Ve Valašských Kloboukách odhalili pamětní desku Jana Valčíka

V úterý 27. prosince 2022 proběhlo ve Valašských Kloboukách odhalení pamětní desky legionáře Jana Valčíka z Tichova, na rodinném hrobě rodiny Valčíkových.

Legionář Jan Valčík byl členem 4. československého střeleckého pluku Prokopa Velikého, se kterým prodělal těžké boje v Povolží a na Nikolajevské frontě. Do vlasti se vrátil v roce 1920 na palubě lodi America. Ve svém rodném Tichově vychoval čtyři dcery, živil se jako rolník a cestář, a zároveň byl členem Československé obce legionářské Jednota Valašské Klobouky (ČsOL Valašské Klobouky). Jan Valčík byl příbuzným Josefa Valčíka, jednoho z příslušníků Operace Silver A, který se podílel na přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Pietního aktu se zúčastnila rodina po Janu Valčíkovi i starosta města Valašské Klobouky Josef Bělaška. Tato milá akce se nesla v duchu vzpomínky na Jana Valčíka a jeho účasti v legiích. Po ukončení oficiální části pietního aktu přítomní navštívili všechny hroby legionářů a vzpomenuli také na ně. Závěrem vzpomínky patřily všem padlým vojákům ze světových válek, bez ohledu na bojující stranu.

Odhalení pamětní desky legionáře Jana Valčíka z Tichova. Foto: Adam Vrána

Jan Valčík

Narodil se 9. dubna 1883 v Tichově č. p. 89 Janu Valčíkovi, rolníkovi v Tichově a jeho ženě Veronice Krahulíkové. Vychodil obecnou školu a živil se jako rolník. Ještě před válkou se stihl Valčík oženit a to s Marianou Kostkovou. Stalo se tak 14. ledna 1913 v Tichově. Po vyhlášení války odešel na frontu v řadách 25. zeměbraneckého pěšího pluku z Kroměříže. Odešel na východní frontu, kde ale pár dní před Vánocemi 1914 upadl v Karpatech do ruského zajetí. Ve vojenských dokumentech je uvedeno, že působil ve Volyňské oblasti jako zvěrokleštič. Posledním místem jeho pobytu byla Rjazaňská oblast, jihovýchodně od Moskvy. Do československého vojska na Rusi se přihlásil v březnu 1918 v čase ústupu z Ukrajiny. Stal se příslušníkem 8. roty 4. čs. střel. pluku Prokopa Velikého, se kterým prošel celou řadou bojů proti bolševikům. Jako součást Penzenské skupiny se zapojil do bojů od Penzy po Samaru, v bitvách u Lipjag, Bugulmy a dalších krvavých střetů na Povolžské a Nikolajevské frontě až po následný ústup od Kazaně.

Legionář Jan Valčík z Tichova

Na konci října 1918 byl převeden do 7. roty, kde zůstal už do konce sibiřské anabáze. Se svým plukem se od zimy 1918 do ledna 1920 chránil Transssibiřskou magistrálu na úseku Tajšet – Nižněudinsk. Na počátku roku 1920 se přesunul do Vladivostoku a 23. dubna se společně se svou jednotkou a dalšími nalodil na loď USAT America. Loď, coby 22. transport opustila ruské území a plula jižní trasou přes Hongkong, Singapur, Ceylon a Port Said do italského Terstu. Jan Valčík se vrátil do svého rodného Tichova k manželce a dceři Marii (*1914), kde žil po zbytek života. Narodili se mu ještě další tři dcery Ludmila (*1921), Františka (*1925) a Antonie (*1928). V meziválečném období pracoval jako cestář, což bylo jen malé přilepšení k drobnému hospodářství. Jeho celoživotní vášní byly stromy a velmi rád chodil roubovat plané stromky na pasekách. Působil také v Československé obci legionářské ve Valašských Kloboukách. Zemřel v Tichově 19. března 1940 a poslední odpočinek našel na hřbitově ve Valašských Kloboukách. Na hrobě mu byla odhalena pamětní deska.

Reportáž ČT z odhalení pamětní desky Jana Valčíka. Po kliknutí na obrázek budete přesměrováni na stránky iVysílaní. Reportáž najdete v čase 17:30

-tz-