Oslavy sta let od konce 1. světové války

V Ústí u Vsetína odhalili památník spoluobčanům, kteří padli v 1. světové válce. Památku a poděkování spojili s oslavou stého výročí konce Velké války v rámci vzniku Československé republiky.

Obec se rozhodla uctít vzpomínku padlých občanů Ústí u Vsetína vybudováním památníku na místním hřbitově. Všechny k pietní akci a následné oslavě pozvala v sobotu 23. června. U památníku stála čestnou stráž mládež z Ústí, ale například i z Janové ve valašských krojích. Připomínkou hrdinství našich předků byla čestná stráž legionářů v různých uniformách, které čeští vojáci používali. Vladivostocký stejnokroj, tzv. návratovka, dále ruská bojová uniforma původně carských jednotek, rakousko-uherská uniforma vzor 1908 a téměř stejná (vzor 1916), kdy se měnila především barva, aby byl voják lépe maskovaný.

Odhalení památníku se zúčastnily rovněž děti z místní mateřské školy s učitelkami a samozřejmě občané Ústí u Vsetína v nemalém počtu. Slavnostní akt zahájil starosta obce Vladimír Kovář krátkou vzpomínkou na padlé ústecké občany ve Velké válce. Poté odhalil za potlesku přítomných památník. Zazněly rakousko-uherská a československá hymna v podání dechové hudby Kotáranka. Blíže k Velké válce a padlým promluvil Zdeněk Pomkla ze Státního okresního archivu Vsetín. Po něm promluvil evangelický farář Pavel Čmelík. Pak nejmladší generace společně s občany obce položila k památníku červené růže jako vzpomínku a především poděkování, kdy naše životy byly vykoupeny jejich obětí.

V Ústí odhalili památník spoluobčanům, kteří padli v 1. světové válce   foto: Radomír Dolanský            fotogalerie

Nato již zvesela vyšel průvod směrem k areálu Sokol klubu Ústí, kde měly proběhnout oslavy památných dnů pro obec i celou zemi. V areálu byla připravena výstavka připomínající nejen zbraně, boje a vůdce tehdejších dnů, ale i historie jednotlivých padlých ústeckých hrdinů. Tato místnost byla navštěvována až do pozdních večerních hodin. Na celou slávu se můžete podívat ve fotogalerii, kterou naleznete pod fotografií v článku.

To už ale na hřišti vítala občany místostarostka obce Šárka Lukaštíková, která připomněla mnoho stánků s pochoutkami, ale i pamětními suvenýry obce a přivítala první účinkující. Kdo jiný by mohl dostat privilegium přivítat na slavném dni obce všechny přítomné než děti z mateřské školy? Paní ředitelka Ivana Korejčíková a učitelka Věra Houserová připravily s dětmi úžasné vystoupení o kouzlem popletených zvířátkách. S nadšením dětem tak vlastním, s bezprostředností vystupovaly před několika stovkami hostů a již během hry sklízely aplaus. Ústecké děti si i s tetami zasloužily bez debat jedničku s hvězdičkou a od pyšných rodičů velkou pusu.

Po nejmladší generaci, zatímco se měnily kulisy, historik Zdeněk Pomkla podrobněji přiblížil hostům život vojáků na frontě, život přímo v Ústí nebo v blízkém Vsetíně. Zaznělo mnoho zajímavých informací, které se ve školních učebnicích nedozvíme.

Vystoupení dětí                   foto: Radomír Dolanský                  fotogalerie

Po krátké přestávce před diváky nastoupila místní chasa, tedy mladí ústečtí ochotníci s pohádkou Dva tovaryši. Na velkém venkovním prostoru sice bylo občas méně slyšet, ale dětská představivost slova nepotřebovala a dospěláci viděli v životě již tolik pohádek, že dokázali odezírat. Ochotnický dorost se taktéž nenechal v nejmenším zahanbit a dokázal, že ochotnické divadlo má v Ústí u Vsetína skvělou budoucnost. Mladým ochotníkům musí vyseknout poklonu každý, kdo se kolem divadelních prken jen ochomýtl.

Jak to říkala, místostarostka Šárka Lukaštíková? Ústecké mažoretky? Chlapi se pomalu tlačili do předních lavic, že to bude něco pro ně. Ale co to? Na plac se přibelhaly chromé babky á la Vesničko má středisková. Člověk jenom slyšel tu mňa bolí, tu mňa pchá, všechny se poctivě promazávaly kontušovkou, samozřejmě vnitřně…

Najednou se přibelhala babka velitelka a začala vzpomínat na mladé časy, kdy na ní oko nejednoho vojáka spočinulo. Někdy i víc než oko. Babky, jakoby spolkly lektvar mládí, začaly ze sebe strhávat zástěry a šátky, další vyskočila jako srnka z kriplkáry a najednou stál na place v Ústí ženský regiment. Obecenstvo bouřilo a éterem zazněly tóny hitu Bílí rejtaři, nejznámější písně Karla Ballinga.

Vystoupení mažoretek                  foto: Radomír Dolanský           fotogalerie

Před obecenstvem pochodovaly vojákyně v bílomodrých uniformách, z ampliónů zněla slova Vojáci rejtaři bílí, vojno veselá, proč by vás děvčata chvíli, milovat nesměla… Davy už doslova šílely. Dvě slečny ze školky, sedící na zemi v první brázdě, hleděly na ten parademarš s otevřenými ústy a mudrovaly: „Ty, Maňo, není to henkaj tvoja babka?" „Hmm, je," odpovídá stydlivě Maňa. „Ale čúj, Anešo, hen je tvoja kmotra. Ta má ogary už na vysokéj a bláznija obě jak malé děcka." Ale to už na plac přicházejí nejznámější osobnosti 1. světové války – voják Švejk a feldkurát Katz. Předvedou s děvčaty užasný majstrštyk a po odchodu jim zůstane jen devítiměsíční překvapení. Na to byl každý voják generál.

Nejúžasnější vystoupení dne diváky pořádně rozehřálo. A bylo to zapotřebí, poněvadž díky počasí se někteří již přehrabovali v zimním oblečení. Právě počasí postupně snižovalo stavy hostů při koncertu výborné dechové hudby Kotáranka, následně i při vystoupení country kapely Drdol a závěrečné pařbě se skupinou Old Skart. Kdo však zůstal, ten se dobře bavil až do konce.

Nicméně to nejcennější v Ústí u Vsetína zůstává. Poklad v lidech, mládeži i jejich rodičích, kteří pořád dovedou pobavit své spoluobčany, přestože, všichni to známe, zase budou vláčeni bahnem těmi, kteří nikdy nos nevystrčí, ale rozumu, jak by se to mělo dělat, mají do aleluja. Převeliké poděkování patří i těm neviditelným, ale o to důležitějším sportovcům, myslivcům, hasičům a dobrým lidem, kteří dělali kompars mňamózním pochoutkám a mokům všech barev a procent. Ústečtí sami sobě připravili krásný den i vzpomínku svým předkům.

Radomír Dolanský