Tož ščastný a veselý!

A zme zase skorem v čase, kdy sa Zem odkulila tak šejdrem, že si mnú paprče kapitalisti, kerým patříja elektárně a ďůry v zemi na hořlavé kameně. Přesně v tých dňoch, gdy si oni najvěc nadžgávajú kešeně, obyčajní ludé jich zaséj vyprazdňujú. Prej z lásky.

Tož honem, eště si teho útrácání užijte. Lebo papaláši, keré zme si my sami, blboni, dosadili do čela našeho desetimilionového stáda, sa na nás vyprdli a svoju lásku za naše kopejky věnujú gdejakému přivandrovalcovi, kerého by eště pár roků zpátky zavřeli do arešta za nedovolené překročení čáry, za kerú byla gdysi naša nedotknutelná zem. Včiléj chcú zavírať papule luďom a skoro už zavírať aj celé ludi, kerým sa to nelúbí. Nebylo to už tady, že sa ludu zavíraly papule? Náhubkový zákon, zákaz zhromažďovaňá bez povolenky – chvílama už to zaséj vypadá, jak gdyby sa nezměnilo vůbec nic.

Ani trocha jim nepříde divné, že tých, kerým eště ostal zdravý rozum je vjecéj než tých, keří vícú jak blbí. A potem, že demokracyja znamená názor většiny.

ilustrace: Marian Vystrčil

Děcka před Vánocama strašija čertiska, no politici všecky ludi už přes pětadvacet roků strašija furt dokola komunystama. A aby nám demokracyju před takú zberbú ochránili, aby sa ani trocha nepodobala socialismu, tož namontovali kamery na každém rohu a včíl nešmírujú enem chartisty, ale gdekeho. A že tým prý chránija demokracyju.

Naši demokratyčtí ochvěji (samosebú aj politické roby, kerým demokracyja negde vystavuje aj kvokací kvóty) sa všemožně snažija, aby sa nepodobali zlým komunystom.

A tak chránija demokracyju jak sa dá. Třeba včiléj už sa pomály připravujú dělať pořádky na internetě, lebo sa jim přestává lúbiť, gdyž má obyčajný lud iný názor než pajtáši a pajtášky z Parlamenta či Strakovy akadémie. Ani zbla jim nezáleží na tem, že neco takého je najvyšší komunystycké přikázání – cenzura.

Pro eště lepší demokracyju chcú ludu přikazovať gdy a do kerých obchodů chodiť nakupovať, keré muziganty voliť v súťažách, čím doma svítiť, dogdy zjesť dajakú maškrtu v putyce, jak v paneláku topiť, jestli sa v súkromej putyce može kúřiť, za kolik sa má prodávať sodovka…

A to najdemokratyčtější přikázání v našéj zemi je – držať paštěky, gdyž sa nám řechcú do ksichta ti, co majú socky vyšší než naše výplaty. No ti, co paštěku nedržija, sú hneď označení coby xenonoví štváči. Ale xenonová fóbija znamená strach z neznámého, no my jich přecaj už roky známe.

A včiléj z úplně iného demijóna! Ludé, a najlepší bude, gdyž si na dárky vezmete půjčky. Trúby! Gde sú ty časy, gdy sa pod stromeček dalo neco málo z velkú kopú lásky? Dneskaj mosíte harantovi kúpiť telefón za deset tisíc a to je teprv láska jak vyšitá. Pravda, asi najsmutnější je pohled do očí rodiča, kerý by tak chcél pro svojeho haranta to najlepší. No furt lepší si pobečať u chudého stromka než sa po Novém roce stěhovať pod most enem proto, aby děcko ve škole nemělo osypky před harantama z prachatých famílijí. Temu třídnímu rozdílu sa říká kapitalismus. Přesně pro toto sa blembalo klúčama a mrzlo na náměsťách.

Ale gdyž máte z čeho, dělajte radost všeckým, kerým ju dělať chcete. Lebo gdyž tak čučíte na ty capiny co vyváďajú ti pajtáši u nás aj v Evropě, gdoví, co a jak budeme slaviť příště. Tož ščastný a veselý!

Radomír Dolanský