Aktuality

V sobotu krátce po šestnácté hodině havaroval mezi obcemi Střelná a Študlov osobní automobil. Na místo nehody se okamžitě sjely všechny složky integrovaného záchranného systému. Jako první dorazili profesionální hasiči z požární stanice Valašské Klobouky.   „Po příjezdu bylo zjištěno, že osoby jsou mimo automobil a z vozidla vytekly provozní kapaliny. Provedli jsme předlékařské vyšetření a uniklé kapaliny zasypali sorbentem. Na místo se dostavila Policie České republiky a Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje,“ uvedl mluvčí hasičů Roman Žemlička. [caption id="attachment_99018" align="alignnone" width="690"] Posádka se s vozidlem několikrát přetočila přes střechu. Foto: HZS[/caption] Řidič havarovaného vozidla jel pravděpodobně příliš rychle. „Dvacetiletý muž nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na jakou má rozhled. A když před sebou spatřil další automobil, ve snaze zabránit střetu šlápnul na brzdu. Tím však uvedl automobil do smyku a vyjel mimo silnici. Vozidlo se několikrát přetočilo a zůstalo stát na střeše,“ popsal nehodu mluvčí policistů Petr Jaroš.   Kromě řidiče jely ve vozidle ještě další tři osoby. Při nehodě dvě osoby utrpěly poranění, která si vyžádala lékařské ošetření. „Dechová zkouška na alkohol byla negativní. Materiální škoda byla předběžně odhadnuta na osmdesát tisíc korun,“ dodal Petr Jaroš.   [gallery columns="5" ids="99019,99023,99022,99021,99020"] Dopravní nehoda u Študlova   Vozidlo, které bylo na střeše a omezovalo provoz na silnici, převrátil zpět na kola soukromý teleskopický manipulátor. Po odstranění automobilu byla komunikace uklizena hasiči.   -red-

Policisté ve Slavičíně se od sobotního rána zabývají neobvyklým případem žhářství, k němuž došlo v centru města, v budově místní Orlovny.   „Neznámý pachatel tady v pátek kolem třiadvacáté hodiny zapálil vstupní dveře objektu, na nichž vznikla důsledkem ohoření škoda v předběžné výši asi padesát tisíc korun,“ uvedla mluvčí policistů Monika Kozumplíková. [caption id="attachment_99172" align="alignnone" width="690"] Poškozené vstupní dveře do budovy Orlovny ve Slavičíně. Foto: PČR[/caption] Řidič, který jel okolo a požár zjistil, hasičům sdělil, že vidí velké plameny. „Požární poplach byl v 23:00 hodin vyhlášen jednotce profesionálních i dobrovolných hasičů ze Slavičína. Při příjezdu k budově Orlovny už plamen uhasínal. Požár byl uhašen jedním vysokotlakým proudem vody,“ popsal mluvčí hasičů Roman Žemlička. Na místo se dostavila Policie České republiky a vyšetřovatel hasičů.   Vyšetřovatel policistům potvrdil, že někdo zapálil dveře úmyslně. Za poškození cizí věci hrozí pachateli v případě jeho dopadení a odsouzení trest odnětí svobody až na jeden rok.     Pokud jste někdo viděl pachatele tohoto trestného činu, volejte, prosím, na linku tísňového volání policie – 158.   -tz-

Cílem iniciativy Zdravé fórum je návrat celé společnosti, v době koronavirové krize, co nejdříve zpět k normálu. Samozřejmě za současné cílené a především dobrovolné ochrany ohrožených skupin lidí.   Podle zástupců Zdravého fóra taková platforma v České republice dosud chybí. „Téma návratu k normálnímu životu je dnes mediálně spojováno hlavně s různými až extremistickými skupinami. Chceme dát jasně najevo všem, že je zde ohromná spousta běžných lidí, kteří virus nepopírají, nebagatelizují, ale nesouhlasí s postupem vlády a nechtějí žít s omezeními, jež nemají žádný reálný smysl. Odmítají ničit své životy a životy svých dětí pod vidinou falešné ochrany zdraví ostatních. Tito lidé se cítí zrazení, zoufalí a do jisté míry bezradní,“ uvádí Tomáš Nielsen, advokát a místopředseda spolku.

Testování dětí? - vyjádření předních odborníků - věcně, bez hysterie

K iniciativě se připojuje stále více lidí

Od pondělí 12. dubna budou moci zájemci z řad veřejnosti i ze strany firem využívat nové odběrové místo na Valašskokloboucké poliklinice. Antigenní testy na stanovení onemocnění covid-19 budou prováděny ve vestibulu přístavby třikrát týdně, a to na základě předchozí telefonické objednávky na čísle 603 261 680. Na stejném telefonu si mohou zaměstnavatelé dohodnout také výjezd mobilního týmu k testování přímo ve svých firmách.   „Podle zájmu budeme provádět antigenní testování v úterý, ve čtvrtek a v pátek v dopoledních i odpoledních hodinách. Zájemci se na testování musí předem objednat, abychom jim sdělili konkrétní čas návštěvy a předešli tvoření front. Pro urychlení mohou rovněž nahlásit své kontaktní údaje potřebné pro doručení výsledku testu. Na místě se pak nezdrží déle než 5 minut. Výsledek bude známý přibližně do 20 minut a testovaným bude sdělen formou SMS nebo e-mailu,“ uvedla Jitka Zobačová, ředitelka Valašskokloboucké polikliniky. Pro identifikaci by si s sebou měli lidé přinést kartičku pojištěnce.   V současné době je možnost podstoupit bezplatné antigenní testování každé tři dny.   -tz-

Vedení Zlínského kraje jednalo se zástupci Krajské hygienické stanice Zlínského kraje a Ministerstva zdravotnictví a ve čtvrtek 8. dubna se dohodlo o zařazení kraje do režimu pro otevření škol ve stejné podobě, jako v ostatních částech České republiky. Školy a školská zařízení se tedy otevřou již v pondělí 12. dubna.   „Projednali jsme případné týdenní odsunutí otevření škol a dalších služeb ve Zlínském kraji. Zvážili jsme vývoj epidemické situace a dospěli k dohodě, kterou podporuje i vedení nemocnic. Chceme otevřít školy a služby v režimu, v jakém se budou od pondělí otevírat i v jiných krajích. Otevření části služeb znamená snížení migrace mezi kraji a pravidelné testování ve školách nám pomůže včas podchytit šíření nákazy ve školských kolektivech,“ informoval hejtman Zlínského kraje Radim Holiš.   Ředitelé škol již byli o zahájení výuky od 12. dubna informováni. Kraj ve spolupráci s hasiči zajistil také distribuci antigenních testů do škol tak, aby se mohli žáci a studenti i zaměstnanci pravidelně testovat. „Preventivní antigenní testování bude probíhat dvakrát týdně. Tím zamezíme dalšímu nekontrolovanému šíření nákazy. Jsem ráda, že k otevření škol a školských zařízení dojde. Zajistíme tím možnost vzdělávání dětí, žáků a studentů,“ sdělila radní Zuzana Fišerová, zodpovědná za oblast školství a kultury. [caption id="attachment_98894" align="alignnone" width="690"] Antigenní testy rozvážejí hasiči. Foto: HZS Zlínského kraje[/caption] V době uzavření škol fungovala veřejná doprava v prázdninovém režimu. „Od pondělí 12. dubna bude veřejná doprava fungovat již v plném režimu. V platnosti budou standardní jízdní řády autobusů a vlaků, zaměstnanci škol i žáci se tak bez problémů mohou dostat do škol,“ oznámil náměstek hejtmana Radek Doležel, zodpovědný za oblast dopravy.   „Abychom nemuseli školy a služby v brzké době zase zavírat, budeme muset i nadále dodržovat ochranná opatření. Vir jsme ještě rozhodně neporazili, epidemie nezmizela a zátěž nemocnic je stále vysoká. Kdy budeme moci přistoupit k nějakému dalšímu rozvolnění, je na zodpovědném přístupu každého z nás,“ doplnil hejtman Radim Holiš.   Hygienická stanice Zlínského kraje nově zřídila pro školy speciální krizovou linku: 725 075 168, na kterou se mohou ředitelé a zaměstnanci škol obracet 7 dní v týdnu. K dispozici jim je také speciální e-mailová adresa: skoly@khszlin.cz. Zde jim budou poskytnuty veškeré potřebné informace pro bezpečný provoz škol a školských zařízení.  

V neděli o půlnoci skončí v České republice vyhlášený nouzový stav. Změny od 12. dubna:

Stalo se na Valašsku... 2. dubna 1942   Valčíka vysadili poblíž Poděbrad a poté se dostal do Pardubic, kde pod falešnou identitou pracoval jako barman v hotelu (mj. mixoval nápoje). Do okupované vlasti odletěl vybaven falešnou legitimací na jméno Zdeněk Toušek. Byl však prozrazen a musel uprchnout. Odjel domů do rodné Smoliny na Valašsku, kde pobyl dva týdny(od 20.března do 4.dubna).   Nejprve bydlel v dřevěném domku u rodičů. V rodné chalupě se schovával v komůrce za kuchyní. Ale protože měl obavy z prozrazení, odchází do sousedního Mirošova. O Valčíkově pobytu na Valašsku věděl i valašskokloboucký kaplan František Borák. Právě u pátera Boráka hledal Valčík morální sílu před odjezdem do Prahy. Cituji (Kronika obce Smolina): „V době když se ukrýval v Mirošově navštívil tehdejšího kaplana ve Valašských Kloboukách na faře Františka Boráka, který byl známý svým vlasteneckým postojem, na jehož kázání chodili do kostela i ti, kteří jináč do kostela za celý rok nešli, který na křesťanském cvičení, jenž míval po obcích ve škole, veřejně nabádal lidi, aby to sabotovali, neplnili dodávky, ale také nehlásili a pomohli svým spolubydlícím v městě, kde byla přes válku u chudobných lidí bída s nouzí domovem. Toho kaplana, který také věděl o pobytu parašutisty Jos. Valčíka a byl do celé věci zasvěcen, prosil Josef Valčík parašutista o svatou zpověď a svaté přijímání, Valčík jako řádný křesťan plnil svoje povinnosti vzorně k vlasti a splnil je také k Bohu.“   Kaplan Borák k tomu později řekl: „Valčík byl tehdy v situaci, z níž neviděl východisko. Nechtěl vydat v nebezpečí svou rodinu, ale přihlásit se na četnické stanici odmítl. Nezbývá mu prý nic jiného, než aby to sám se sebou skončil. Chtěl si vzít život. Řekl jsem mu, že by to byl projev osobní slabosti, ale také zrada věci, kterou byl pověřen. Sklopil oči, zastyděl se. Odcházel klidnější. Před odchodem jsem mu dal talisman obrázek svatého Václava od Mikoláše Alše.“   4. dubna 1942 odjíždí Valčík z rodné Smoliny do Prahy, kde se za pomoci Marie Moravcové a Jana Zelenky napojil na odbojovou skupinu Antropoid (v níž byli Jan Kubiš a Josef Gabčík), s níž začal úzce spolupracovat na sabotážních akcích proti nacistickým okupantům.   Zemřel 18. 6. 1942 v boji s německými oddíly v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.   O době po Valčíkově smrti kaplan František Borák uvedl: „Valčíkova rodina, hlavně Josefovi mladší sourozenci, hledali v těch dnech radu o pomoc u mne. Snažil jsem se jim dodat naděje a útěchy. Situace byla den ze dne hrozivější. Nedalo mi to a znovu jsem zašel do Smoliny. Právě jsem probíral s Valčíkovými celou situaci, když tu před domem zabrzdilo policejní auto. V poslední chvíli jsem stačil vyskočit z okna do dvorku. Tenkrát se gestapo omezilo pouze na několik otázek. Rodina zůstala ještě doma. Příštího dne byla neděle. Valčíkovi přišli do kostela, připravit se na smrt. Prosili mne, abych se postaral o jejich čtyři děti...“   P. František Borák v roce 1950 - zcela jistě nejen za tuto podporu Josefa Valčíka a jeho rodiny – dostal od komunistů „odměnu“ ve výši tří let internace.   Zveřejněno ve spolupráci s archivem Vojenského muzea Loučka

Od soboty 10. dubna do 30. dubna bude ve Slavičíně probíhat akce Ukliďme Slavičín. Kvůli omezením v souvislosti s pandemií covid-19 nebude úklid organizován hromadně a bude probíhat formou individuálních vycházek, a to podle platných nařízení vlády.   „Byly vytipovány lokality, které jsou nejvíce znečištěny odpadky, a město tak bylo rozděleno na čtyři části pro snazší orientaci. Dobrovolníci, kteří se chtějí do akce zapojit, naleznou na vybraných místech tzv. Pytlomaty, kde si mohou vzít prázdný pytel na odpadky a k Pytlomatu ho naplněný zase vrátit. Každé dubnové pondělí pak budou pytle s odpadky odvezeny pracovníky města. Seznam stanovišť s Pytlomaty i mapy lokalit naleznou zájemci na webových stránkách města Slavičín a také ve facebookové události Ukliďme Slavičín,“ sdělil starosta města Tomáš Chmela.   Při úklidu musí dobrovolníci dbát vlastní bezpečnosti – při sběru odpadků používat ochranné rukavice, při pohybu poblíž silnice na sobě mít reflexní vestu nebo alespoň oblečení s reflexními prvky. Nesmí také zapomínat na hygienická pravidla a dodržovat platná nařízení vlády a dalších institucí, která jsou vydávána v souvislosti s pandemií covid-19. [caption id="attachment_98902" align="alignnone" width="690"] Ilustrační foto[/caption] „Těšíme se, že i letos nám budou dobrovolníci zasílat fotografie, které pořídí během úklidu, popřípadě nám pošlou fotografii kuriozních nálezů či černých skládek,“ uvedl starosta města Tomáš Chmela s tím, že zajímavé fotografie budou oceněny drobným dárkem.   Letošní ročník akce Ukliďme Slavičín pořádá město Slavičín ve spolupráci s Rodinným a mateřským centrem Slavičín, z. s.   -tz-

Uplynulý týden vyjížděli vsetínští policisté ze skupiny dopravních nehod k Valašské Polance, kde se do příkopu převrátilo nákladní vozidlo s návěsem. Chyba nebyla na straně řidiče nákladního vozu, ale na straně motocyklisty, který svojí nebezpečnou jízdou vytlačil řidiče nákladní soupravy ze silnice (informovali jsme ZDE). Policisté nyní zveřejnili další podrobnosti a také video z kabiny řidiče kamionu.   Nehoda se stala 30. března v patnáct hodin odpoledne na silnici I/57 v katastru obce Valašská Polanka. Řidič motocyklu Suzuki GSF jel se spolujezdkyní ve směru od Vsetína a v pravotočivé zatáčce za odbočením k obci Seninka, v místě, kde je souvislá čára, předjížděl nákladní soupravu, přičemž neměl před sebe dostatečný rozhled k bezpečnému předjetí.   „Když byl na úrovni levého boku nákladního vozidla s návěsem, uviděl v protisměru vozidlo zn. Audi, jehož řidič byl nucen zastavit těsně při pravém okraji, aby nedošlo k čelnímu střetu. Řidič motocyklu se snažil co nejvíce natlačit k levému boku zpomalující nákladní soupravy. Řidič nákladního vozidla se zase snažil co nejvíce uhnout k pravému okraji vozovky, přitom najel na pravou krajnici a dále na nezpevněný povrch silničního příkopu, který se uvolnil a nákladní vozidlo i s návěsem se převrátilo na pravý bok do příkopu,“ popsala mluvčí policistů Lenka Javorková. [caption id="attachment_98280" align="alignnone" width="690"] Místo dopravní nehody. Foto: archiv redakce[/caption] Ke střetu nedošlo. Řidič nákladní soupravy s polskou poznávací značkou z nehody vyvázl bez zranění. Na nákladní soupravě, na které bylo naloženo 105 pytlů cementu, vznikla škoda přesahující 300 tisíc korun (první informace uváděly škodu 1 milion korun). Dechové zkoušky byly u obou řidičů negativní.   „Řidič motocyklu porušil hned několik ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za přestupky mu ve správním řízení hrozí pokuta 5 – 10 tisíc korun a zákaz činnosti na 6 měsíců až 1 rok. Od začátku letošního roku evidujeme ve Zlínském kraji 13 dopravních nehod s účastí motorkářů, z nichž 11 nehod řidiči motocyklů zavinili. Při těchto nehodách jeden řidič motocyklu zemřel, tři se zranili těžce a čtyři lehce,“ dodala Lenka Javorková.   Motocyklisté patří mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu, proto na ně policisté apelují, aby byli po dlouhé zimní pauze na silnicích opatrní a ohleduplní a volili defenzivní způsob jízdy.   Video z kabiny kamionu: [video width="1280" height="720" mp4="https://www.regionvalassko.cz/wp-content/uploads/2021/04/nehoda_polanka.mp4" id="98831" img="https://www.regionvalassko.cz/wp-content/plugins/simple-post-gallery/assets/images/default-video.jpg"][/video] Video: PČR [gallery ids="98864,98865"] Místo nehody. Foto: PČR   -tz-

Jedni z těch, kteří věří, že se už brzy budou pořádat běžecké závody, jsou pořadatelé 5. ročníku trailového běhu miomoveRun ve Slavičíně. Ti také na konci března spustili registraci na tento závod. Ten by se měl konat v sobotu 5. června.   ,,Při online registraci na náš závod je nejprve potřeba založit profil na webu Behyzlin.cz. Potom je nutné vybrat si některou z tratí v našem závodu. Podmínkou je rovněž zaplatit startovné. V případě nutnosti zrušení akce z důvodu vládních restrikcí budou platby vráceny,“ vysvětluje základní kritéria hlavní organizátorka závodu Barbora Malaníková.   Slavičínští pořadatelé připravují tři závody. Všechny mají start i cíl v tamním zámeckém parku poblíž městského koupaliště. V parku a okolí se bude závodit v půlmaratonu a na trati dlouhé 10 kilometrů a 5 kilometrů. [caption id="attachment_98730" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] ,,Všechny se poběží na pětikilometrovém krosovém okruhu, který má převýšení 134 metrů,“ upozorňuje Malaníková.   ,,Po startu se nejprve od městského koupaliště poběží směrem k základní škole. Po prudkém seběhu z kopce krosaře čeká okruh okolo rybníka. Pak následuje úsek přes louku a les směrem k Hájenkám. V závěru se poběží znovu z kopce k městskému koupališti,“ popsala členitý okruh Barbora Malaníková.   Startovné při online registraci je do 31. května 300 Kč, Na místě v den závodu 400 Kč. Registrovat se můžete ZDE. [caption id="attachment_98731" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] V loňském roce ve slavičínském krosovém miomoveRun v půlmaratonu zvítězili Zdeněk Lasák (Uherský Brod, 1:36:07) a Jana Žaludková (Zlín, 1:59:06). Desetikilometrový závod vyhráli Dalibor Jedlička (SSK Vítkovice, 48:09) a Silvie Zvonková (Zvonek Sport Valašské Klobouky, 58:41). Závod dlouhý 5 kilometrů ovládli Tomáš Janek (LLB, 25:03) a uherskobrodská vytrvalkyně Hana Jurčíková (29:15). Do cíle všech tří závodů doběhlo 201 běžců.   Lubomír Hotař

V neděli krátce po půlnoci došlo k dopravní nehodě osobního vozidla do příkopu na komunikaci, spojující obec Velké Karlovice se státní hranicí. Automobil značky Audi se na namrzlé komunikaci dostal do protisměru, sjel ze silnice a narazil do betonového propustku.   K nehodě byli kromě policistů a záchranářů vysláni také profesionální hasiči ze stanice Vsetín a dobrovolní hasiči města Karolinka. „Po příjezdu průzkumem zjistili, že vozidlo se nachází v příkopu a leží na boku. Ve vozidle se před nehodou nacházely 2 osoby. Jednu z nich museli hasiči vyprostit pomocí pneumatických zvedacích vaků. Obě osoby byly při nehodě zraněny, a proto si je do péče převzala zdravotnická záchranná služba a odvezla je do nemocnice k dalšímu ošetření,“ popsala mluvčí hasičů Lucie Javoříková. [caption id="attachment_98734" align="alignnone" width="690"] Dopravní nehoda u Velkých Karlovic. Foto: HZS[/caption] Svou roli u nehody hrál také alkohol v krvi řidiče. „Třiačtyřicetiletý řidič se svým automobilem dostal smyk a čelně narazil do silničního mostku. Poranění řidiče a jeho spolujezdce si vyžádalo jejich lékařské ošetření. Kromě zdravotní újmy vznikla i škoda materiální, která byla předběžně odhadnuta na čtyři sta tisíc korun. Řidič po nehodě nadýchal přes jedno promile alkoholu,“ uvedl mluvčí policistů Petr Jaroš.   Hasiči zajistili místo dopravní nehody, provedli protipožární opatření a použili sorpční hady, aby zamezili znečištění životního prostředí při případném úniku provozních kapalin. Na místo události si velitel povolal speciální vyprošťovací automobil ze stanice Otrokovice, pomocí něhož provedli hasiči vytažení vozidla. Krátce po třetí hodině ranní hasiči provedli finální úklid a postupně se vrátili na své stanice.   [gallery columns="5" ids="98737,98736,98738,98739,98735"] Dopravní nehoda u Velkých Karlovic. Foto: HZS   -tz-

K pořízení nákladného přístroje získala v únoru Vsetínská nemocnice kladné stanovisko přístrojové komise Ministerstva zdravotnictví. Oficiální rozhodnutí zveřejnilo ministerstvo na svých webových stránkách teprve před několika dny. V návaznosti na rozhodnutí přístrojové komise schválila Rada Zlínského kraje v pondělí 29. 3. 2021 i zahájení přípravy investiční akce Přístavba budovy pro magnetickou rezonanci ve Vsetínské nemocnici.   „Dovybavení naší nemocnice magnetickou rezonancí bylo dlouhodobě plánováno, vyřešit se musely finanční prostředky a prostor, kam přístroj umístíme. Díky vyhlášení dotační výzvy v rámci programu REACT-EU, kterým Evropská unie deklaruje snahu pomoci řešit koronavirovou pandemii, máme nyní možnost získat na pořízení přístroje dotační zdroje. Provoz pracoviště by měl být podle plánu zahájen v polovině roku 2023,“ uvedla ředitelka Vsetínské nemocnice Ing. Věra Prousková. [caption id="attachment_98349" align="alignnone" width="916"] Vyšetření mozku s pomocí magnetické rezonance. Ilustrační foto, zdroj: siemens.cz[/caption]

Obyvatelé Vsetínska museli doposud za vyšetřením dojíždět do okolních nemocnic

Vzhledem k vášnivým diskuzím na sociálních sítích jsem se rozhodl rozebrat rostoucí ceny nemovitostí ve Valašských Kloboukách a okolí. „Mediální poprask“ vzbudila nabídka bytu 4+1 o rozloze 90 m2, v původním stavu na ulici Luční. Na internetu se nabídka objevila v hodnotě necelých tří a půl milionu korun českých. Ano, čtete správně. Šílené? Posuďte sami.   Samozřejmě jde o nabídkovou cenu nemovitosti, jež se liší asi o 20-30 % proti skutečně dosažené částce. Někdy je rozdíl ještě vyšší. Jak to vím? Protože využíváme nejmodernější cenové mapy, které vycházejí z reálných kupních hodnot. Reálné ceny si můžete sami za poplatek ověřit z nabývacích titulů na veřejné dostupné sekci portálu www.cuzk.cz.   Z mého pohledu je cena přestřelená více než o 20 %. Představme si klienta, jenž si chce byt zrekonstruovat podle svých představ a vybavit ho moderním nábytkem. V takovém případě se dostaneme na pořizovací cenu asi 4,5 milionu korun. Pokud se pustíme do vybourání umakartového jádra, rovnou už zrekonstruujeme i celý být včetně výměny rozvodů elektřiny a vody.   Čtyři a půl milionu za čtyřicet let starý byt s dluhem na celkovou revitalizaci panelového domu, který se jistě bude nějakou dobu splácet. Lokalita Luční? Dlouhodobý problém, u něhož město třicet let nereagovalo na měnící se životní styl, kdy na domácnost standardně připadá dvě a více aut. Kdo bydlí na Luční, asi ví, co mám na mysli.   Nemluvě o tom, že na sídlišti, kde žije více jak polovina obyvatel Valašských Klobouk, měl být již dávno vybudován park ke zkulturnění oblasti. Místo toho maminky chodí s kočárky na multifunkční hřiště u základní školy, což se mi nelíbí. A určitě nebudu sám, jelikož si tam vzájemně překážíme. Téma revitalizace Luční vydá na samostatný článek, do toho se pouštět nebudu. Zpět k našemu bytu 4+1 o 90 m2.  

Špatně nastavená cena

1. Nedostatek bytů a nulová výstavba

2. Levné hypotéky

Suma sumárum

Letos uplynulo již čtyřicet let, co fotbaloví dorostenci TJ Vlárské strojírny Slavičín postoupili do nově utvořené celostátní ligy. Zde pak v sezóně 1980/81 hrálo devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst, severomoravský Třinec a také valašský Slavičín. Na dorostenecká utkání ve Slavičíně tehdy chodilo 1500 diváků a hned v úvodních kolech si Slavičané připsali skalp pražské Slavie a Bohemians. Mužstvo v té době trénoval Ignác Matějovič společně s Františkem Maryášem. S prvně jmenovaným jsme přichystali rozhovor.   Pane trenére, za rok Vám bude osmdesát let, čím to je, že stále máte výbornou kondici a pořád kolem sebe rozdáváte veselou náladu? Popravdě řečeno, už to není, co to bývalo. Kvůli Covidu navíc nemůžeme chodit s naší partií na nohejbal do učiliště, nepodíváme se ani na termály do Maďarska a nedostanu se ani do Litvínova. Uvažuju ale nad tím, že si u pana Kučery na hale ve Slavičíně zaplatím hodiny a budu hrát veteránské turnaje ve stolním tenisu (smích). A náladu si udržuji pořád optimistickou, hlavně když mně berou ty ryby....   Jak si tedy v době pandemie udržujete kondici? Nejlepší je to prací na zahradě. Dále jezdím na kole na ryby a snažím se chodit na kratší vycházky. Střídavě žiju ve Slavičíně a ve Zlíně, tak se pohybuju vlastně ve dvou katastrech, což je už teď vlastně dovoleno (smích).   Letos je to 40 let, co se hrála ve Slavičíně dorostenecká nejvyšší soutěž, to byl bezesporu obrovský úspěch? Máte pravdu, ale své kvality jsme dokazovali již několik let dopředu, kdy se nám dařilo v žákovských kategoriích a šesté místo na republice v Chebu je toho důkazem. Dva roky jsme připravovali mužstvo již v Moravské dorostenecké lize a postup to určitě nebyl náhodný.   Pocházíte ze slovenského Záhoria, jak jste se dostal až na Valašsko? To je na delší vyprávění. Narodil jsem se v Lopašově u Senice. Pak jsem chodil na učiliště do Trnavy. Poté jsem se upsal jako svářeč do litvínovské chemičky. Ovzduší postiženo průmyslem v Krušných horách ale dětem nesvědčilo, tak jsem i kvůli bytu a lepšímu valašskému vzduchu odešel do Slavičína a získal jsem zde i s manželkou práci. [caption id="attachment_98520" align="alignnone" width="637"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič zcela vlevo. Foto: František Hauser[/caption] Co Vaše fotbalová kariéra? Začínal jsem jako spousta kluků na plácku ve slovenském Lopašově za barákem. V žákovském věku jsem hrál za nedaleké Radošovce. Na učilišti v Trnavě jsem pak startoval za dorost a zahrál jsem se i s pozdějším reprezentantem Jozefem Adamcem. Po nastěhování do Litvínova jsem hrál v divizním týmu a bojovali jsme o postup do vyšší soutěže. Litvínov však byl hlavně hokejové město, přesto jsme si všichni fandili navzájem.   Zahrál jste si fotbal i ve Slavičíně? V roce 1975 jsme se na Valašsko přistěhovali, nikdo o mé hráčcké kariéře toho příliš nevěděl. Navíc jsem byl po operaci zad a jen pomaličku jsem se rozkoukával.  Jednou mne oslavil kamarád Mirek Poláček, že jich je v Nevšové málo, tak jsem za ně "na černo" nastoupil a už jsem tam pak zůstal i zaregistrovaný. Zanedlouho mne však oslovili funkcionáři Slavičína, abych šel trénovat dorostence. Měl to být záskok za Frantu Maryáše, který šel na operaci očí. Ten záskok ale trval rok a čtvrt a já jsem pak u dorostu zůstal i s Feolou, jak se Františku Maryášovi přezdívalo.   Podařilo se Vám postoupit do nově utvořené Celostátní ligy, to byl velký úspěch? V první sezoně v Moravské divizi jsme se seznamovali s úrovní soutěže, bylo z toho nakonec šesté místo, ale odehráli jsme velmi kvalitní souboje s Baníkem, Opavou, Třincem, Olomoucí nebo Frýdkem-Místkem. O rok později už kluci dozráli a vytvořila se skvělá patra. Od začátku jsme šlapali za postupem a nakonec z toho bylo třetí místo, které zaručovalo postup do nejvyšší soutěže. To tenkrát byla ve Slavičíně velká sláva a postupová branka Mirka Mynáře z trestného kopu zůstane nezapomenutelnou.   Nerozklepala se Vašim hráčům ze Slavie, Sparty či Dukly před sezonou kolena? Určitě jsme cítili respekt ke svým soupeřům, ale za dva roky v Moravské lize jsme věděli, že můžeme hrát důstojnou roli s každým soupeřem. Ve Slavičíně jsme měli vždycky kvalitní zimní přípravu, tu jsme pilovali i duely se slovenskými celky z Púchova, Povážské Bystrice, Nemšové a Dubnice nad Váhom. Našim častým protivníkem byli i dorostenci Zlína, ale ti hráli o soutěž níže a nebyli pro nás tak zdatným protivníkem (smích). [caption id="attachment_98521" align="alignnone" width="1000"] Slavičínský dorost 1981. Ignác Matějovič zcela vlevo Foto: František Hauser[/caption] Vstup do sezony se Vám vydařil, porazili jste doma Slavii i Bohemians? To jsme měli nováčkovskou euforii. Slavii jsme doma porazili 2:1 a vyzráli jsme i s Bohemians, kdy jsme zvítězili 3:1.  Rázem se o nás začalo psát ve všech médiích, v časopisu GÓL na úvodní straně byla naše velká fotka a nadpis - Kde vůbec leží ten Slavičín?  Určitě jsme způsobili rozruch v tehdejších mládežnických vodách a různé kluby se začaly zajímat o naše hráče. Pak nám trošku došel dech, pár bodíků jsme poztráceli úplně zbytečně a do mužstva se vznesla nervozita. Hráči nebyli zvyklí na takový tlak a ani vedení tuto situaci příliš neustálo. Nakonec jsme se ocitli v sestupovém pásmu, ale s minimální ztrátou na týmy před námi.   Po pár nepříznivých výsledcích jste byli nakonec po podzimu s panem Maryášem odvoláni? Nerad na to vzpomínám, výbor neměl trpělivost, chtěl pořád dobré výsledky a to v nabité soutěži kolikrát nešlo, protože střediska mládeže Baníku, Sparty, Plzně či Zbrojovky byly úplně někde jinde. Myslím si, že za naší výměnou byla i politika a ambice dalších místních trenérů, kteří čekali na svoji šanci.   Nejvyšší soutěž se nakonec zachránit nepodařilo... K záchraně nám chybělo pár bodů, ale jarní část přinesla opět zbytečné ztráty. V Hrádku na škváře se například remizovalo s pražskou Spartou 1:1, když jsme navíc nedali penaltu. Především domácí prohry nás stály setrvání v soutěži. S odstupem času si myslím, že se vedení klubu mohlo spojit s týmy v okolí např. Brumovem, Uh. Brodem, Val. Klobouky nebo Štítnou nad Vláří a mohlo se ve Slavičíně vytvořit jakési centrum mládeže a nejvyšší soutěž by se určitě zachránila. Je škoda, že to v té době nikoho kompetentního nenapadlo, je potřeba však říct, že tehdy to bylo s přestupy a s hostováním podstatně složitější.   Máte nějaké úsměvné situace s Vašeho působení u ligového dorostu? Tak těch je hodně...Třeba přijela pražská Slavie a sháněla se po masážním stolu. Ten jsme u nás neznali a navíc správce hřiště pan Puškár je poslal na rozcvičení do nedalekého zámeckého parku. To je tak asi rozhodilo, že u nás nakonec prohráli. Je třeba říct, že na naše domácí utkání chodilo i přes tisícovka diváků a na to také nebyly pražské fotbalové naděje zvyklé. Především na podzim město ligovým fotbalem žilo a na utkání se sjížděli lidé ze širokého okolí. [caption id="attachment_98522" align="alignnone" width="718"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič vlevo nahoře. Foto: František HauserFoto: František Hauser[/caption] Co třeba rozhodčí, nebrali Vás jako trpaslíka a outsidera? Na rozhodčí si nějak nemůžeme stěžovat, sestup jsme si udělali ve svých hlavách. Je ale pravda, že na nás měl sudí přísnější metr v Jihlavě a v Chomutově. Jiný názor však měli naši fanoušci, kteří po jednom domácím utkání objeli sudímu auto pětikorunou a byla z toho pěkná polízanice!?   Které hráče jste měl nejraději? Já jsem prosazoval spíše takový demokratický přístup. Měl jsem radu tzv. starších, Ivana Holka, Jardu Smolka, Zdeňka Kupčíka, Standu Faldíka a Ladika Goňu a s těmi jsem velmi dobře vycházel a komunikoval. Ale já jsem nekonfliktní typ a s kým nevyjdu, tak s tím vyběhnu (smích).   Kteří hráči se později z mládežnických kategorií Slavičína prosadili i u dospělých? Prosadili se především brankáři, Pavel Barcuch ve Zbrojovce, Chebu, Drnovicích, Uh. Hradišti a v Ratíškovicích, Jožka Štrbák chytal v druholigových Slušovicích. Jarda Smolek s Mirkem Mynářem působili v Uherském Brodě, Stanislav Faldík na Vsetíně a ve slovenské Čadci. Olda Kozubík hrál druhou ligu za Zlín a hromada hráčů se pak podílela v devadesátých letech na postupu mužů Slavičína do Divize.   Řada hráčů se pak vrhla i na trenérskou dráhu, Radek Divila působí u mládeže Fastavu ve Zlíně, Jirka Váňa trénuje slavičínskou rezervu, Olda Kupčík ve Val. Kloboukách.  Například Vladimír Goňa se stal ligovým rozhodčím a Petr Koseček trénoval Českou reprezentaci v sálovém fotbalu. Mnoho kluků dělá i fotbalové činovníky, např. Broňa Münster je ve Slavičíně místopředsedou a Staňa Belžík sekretářem FC TVD. I ostatní stále dělají do fotbalu ve svých rodištích. [caption id="attachment_98523" align="alignnone" width="1200"] setkání bývalých dorostenců ve Slavičíně po 35 letech. Foto: Zdeněk Rumplík mladší[/caption] Prozradíte nám v závěru i něco o své rodině? Nemám žádné tajnosti. S manželkou jsme o několik let později ve Slavičíně rozvedli. Ona byla z Litvínova a přeci jen ji to táhlo domů. Syn Libor vyrůstal fotbalově ve Slavičíně, později to zkoušel i v Litvínově. Ale je to taky už "pán v letech" a jako hasič v chemičce se teď nezastaví. Baví ho tenis a do Slavičína za mnou jezdí velmi často a hrává zde tenisové turnaje.   Dcera Dita se vdala za hokejového reprezentanta Petra Rosola. Mají spolu dvě děti. "Rosi" dříve působil  hokejově ve Švýcarsku a v Itálii. Několikrát jsem se tam byl za nimi podívat. Teď si už ale žijí každý svým životem. Já mám již delší dobu přítelkyni ve Zlíně a zatím nám to klape.   Chodíte na fotbalová utkání a co říkáte na současnou úroveň? Před pandemií jsem chodil na utkání Zlína, za trenéra Bílka to byla paráda. Pak se kádr hodně změnil a jarní část vždy stála za "starou belu". Teď to sleduji jen v televizi, ale kolikrát je to taková "holomajzna". Zlín se ale teď zlepšil, ale do konce sezony je ve hře ještě hodně bodů.   Samozřejmě chodím i na zápasy Slavičína a kolikrát je to zajímavější fotbal než ve Zlíně. Hrajeme už řadu let na špici divize a pod trenérem Slončíkem má ten fotbal hlavu a patu.   Dá se srovnat tehdejší fotbal s dnešním? Hrozně těžko to srovnávat, tehdy to nebylo tolik o taktice. Podle mne bylo více času na různé technické kousky a dovednosti. Dnes je to o tom hlavně neudělat chybu. V klidu si ale dovolím říct, že někteří hráči ze slavičínského dorostu by se prosadili i teď. Jen by je musel někdo pořádně vést a museli by dostat pořádnou šanci. Zároveň  bych chtěl vidět současnou generaci, jak trénuje na škváře, ledu a sněhu a s těžkými balóny. Nemluvě o kopačkách a hráčckém vybavení. Každá doba však přináší svoje a my ve Slavičíně jsme si ji užili naplno. Za sebe musím poděkovat mým dvěma spolupracovníkům, kteří již nejsou mezi námi, vedoucímu týmu panu Zdeňku Rumplíkovi staršímu a Frantovi Maryášovi.   -kos-

Ačkoliv se politici snaží, seč můžou, aby to vypadalo, jak moc jim záleží na životech občanů, svými mnohými kroky se sami usvědčují ze lži. Celá šaráda připomíná čím dál více spíše zkoušku na politiku Velkého bratra.   On tady už Velký bratr zčásti vládne a sílí stále rychleji. Spousta lidí je slepá, nebo chce být slepá, a k pocitu svobody jim stačí dovolená u moře. Chabé, ale funguje to. A zatím se nám ve světě rozlézá příběh, který jako by z oka vypadl románu 1984 Erica Blaira, známého spíše pod pseudonymem George Orwell. Poslední, dokonale orwellovskou, totalitní zprávu nám média představila v minulých dnech – od srpna 2021 budou vydávány občanské průkazy s dvěma otisky prstů. Schváleno českou vládou 5. října 2020 na popud EU pod všeobjímající rouškou boje proti terorismu – ZDE1. To nevymyslel ani komunista, kterým zde 30 let řada vykuků pořád straší! Ale to nevadí, hlavně, že můžeme k moři do Egypta.   Podobnou špínu v sobě skrývá celý boj s pandemií koronaviru. U českých politiků, jedno, zda vládních či opozičních, začíná boj o nastávající výměnu u koryt a nikoliv starost o životy občanů. Především hlavní mediální proud si oblíbil novodobé Nostradamy, kteří obyvatele od prosince straší tisícovkami mrtvol v chladících přívěsech kamionů, pacienty na chodbách nemocnic. Ti, kteří byli umírnění a používali rozum v rozporu s představami ministra Blatného, například onkolog a senátor Jan Žaloudík, stomatochirurg a specialista Roman Šmucler nebo vakcinolog Jiří Beran, byli prohlášeni za nedůvěryhodné a média je ihned začala téměř bezvýhradně poslušně ignorovat. Mnohá omezení očividně nefungují, ale to agenta Milionu chvilek na ministerstvu zdravotnictví spíše jako by ještě podněcovalo k dalšímu omezování svobody a až vyhrožování, že pokud nebude národ dodržovat jeho mnohdy přitroublá nařízení – a just vám nedovolím sundat roušku v liduprázdné ulici – tak zavře školy, které ještě neotevřel. To je podobná ubohost, jako když se svého času červená mikina snažil svalit vinu za smrt spoluobčanů na porušovatele příkazů. Obyčejná arogance moci. S úžasným entuziasmem se politici stávají vrahy české ekonomiky a peníze z dluhů rozhazují nesmyslně plnými náručemi... ZDE2.   A z boje o život těch úplně nejobyčejnějších lidí se stává až prasácká bitva o prachy a vliv na domácí i mezinárodní úrovni. Zatímco mnozí naši politici poskakují jako skvělé loutky dle melodie Evropské únie a Spojených států a ze všech sil odmítají ruskou vakcínu, USA dle svých mnohaletých zvyklostí, jdou za kšeftem přes mrtvoly – ZDE3. A i když AstraZeneca není v USA ještě schválená, odmítají Spojené státy, aby z tamní továrny vyvezli desítky milionů dávek – ZDE4. Holt, to jsou naši přátelé, před kterými se dnes podělánkovsky hrbíme stejně, jako v minulosti před Sovětským svazem. Otázkou rovněž zůstává, kdo se tak vehementně snaží mediálně snížit solidnost vakcíny AstraZeneca?   Kdekdo je najednou odborníkem, blábolí o Ivermektinu a nejsou studie a nejsou studie a jen tu a tam proskočí obhajující sdělení – ZDE5. Pak se zjistí, že původně kritiky oslavovaná kolumbijská studie je uplacená a česká média, až na výjimky, se o věci taktak zmíní jednou dvěma větami – ZDE6. Taková odhalení se nehodí do krámu v kšeftech s o mnoho set procent dražšími a možná ještě méně účinnými léky. Ale než k odhalení došlo, mohl se prezident ČLK Milan Kubek a jemu podobní doktůrci přetrhnout, aby na tuto zfixlovanou studii upozornili, jak dokazuje neúčinnost léku. Již se ani moc nezmiňuje Remdesivir, svého času, díky médiím a pražském taxikáři úžasně zreklamovaný, dnes víme, že samostatně nijak zvlášť účinný není. Kde jsou ty doby, kdy se Andrej Babiš hrdě bil v prsa, že nechá udělat studii na Isoprinosin, viz slova z tiskové konference vlády na otázku Adély Jelínkové z TV Prima – ZDE7 – a ticho po pěšině, stejně jako například z oslavných jízd do Maďarska, Srbska nebo v minulosti slibech o prověření všech neziskovek, především těch skrytě i neskrytě politických (to by dnes bylo ušetřených miliard do státní pokladny). Isoprinosin se na počátku léčby stále používá, ale není politicky korektní o tom hovořit. Co kdyby měl náhodou poměrně příznivé účinky a překazil by kšefty s novými nabídkami farmaceutických firem?   Hra s čísly, pokud hrozí rozvolnění, vytvoří se jiná překážka, další číslo. Když zavřené okresy nefungují, protože vlna pandemie se tak jak tak dostala z Čech na Moravu, zase výmluvy, že to roznesli lidé (to asi ti uvěznění v okresech). Již rok trapně se opakující hesla Společně to dáme, Vydržme to, Omlouvám se, Omlouváme se, Chápu, že jste unavení, Havlíčkovy každotýdenní sliby, co se otevře a další lži a oblbování, děti můžou místo sportovišť běhat po lese – v Praze, Ostravě nebo v Brně je les za každým rohem... Mlácení demonstrantů, lidí bez roušek u nás i jinde ve světě, což bez zvuku vypadá stejně jako kritizované zákroky v Rusku nebo Bělorusku. Další orwellovský zákon v Británii o demonstracích. Ostatně i doba, kdy se Jan Blatný dušoval, že vše se bude řídit podle tabulky PES je dávno lží. Dnes jsme na pozici 3, ale uvězněni hůře než ve stavu 5. A nový PES? Jen si jej přizpůsobí k ještě většímu omezování a zkouškám, jak dlouho národ ještě bude držet hubu.   I když to zní nelogicky, aby si rodina, které stačí bochník chleba, objednala bochníků deset, v připitomělé nelogice přerozdělování vakcín, zdá se, bylo chybou českých politiků, že objednali „jen“ dostačující počet vakcín – ZDE8. Ovšem pokud se prokáže jako pravdivá zpráva, že náš premiér tak dlouho mudroval, až ČR přišla o nabízené dávky navíc – ZDE9, bude se jednat o další neskutečný premiérův „úspěch“. A moc na věci nemění ani fakt, že si nakonec Andrej Babiš od některých států vysomroval víc než jsme ztratili. To si zase opozice freneticky zahuláká. I když POZOR, taky to opravdu může být, jak tvrdí premiér, jakási daň za odmítnutí držhubného. Je však otázkou, jestli jsme momentálně v pozici dělat ze sebe haura?   Když se neznalý profesor Jan Pirk pohoršoval v pořadu Partie, že prezident republiky vlastně páchá trestný čin, pokud se snaží do ČR dostat neschválený Sputnik V, musel jej Roman Prymula usměrňovat s tím, že možnost dovézt neschválené vakcíny zákon připouští a – co naše média taky neroztrubují, že všechny vakcíny, kterými se u nás očkuje, jsou konec konců rovněž schválené pouze podmínečně – ZDE10 - cca od času 38:00. Zatímco věčně zamindrákovaná část politiků i obyvatel z okupace 68 ́ hrdinně odolává náporu Sputniku V, ostatní státy, nevšímaje si hlupáků, jednají s Ruskem. Ať je to mutti Merkel – ZDE11 s Macronem či Rakousko – ZDE12, rozhádané Slovensko nebo již očkující Maďarsko a neunijní Srbsko, tak Česká republika zůstává sice hrdě na ztrouchnivělých principech, ale se stovkami, možná tisíci mrtvých navíc. Takže chrání politici životy občanů nebo je spíše rozhodující, zda má vakcína Stars and Stripes, Union Jack nebo trikolóru z Východu?? V podstatě totožně pomatená česká politika, kdy do tendru na jadernou elektrárnu odmítáme Rusko a Čínu a Německo, nedbaje vzteku Američanů, že neprodají svůj předražený břidlicový plyn, staví nadále s Ruskem Nord Stream II. Česká republika stojí na principech a naši unijní bratři čile obchodují. A historicky se nepoučíme z vlastní blbosti a nepoučíme. Kdybychom si alespoň vzali příklad z našeho vzoru, Spojených států, které v minulosti kritizovaly Hitlera a cpali do něj peníze a materiál, jak se dalo. V současnosti kritizují Čínu a hromady amerického značkového zboží nechávají vyrábět v Číně. Nebo pokrytecká německá automobilka Škoda, která odmítala kvůli nedodržování lidských práv v Bělorusku sponzorovat mistrovství světa v hokeji, ale zároveň má pět továren na výrobu aut Škoda a řadu subdodavatelů v Číně... Česká republika musí být pro smích i pralesním indiánům z Amazonie.   Koronavirová krize je v české kotlině úžasnou líhní nových milionářů a multimilionářů na hrobech malých a středních živnostníků. Pomalu vychází na světlo nehorázné vykrádání státní pokladny a červená mikina to obhajuje dobou a nutností rychle jednat. Zajímavé – když jedná rychle bytový zlodějíček, žádná polehčující okolnost to není. Jak stát zachází s penězi daňových poplatníků, si můžete přečíst například - ZDE13 nebo - ZDE14 či - ZDE15. Za neuvěřitelné peníze vláda objednávala nekvalitní roušky, respirátory, nyní zase antigenní testy, ale na nabídky českých odborníků v mnoha případech nedbala, například – ZDE16. A zase, pokud se tato zpráva - ZDE17 – alespoň zčásti potvrdí jako pravdivá, tak jsme zpět u české blbosti. Můžeme být sice hrdí, že máme v Senátu Tchajwance, ale děti si díky tomu možná nebudou mít ve škole čím špárat v nose, snad kromě prstů.   I bez pandemie je v České republice obrovský bordel, a s tím, co se hrne do voleb, to lepší nebude.   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="98717"]

Jaromíra Navrátila čekají hektické velikonoční svátky. „Bude co hlídat. Šafrány kvetou a lidé, když nemohou chodit po šmigrustu, po částečném uvolnění pohybu vyrazí alespoň do přírody,“ přemítá dlouholetý dobrovolný člen Stráže přírody.   Celé dny teď s kolegou Jaroslavem Kalhousem tráví v terénu, aby kriticky ohrožené a navzdory jejich názvu fialově kvetoucí šafrány bělokvěté ochraňovali. „Terénním autem přejíždíme mezi jednotlivými místy a kontrolujeme, jak se lidé chovají. Devadesát procent z nich je v pohodě, zbytek je třeba buď poučit, anebo ničí přírodu záměrně,“ popisuje strážce své zkušenosti. [caption id="attachment_98392" align="alignnone" width="690"] Rozkvetlý šafrán. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] Jejich revír zahrnuje šest lokalit v Lačnově a Pozděchově na Vsetínsku a ve Valašských Kloboukách na Zlínsku. „Než je všechny obhlédneme, najedeme pětapadesát kilometrů,“ vypráví Navrátil a přidává výzvu všem, kteří by se sem za pomíjivou krásou kvetoucích šafránů chtěli o svátcích vypravit. „Přijďte, podívejte se, ale buďte opatrní, abyste šafránům neublížili!“   O záchranu šafránů bělokvětých už desítky let usilují ochránci přírody z Valašského Meziříčí, kteří svému cíli věnovali samostatný projekt. Loni místa s kvetoucími rostlinami zakreslili do map, určili jejich přibližný počet a zjistili majitele pozemků, na nichž se šafrány vyskytují. Tento týden se sem vrátili, aby zjistili, jak na tom jejich chráněnci jsou. [caption id="attachment_98393" align="alignnone" width="690"] Jaromír Navrátil, dobrovolný člen Stráže přírody. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] „Je jich více než před rokem. Napomohly tomu loňské bohaté dešťové srážky a letošní sněhová nadílka,“ tvrdí ekolog Milan Orálek. Přístup vlastníků pozemků už tak jednoznačně nehodnotí. „Zvlášťě obyvatelé Lačnova o šafrány na svých loukách a zahradách pečují ukázkově. Zato ve volné krajině se majitelé pozemků dopouštějí nežádoucích zásahů, když nechávají stanoviště šafránů zarůst nebo spásat dobytkem,“ konstatuje Orálek.   Zatím neúspěšná je dlouhodobá snaha ochránců přírody o vyhlášení bývalé osady Vařákovy paseky v Lačnově, kterou nacisté na konci druhé světové války vypálili a její obyvatele popravili, za přírodní památku. „Z celé osady zbyl jenom šafrán. Vidíme v tom silnou symboliku,“ vysvětluje Orálek, jenž k prohlídce šafránových luk pozval také náměstkyni hejtmana Zlínského kraje. [caption id="attachment_98394" align="alignnone" width="690"] Rozkvetlý šafrán. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] „Když slyším o překážkách, které ochráncům přírody stojí v cestě, uvědomuji si, jak  je jejich práce obdivuhodná,“ říká uznale Hana Ančincová, jež chce vyhlášení přírodní památky na Vařákových pasekách napomoci. „Kraj by se měl ujmout iniciativy, převzít odpovědnost a zasáhnout, aby zdejší příroda a území získaly významnější ochranu. Tohle místo si ji zaslouží,“ je přesvědčena náměstkyně hejtmana.   [gallery columns="5" ids="98396,98395,98397,98399,98398"]   -tz-