystoupení skupiny OT PUR z Frankfurtu nad Mohanem s názvem Norse Goddesses (Severské bohyně). Aby byla vaše představa náležitě živá, můžete si vystoupení dohledat na YT pod názvem „Goddesses of North“ – Tyrfing (Danheim) | Tribal fusion Choreography. To je jen několik nápověd, abyste zjistili, co všechno dnes znamená orientální tanec. Dnes není výjimkou, když při orientálním tanci hraje hudba takřka všech hudebních stylů a přesto se jedná o jedinečná díla orientální tvorby.

Mezinárodní festival orientálního tance ve Valašském Meziříčí. Foto: Radomír Dolanský.  Fotogalerie z 1. dne festivalu ZDE.  Fotogalerie ze 2. dne festivalu ZDE

Další zkreslenou představou laické veřejnosti je, že tanečnice orientálních tanců jsou nebo spíše, že musí! být hubené, mírami vykrojené dle modelingových představ. To je tak zkreslená představa, že větší snad být už nemůže. Nejen, že právě orientální tanec patří všem postavám, ale umělkyně, která má pár kilo navíc, má naprosto jiné výrazové prostředky tance, jež by u postavy, které společnost říká ideální, nevynikly. Přesně takové vystoupení předvedla Agnieszka Zadylak z polské taneční skupiny Mantikora na skladbu Voilá! Kdo vystoupení viděl a dohledá si text písně zjistí, že tanec předvedený Agnieszkou vám příběh v textu ztvárnila v pohybu. To je umění, nikoliv to, kolik má kdo centimetrů kolem pasu! Naštěstí takových žen, které silou svého sebevědomí překonaly zkreslené postoje společnosti, je mezi orientálními tanečnicemi více a my jim tu vnitřní sílu můžeme jen závidět.

To je pouze maličká ochutnávka toho, co je možné na Naar open stage párty vidět a prožít.

SOBOTA

Vyvrcholení festivalu ve velkém sále je svátkem pro všechny zúčastněné. Během soboty neměly tanečnice na programu osobní volno nebo prohlídku města, tedy alespoň ty, které se chtěly učit novinky od svých zkušených kolegyň – lektorek. Probíhaly workshopy na, které se do Valašského Meziříčí sjíždějí další tanečnice, protože kdo z Moravy by nevyužil příležitosti zažít osobně výuku s lektorkami známými po celé ČR, ale i v zahraničí a dokonce i ve světě? Setkat se osobně s tanečnicemi zvučných jmen, které jinak vyučují přes sítě, je nejen zážitek, ale možnost bezprostředně reagovat na probírané učivo, předávat si vzájemně zkušenosti a samozřejmě se blíže poznávat.

Později odpoledne se účinkující přesunuli do sálu KZ, kde proběhly zkoušky. To mají nejvíc práce ti, kteří jsou ve středu zájmu umělkyň, a přesto se za celou dobu festivalu možná vůbec neuvidí. Pro silnější vjem tance jsou velmi důležitým doprovodem světla, jeho barvy a střídání během vystoupení. Zvládnout přání tanečnic, jejichž tance jste nikdy dříve neviděli, je práce pro profesionála. V našem případě profesionálku, kterou byla na festivalu Dorotka Příleská. Neméně důležitá je hudba a tu měl na starost Filip Bolček. Takže tanečnice komunikovaly s hlasem kdesi daleko nahoře v režii nad ztemnělým sálem a vkládaly své naděje do rukou neviditelných odborníků.

Napětí vrcholí. Začíná 4. ročník Mezinárodní Naar orientální show 2026. Festival uvádí zkušená Lucie Strbačková, která je dvorní konferenciérkou této akce. První je tanec s LED závoji s názvem Medůzky v podání tanečnic z NaarDanceStudia, které je zároveň pořadatelem celého festivalu. Tanečnice vystupují pod názvem Narayat, což v překladu znamená Příběhy ohně. Tance s LED závoji jsou vždy divácky velmi oblíbené a nejinak tomu bylo i v tomto případě.

Hned za úvodním tancem následuje jedna z perel nikoliv jen Naar orientální show, ale orientálního tance v České republice přesahující do zahraničí Fabienne Donna Bellisi. Její zkušenosti tanečnice, lektorky, choreografky z Olomouce, působící v Praze poznáte nejlépe na jejích vlastních stránkách danceofmuses.cz, které mají mimochodem profesionální úroveň podobně jako jejich majitelka.

Diváky určitě zaujala i tanečnice Luned Het z Prahy. Má široké umělecké zájmy, mimo orientálního tance je zpěvačka a herečka, působí například v tanečně – hudebním projektu Sugar Vintage, ale je také lektorka zpěvu a orientálního tance. Věnuje se mnoha dalším tanečním stylům, ale divákům Naar orientální show předvedla strhující vystoupení se dvěma šavlemi. A pokud by diváci po festivalové show odmítali odejít, tak právě Luned Het by jim nabídla pěvecký koncert.

Mezinárodní festival orientálního tance ve Valašském Meziříčí. Foto: Radomír Dolanský.  Fotogalerie z 1. dne festivalu ZDE.  Fotogalerie ze 2. dne festivalu ZDE

Záchranářem mužské cti v orientálním tanci je na Naar orientální show jediný tanečník, lektor a choreograf David Katolický ze Zlína. Vystoupil jako sólista i jako tvůrce projektu Youth League – Raks Nagwa, klasického orientálního tance s mladými tanečnicemi převážně z Moravy. Sólově předvedl taktéž klasický orientální tanec El Hob Elli Kan (Láska, která bývala). David Katolický se věnuje orientálnímu tanci téměř dvacet let, absolvoval stovky seminářů (nebo chcete-li workshopů) s domácími i zahraničními lektory, proto dnes může předávat nabyté zkušenosti dál.

Na jevišti orientální show se střídalo jedno perfektní vystoupení za druhým a článek by byl nekonečný, než bychom popsali veškerou tu krásu tanců, kostýmů i tanečnic. Určitě nemůžeme nevzpomenout mezinárodní Tribal projekt s choreografií Kiry Lebedevy, který zatančily tanečnice z Česka, Polska, Německa a Nizozemska.

Diváky rozpálila věčně usměvavá Diana Gnatchenko tancem ve stylu Meganse. Tato ukrajinská tanečnice je populární po celém světě nejen jako tanečnice, ale i jako porotkyně v soutěžních porotách orientálního tance. Z Povážské Bystrice se přijel pochlubit skupinovým tancem soubor Anthea, něžnost tance Baladi předvedla Pavla Kostková, která se rovněž orientálnímu tanci věnuje takřka dvacet let. Svým vystoupením ve stylu Dabke zaujala i skupina NDS Narayat v choreografii Dahana Mohameda a Henrika Haddady, kteří na Naar orientální show vystupovali v roce 2024.

Samostatnou kapitolu si určitě zaslouží taneční klub Gradus Štramberk, jak svými skupinovými choreografiemi, tak sólistkou Eliškou Jeřábkovou, která zde vystoupila pod pseudonymem Elis. Zcela strhující byla choreografie Voilá (nikoliv jako doprovodná hudba) skupinového vystoupení, kde v záplavě sytě červené zářila bílá perla Elis. Tento tanec měl opravdu silný emocionální náboj.

Ostatně, TK Gradus je v podstatě vždy zárukou velikosti díla, ale i nádhernými kostýmy řešenými do nejmenších podrobností. Kostýmy v TK Gradus šije už léta, nikoliv jako hlavní činnost, ale ve svém volném čase, Miloslava Sochová. Takže pokud taneční klub Gradus navštěvuje v průměru 100 tanečnic a městečko Štramberk má přibližně 3 500 obyvatel, je docela dost dobře možné, že Miloslava Sochová by svým dílem oděla všechny občany Štramberka. S takovou možná již brzy nebude městečko známé svou historickou památkou Štramberská Trúba nebo světoznámým pamlskem štramberské uši, ale tím, že zde působí excelentní taneční škola Gradus, která vychovala již řadu hvězd nejen orientálního tance.

Špičková přehlídka Mezinárodní Naar orientální show byla pro diváky opravdovou lahůdkou. Taky se s ní diváci rozloučili dlouhotrvajícím potleskem a před pódiem i v hledišti blikaly mobily, aby si domů odnesli památku na společnou fotografii všech vystupujících.

text a foto: Radomír Dolanský