Posádka se tak nesmazatelně zapíše do historických análů rally, a to nejen díky zatím stoprocentní úspěšnosti v soutěži, ve které vypadávali mnohem zkoušenější jezdci jako na běžícím páse. V kategorii sériových vozů dojeli Viktor Chytka s Jiřím Janečkem se šestým nejrychlejším časem, celkově si oproti loňsku polepšili o deset míst, když skončili na 41. místě.

Oba jezdci, kteří se při řízení pravidelně střídali, však měli jedinou ambici: závod dokončit. „Je potřeba si uvědomit, že vždycky je mnohem těžší něco obhájit než to vybojovat. Zůstávám proto nohama na zemi a pokud se nám opět podaří závod dojet, bude to velký úspěch. Obávám se totiž, že by to nemuselo vyjít, vloni jsme měli hodně štěstí, letos bude navíc terén těžší, protože přibylo pouštních etap. Na druhou stranu budeme mít kvalitnější technickou podporu v podobě doprovodného kamionu, který pojede celou trasu za námi a poveze nám náhradní díly," netajil se se svými obavami ještě před odjezdem na letošní Dakar Viktor Chytka.

Foto: Marian Chytka

Startovní pole přitom nejvíce vytřídila třetí etapa, po jejím ukončení bylo mimo hru už šedesát vozů. Tato část totiž nabídla první kilometry v písku, který způsobil problémy i našim. „Měli jsme závod poměrně dobře rozjetý, ale zbrzdila nás technická závada, která nás posunula asi o dvacet pozic dolů. Navíc jsme se museli několikrát vyhrabávat z písku," vzpomíná teď už s úsměvem Viktor.

Letos naštěstí nemusela naše posádka nocovat v poušti jako vloni, horké chvíle však zažila i téměř před branami Buenos Aires. V předposlední etapě totiž zdolala těžká dunová pole jen s velkými obtížemi. Dnes se však oba jezdci radují společně se všemi, kteří jim fandili a po celou dobu drželi palce. „Jsem na ně pyšná. Od začátku jsem věřila, že dojedou do cíle, ačkoliv mi bylo jasné, že zopakovat loňský úspěch bude těžké. A i když jsem je sledovala jen prostřednictvím internetu, prožila jsem si s nimi spoustu těžkých chvil," netajila se se svými emocemi maminka Viktora Blanka Chytková.

Eva Stejskalová s přispěním Marka Chytky