Blog

Klobucké postřehy #25: Proč? (všechny Klobucké postřehy autora zde)   Máme tu leden a hned téma roku – ODPADY. Neb v momentě, kdy se jednotně objeví na profilech starostů současných i bývalých i těch, kteří na nich nit suchou nenechají, je to stopro hlavní problém města. A to ještě haldy odpadu naštěstí díky mrazům nesmrdí. Já teda z částky 950 Kč na zem nepadám, neb to je jeden průměrný nákup v Lidlu, ale málo už to taky není, třeba v pětičlenné domácnosti.   Nechal jsem si odstup a přemýšlel, jestli se vyjadřovat. Názor totiž jednoznačný tentokrát zdaleka nemám. Na jedné straně ano, poplatek se docela drasticky zvedá, je vysoký i ve srovnání s ostatními obcemi. Leč zajímaly by mě celkové skutečné náklady na svoz, ne to politické rozhodnutí, kolik která obec dotuje svým občanům. Až pokud Klobouky zaplatí za občana, plácnu, 1500 Kč ročně a v Újezdě tisícovku, tak bych se ptal, kde je chyba.   Odpadové hospodářství je služba. Tu službu platí město, občané přispívají na její chod. Cena služby roste, byť my občané asi hůř a hůř chápeme důvody. Skládka v majetku města, popelářské auto z dotací, asi i rostoucí mzdy popelářů, ale asi ne až tak zásadně. Hodně lidí nad pár stovkami ročně mávne rukou, já osobně taky nepatřím mezi ty, kteří by řekli, že tahle částka někoho existenčně ohrozí nebo by si snad rozmyslel se kvůli ní do Klobouk nastěhovat nebo se rozhodl odstěhovat.   Odpady nám teď za stejnou cenu vyváží méně často. Fůj, hanba, pojďme házet shnilá rajčata na konšely, sraz v pondělí ve tři u radnice!   Počkat, radši je hoďte do nové biopopelnice. Za dřevních dob se vyvážela 120l plechová popelnice týdně, dnes se vyváží 4 popelnice za měsíc, resp. od nového roku 5-6 popelnic. Jenom si ten odpad musíme třídit a – upřímně – komu nestačí 240l papíru, 240l plastu, 480l komunálu a 240-480l bioodpadu s tím, že všechno nad tento objem může zdarma odvézt na sběrný dvůr, tak asi dělá opravdu něco špatně a měl by se zamyslet (kecy, měl by si připlatit, bo to jediné na lidi platí...). Toto všechno totiž popeláři regulérně od jednoho RD vyvezou v rámci poplatku, který je pro čtyřčlennou rodinu necelé 4 tisíce ročně (tj. 75 Kč/týden, desetikoruna za den).   U bytových domů je problém složitější, protože víme. Doma by si to do popelnice nenaházeli, ale v anonymitě davu tam prostě tu PETku nebo tu jednu flašku od prosecca přihodím. Nehledejme omluvy, je to lenost a minimální pravděpodobnost identifikace viníka. Vždycky to udělá „ten druhý“. Že tam odpad vyváží někdo cizí, je problém. Bohužel – velké kontejnery na sídlišti lákají. I když je někdo vidí, třeba i vyfotí, málokdo se odhodlá někoho doopravdy nahlásit. Před očima 38 svědků se vraždilo a pomoc nezavolal nikdo, protože určitě zavolá „ten druhý“, tak co by se báli...   https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/efekt-prihlizejiciho-aneb-jak-brutalni-vrazda-kitty-genovese-dala-vzniknout-uplne-novemu-fenomenu_515882.html   Asi se nevyhneme uzamčení kontejnerů do klecí. Bude to stát peníze, ale přinese víc spravedlnosti. Těžko asi argumentovat, že pak ten odpad dotyční vyklopí v lese. Vysypat odpad co cizí popelnice není trestné a spoustu lidí si troufne. Vysypat ho do potoka smrdí pokutou, to už si 90% těchto hrdinů rozmyslí. Navíc, občan tady není od toho, aby měl povinnost starat se o pachatele černých skládek. Od toho je tady úřad, který má ztotožnit pachatele a vyměřit mu motivační pokutu. A ono se vždycky najde někdo ochotný, kdo si za drobnou odměnu vzpomene, který že soused měl ještě v pondělí zrovna tyhle obkladačky v koupelně...   Odpady budou vždycky tak trochu společná loď, kde bude většina veslovat, někdo víc, někdo míň, někdo se poveze jako černý pasažér. Nikdy nevytvoříme 100% spravedlivý systém, protože až zavedeme vážení, tak co? Budeme si navzájem házet odpad do cizích popelnic? Někdo určitě ano, zbytek bude slušný, ale zase nás bude stát energii popelnice pravidelně uklízet, zamykat, zabezpečovat. Hlídat si 6x do měsíce, kterou popelnici zrovna vyvážet před dům. Prostě rostoucí spravedlností klesá výrazně uživatelský komfort.   Přijde mi, že padáme z nějakého solidního přijatelného stavu do druhého extrému. Opravdu skoro každý týden 2x máme hlídat, jakou popelnici tahat před dům, ale pokud to dělat nebudeme, vystavujeme se riziku, že nám do té popelnice někdo cizí něco nahází, zatím jenom objem, příští rok už to budeme platit z vlastní kapsy – takže to zase dopadne na ty poctivé.   Nikde jsem nenarazil na názor zohledňovat velikost popelnic – i s jedním malým dítětem na plenkách, 100% homeoffice a vařením každý den nám vždycky stačilo 110l komunálu. Někdy těsně, ale pytel vedle jsme měli snad možná jednou nebo dvakrát. Pokud někdo za dva týdny vyprodukuje 240l, měl by platit víc nebo mít nárok na svoz jen jednou za měsíc.   Proč nefungoval komunismus? Protože když si mohli lidé brát ze společného, vždycky si brali víc a ty, co víc přispívali, tím demotivovali až tak, že nakonec spadli do průměru (tzv. efekt „Nic z toho nemám, akorát starosti, tak co se budu snažit“). Tady je to stejné – můžu třídit, kolik chci, ale platím víc a víc, mám víc a víc starostí, doma si buduju malý sběrný dvůr (aktuálně papír, plast, bio, komunál – popelnice, kov a sklo – velký koš, velké krabice zvlášť), k tomu vedu síťový graf kdy a jakou popelnici a moje nespokojenost roste s každým dalším požadavkem na další a další třídění.   Až to překročí „Mez limitního nasrání“, můžu si taky koupit dvě velké popelnice na komunál a budu to tam valit všechno i se stavebním odpadem, protože mi každé dva týdny technické za stejnou cenu musí vyvézt skoro půl kubíku odpadu a stejně budu platit každý rok pořád to samé. A když to tak udělá každý, tak se v tom bordelu utopíme. A město bude mít další důvod zdražovat.   Můj návrh řešení na závěr: Tentokrát úplně nevím. Asi bych se zaměřil na pozitivní motivaci oddělenou od samotné produkce odpadu.   Poplatek bych URČITĚ vztáhnul na popelnici, ne na počet lidí v domácnosti. Tím do značné míry eliminujeme černé pasažéry systému – každá popelnice musí mít majitele, pokud nebude mít čip, prostě ji nevyvezou. Jestli do té popelnice hází odpad jeden nebo pět lidí je ve výsledku jedno. Stejně jsou tady zmatky, kdo je a není poplatník. Udělejme to jako s povinným ručením – nezáleží, kdo řídí, pojištěné je vždycky auto.   110l popelnice 26x ročně = základní poplatek vztažený k nákladům na svoz v minulém roce. Řekněme, že město bude dotovat třetinu, dvě třetiny se rozpočítají. Půl napůl? Všechno nebo nic? Politická otázka.   240l popelnice 26x ročně = 250% poplatek.   Popelnic si můžeš na dům napsat, kolik chceš.   Svoz popelnice na tříděný odpad – taky zpoplatnit každý vývoz, ale výrazně nižší částkou.   Odevzdat vytříděný odpad přímo na sběrný dvůr – zdarma (= sleva za ochotu převzít část svozu odpadu na sebe).   Máš vlastní kompostér – neplatíš svoz BIO. Atd.   Napadlo mě ještě bonifikovat něco, co nejde „vojebat“. Teď se nesmějte, ale pořádají se různé Akce Z na sbírání odpadu, tak dejme účastníkům pár stovek z poplatku minus.   Budeš 4 z pěti let držet objem odpadu pod průměrem města? Tak třeba jednou za 5 let můžeš zadarmo odevzdat tunu stavebního odpadu na skládku. Buďme kreativní...   Něco město bude muset vždycky dotovat. Nejlíp mi z toho vychází dotovat sběrný dvůr, protože co máme možnost třeba zadarmo odevzdat spotřebiče nebo starý nábytek, nevšiml jsem si, že by se třeba někde před kontejnerem válel gauč nebo vařič. Tady to smysl má a výsledky vidíme. Pojďme debatovat. Tady se asi nemusí bát ani jindy opatrní na veřejné projevení názoru. :-)   Hezký den M.Z.

Klobucké postřehy #25: Proč? (Klobucké postřehy)   Protože už se určitě něco zaručeně ví, dnes to bude trochu o mně a chtěl bych odhalit, o co mi vlastně jde. Ještě než se dozvím, jak mně totiž jenom jde o teplé místečko a veřejné zakázky do vlastní kapsy (neoficiálně) a jak ničemu nerozumím a věci zjednodušuju a překrucuju (oficiálně), raději těmto spoluobčanům vítr z plachet seberu rovnou.   Nikdo nemá rád kritiku. Ani já. Ale občas, i když to nerad přiznávám (speciálně manželce ), je kritika hnacím motorem životního posunu. Člověk může sundat klapky z očí a podívat se na situaci i z jiné perspektivy, která se nám třeba nelíbí a, kór z chlapské ješitnosti, nemůžeme ani přiznat, že třeba nemusíme mít tak úplně pravdu. Vždy, ve všem, že všemu rozumíme nejlíp a nepotřebujeme od nikoho radit.   Nuže, v žádném případě neočekávám vánoční přání s dárkovým košem a teplými ponožkami s klobuckým O z městského úřadu s díky, že Klobucké postřehy byly přesně ten impulz, jak odteď vést město ke světlým zítřkům. Jsem jenom jeden občan s jedním názorem, ne nutně vždy správným a jsem si toho dobře vědom  Naprosto mně momentálně stačí, že se začíná mezi lidmi o určitých věcech mluvit.   Mezi Klobučany se dostávají i informace, které nelze vyčíst z hlavních stránek a zpravodajů, jsou to zápisy rad, úřední deska, rozpočty. Informace, které se musí ze zákona zveřejnit, ale nemusí se jim už ze zákona dávat viditelný prostor a doposud se jim ani nedával. Dostat se k nim může kdokoliv, vyvodit závěry také, ale opravdu to skoro nikdo nedělá.   Nikomu se nechce veřejně přiznávat svoje neúspěchy, to je zcela přirozené a pochopitelné. Ve zdravém politickém prostředí nastupuje jako kontrolní činitel opozice. Ta je momentálně v zastupitelstvu města v kómatu a reprezentace v duchu jednotného názoru na vše není zrovna to, co by prospívalo rozvoji města.   Už svoje kritické komentáře neberu jako upozorňování, ale pořádné troubení na poplach, protože – a nad tímto jsem začal víc uvažovat teprve nedávno – jsme nebezpečně stagnující město v pohraničí. Blízko Slovenska, daleko od krajského města i metropolí. Zaměstnanost se zde soustředí hlavně do oborů s nižší kvalifikací.   Můžeme si nastínit jeden ne zrovna pozitivní, ale, obávám se, docela možný, byť zatím snad ne úplně blízký scénář další budoucnosti našeho města. Teď to bude velmi nevánoční a pesimistické a možná nabíjím svým kritikům, že straším. Dobře, tak straším, ukažte mi, že tomu zabráníme a budu nejšťastnější Klobučan.     Představte si situaci, kdy se do regionu může v příštích letech nastěhovat 500 nových obyvatel. Ekonomicky poměrně silných obyvatel, kteří si koupí byt nebo postaví dům. Tito obyvatelé budou požadovat a vyžadovat služby, restaurace, obchody... Někteří i vytvářet pracovní příležitosti. A těchto 500 obyvatel skončí v Brumově a Slavičíně. Za nimi půjdou drobné i větší služby i obchodníci. Poroste cena pozemků, nemovitostí, budou atraktivnější pro další investory.   Proti tomu Klobouky budou dále pár let přešlapovat. Krásné nové náměstí, cykloboxy, pěšinky. Obyvatelé budou stárnout, mladí budou ještě víc odcházet. Každý uzavřený obchod, každá prázdná nebo zazděná výloha podél hlavní cesty (opět smutná každodenní realita procházek centrem) přeměněná v levné ubytování město víc a víc tlačí na hranu propasti zvané periferie. Bude přibývat levné módy, sekáčů, prodejen potravin před exspirací, cena starších nemovitostí bude klesat nebo neporoste tak, jako v okolí, budou se hůř prodávat, časem je třeba začnou skupovat obchodníci s chudobou. Velký dům ze 70. let Vašeho souseda (typicky se to může třeba týkat kdysi výstavní vilové čtvrti Rybníčky) už jeho děti nebudou chtít draze rekonstruovat, protože tady nemají vazby, práci, vztahy. Když ho rok, dva neprodají, pod cenou skončí u někoho, kdo ho přestaví na malinkou bytovku, pouhé 3 byty a 2 nebytové prostory pro 7 rodin. Hodnota okolních nemovitostí padá, problém roste exponenciálně. Tak vzniká „vyloučená lokalita“. Zavírají restaurace, přibývají nálevny. Večer nebude kam vyrazit, bude přibývat drobné kriminality.   Ne tedy, že bych skutečně věřil až tak černému scénáři, Klobouky nejsou ohrožené bezprostředně za rok nebo za pět, ale určité riziko, že rozvoj Brumova a Slavičína zapříčiní ekonomickou migraci sociálně slabších obyvatel do Klobouk a odchod nebo nepříchod těch ekonomicky výkonnějších, si připustit musíme i s možnými důsledky.   Znovu opakuji: Jsme periferie, pohraničí. Už teď. Sice zatím nějak fungujeme a rozhodně se nedá říct, že by se tu žilo zle. Jen žijeme na dluh pohodlí a ten dluh nás dožene za 10 – 15 let.   Nemůžeme čekat na zázrak shůry, musíme sami aktivně bojovat o nové obyvatele, ekonomicky aktivní, pracující, ideálně práci vytvářející pro druhé. Budovat turismus 21. století. K tomu nám, žel, nepomůžou bezkonfliktní nové chodníky, nové náměstí nebo kempy v pustině a aleje stromů. Rozhýbat bydlení, podpořit výstavbu rodinných domů, zlatem zahrnout každého, kdo se sem přistěhuje a bude tu odvádět daně a vytvářet práci. Potřebujeme byty, pozemky, politiku aktivního hledání investorů. Když k tomu přidáme koncert dechovky, dětský karneval a výměnu lamp veřejného osvětlení, bude to super, navíc jsme schopní z vyšších příjmů dále rozvíjet oblasti, které jsou pro funkčnost města rovněž důležité, ale zisk nikdy generovat nemůžou – práce s dětmi, péče o seniory, péče o zdravotně znevýhodněné.   Priority. Jsou věci, které se očividně nepodařilo vysedět a vyčekat ani za 20 let. Baranica, Sychrov, louka u polikliniky. Třaskavá témata, která bylo pozdě řešit před 5 lety a které budou po starostovi, resp. po radních vyžadovat brilantní schopnosti jednání s lidmi a vyvážení protichůdných názorů. Budou konflikty, ale už není prostor dál čekat. Rozjet, nebo zrušit a začít plánovat jinde a jinak. Definitivně. Nelze donekonečna šermovat územním plánem, kde je ploch pro rozvoj na papíře jakože „dostatek“.   Ale my jsme Klobouky, máme krásnou přírodu. A bohatou kulturu.   Možná někteří očekávají, že teď přijde velkolepý coming out: že organizuji volební kampaň a brousím si zuby na starostovské křeslo. Bohužel musím teď zklamat jak své příznivce, tak i odpůrce. Všechno, co na toto téma uslyšíte, jsou domněnky, klepy, hejty, drby, gossip, možná zbožná přání nebo pomluvy. Co bude dál, nevím ještě ani já.   Jsem pragmatický idealista. Mým přáním, řekněme i cílem, pořád a od začátku je, aby město Valašské Klobouky prosperovalo, rostlo a aby se nám tu pohodlně (podtrhuji) a kvalitně žilo. Idealismus je ušlechtilý, ale nenajím se z něho. Jsem i nekompromisní pragmatik - žiju tady, roste mi tu dítě, pro které chci kvalitní školku, školu, gymnázium, chtěl bych tu mít možnost někam zajít, nakoupit si, vyřídit si na úřadech, když to jednou za uherský rok potřebuju, vyměnit si peníze ve směnárně, koupit si střelenské rohlíky.   A to jaksi ve vylidněném zkrachovalém městě nepůjde. Mlčet, jak vidno, v Kloboukách nestačí, neb mlčení = souhlas = status quo. Je mně celkem jedno, jak se můj cíl naplní, pokud se naplní. Jestli uvidím v příštích měsících aspoň pootočení kormidla, zmobilizování sil a prostředků a snahu zahodit malicherné spory o to, kdo komu šlápl do úsměvu, tak ne, o politiku doopravdy nijak zvlášť nestojím.   Nabízím svoje schopnosti a znalosti, podávám ruku a rád budu bez předsudků spolupracovat s každým, v kom budu cítit stejný pohled na věc. A pozor, novinka v Kloboukách - velice rád bych si vyslechl i (slušně vyjádřený) názor těch, co stejný pohled na věc nemají.   Aktivně vstoupit do místní politiky je jedním, ale ne jediným způsobem, jak toho docílit. To je asi odpověď, co Klobuckými postřehy sleduji. Stále v pozadí čekám, jak budou i mnou volení zástupci pracovat ve zbytku volebního období. Leč, rozpočet na příští rok ve mně optimismu přehršel nevzbuzuje. Krom bytovky u polikliniky, u které bych se rád mýlil, ale na 99% se příští rok stavět nezačne, jsem v rozpočtu 2026, který počítá s možnými výdaji až 350 mil. Kč, nenašel rozvoj. Vše jen udržovací práce a obměna, kus za kus.   Na palubě pořád hraje Valaška a vesele křepčí jarmekoví čerti, ale někteří v podpalubí už mají vodu po kolena.   Užívejte předvánoční čas.   Marek Zámečník (   PS: Zajímejte se o své město, o své okolí. O úřední desku, o rozpočet města. Můj hlas je u voleb jediný, ale Vaše hlasy můžou město posunout - k levému, nebo k pravému obrázku. ZDE investiční akce na příští rok. Žádné zahájené stavby, žádný rozvoj, žádné plánování. Pardon - studie rekonstrukce sauny. Já měl za to, že je opravená. : https://www.valasskeklobouky.cz/assets/File.ashx?id_org=17631&id_dokumenty=488881

Klobucké postřehy #23: Už jsem chvilku nic nenapsal, tak nějak nepřímo přes pár lidí se ke mně totiž doneslo, že bych radši neměl, ale znáte mě.

Klobucké postřehy #23:   Už jsem chvilku nic nenapsal, tak nějak nepřímo přes pár lidí se ke mně totiž doneslo, že bych radši neměl, ale znáte mě.   Veřejně se to nikomu moc psát nechce, chápu, ale když už mě zastavujete Vy, které ani neznám osobně, že moje postřehy čtete a jste zvědaví, co bude příště, tak píšu dál. Opozice ve městě už podle všeho není, Zpravodaj mě zatím neoslovil, tak to táhnu aspoň na fejbíčku. Kdo chce, ať si přečte, kdo ne, tak ať nečte, máme tu prý už skoro 40 let svobodu.   K tomuto příspěvku mě navedla paní ze Slavičína, od které se ke mně doneslo, že už i tam je vidět, že Klobouky jsou na chvostu našeho trojměstí.   Jasně, musíme zohlednit, že Slavičín dostal celý rozpočet navíc za Vrbětice a to se to pak buduje, ale já si nás trochu porovnal s úhlavním rivalem. Jestli my jsme Hradec, tak naše Pardubice jsou bezpochyby Brumov - Bylnice.   Pro Klobouky to bude neradostné srovnání.   To nejsou pomluvy, ani dojmy, to jsou tvrdá data.   Zase dnes /začátek prosince/ čtu úřední desku a - jen tak mimochodem - se dozvídám, že BB má nově vydané stavební povolení na rekonstrukci zbytku náměstí... By the way... Nuž, půlku už hotovou má.   K tomu má Brumov vysoutěženého dodavatele na stavbu 65 bytů. Realizace příští rok.   Také má stavební povolení a vysoutěženého dodavatele stavby na 25 nových parcel pro rodinné domky na Slunečné. Také 2026.   Rozjíždí se tam projekt domu pro seniory u bývalé měšťanky.   Příští a přespříští rok bude BB připravený přivítat 200 nových obyvatel.   Tolik k bydlení.   Mají zrekonstruovanou a dostavěnou MŠ. Celou.   Za 180 milionů rekonstruují ZŠ. Celou.   Taky mají celkem nové koupaliště postavené na zelené louce. Už pár let.   Klobouky: 40 bytů u polikliniky - zatím jen velký nepřiznaný průšvih s veřejnou zakázkou na projekt/ mimochodem, až doteď jsem nevěděl, že vítěz výběrového řízení může odmítnout podepsat smlouvu a tím výběrové řízení potopit, aspoň tak to zaznělo na posledním zastupitelstvu/. Město teď asi bude muset zaplatit z vlastního cca 7 mil. Kč, dotace se nejspíš nestihnou, pokud se nestane zázrak a v květnu 2026 nebude vydané stavební povolení. Za necelého půl roku. Momentálně není vybraný ani zhotovitel projektu.   Rodinné domy – od r. 2021 čistá nula. Vlastně až na tři pozemky u Valentýna.   Senioři nula. Pokud vím, žádné navyšování kapacit penzionu, domov důchodců, ani nic takového ve střednědobém výhledu není.   MŠ – 2 nové třídy. Chybí opravit zbytek školky – 6 tříd.   Koupaliště – za mě jediný světlý bod tohoto volebního období. Mám malé dítě. Pro starší asi zklamání.   Trhovisko – ticho po pěšině. Asi někomu taky došlo, že 80 milionů za kemp je nesmysl. Tak aspoň příští rok vykopeme potok z trubky. Jo, pozitivní věc, ale to Trhovisko je prostě pro 90% Klobučanů z ruky.   Náměstí – uplynulo 12 let a sláva, už máme možná aspoň něco jako koncept studie. Na první půlku náměstí.   Možná se bude opravovat ta střecha na muzeu. Když zbydou peníze.   Já se teda do Brumova stěhovat neplánuju, ale kdo se plánuje stěhovat do našeho kraje, objektivně nevím, proč by si měl vybrat Klobouky. Ono stejně nebude moc příležitostí, kam se do Klobouk stěhovat.   Klobouky v příštím roce přijdou o 100 potenciálních obyvatel, kteří by mohli postavit 25 rodinných domů, půjdou do Brumova. A taky o 150 – 200 dalších, kteří půjdou do nových bytů. V řeči čísel – 100 obyvatel je ročně asi 2 miliony do rozpočtu. Každý rok. S inflačním růstem.   S Brumovským starostou si nemusíte chtít kupovat garsonku napůl, ale výsledky má. Brumov se rozvíjí. Klobouky ne. Uvidíme, já mám jasno, koho v příštích volbách volit nebudu. Otázka, jestli bude k volení někdo nový.   Hezkého Mikuláše. MZ   PS: Zajímavý nástroj, jak se dá orientačně zjistit, kolik se toho ve městě postavilo za jakou dobu jsou popisná čísla. Momentálně je poslední č.p. 1142. Poslední roky se čísluje v pořadí, jak se kolauduje. Paneláky na Luční jsou čísla kolem 900, to jsou končící 70., začínající 80. léta. Číslo 1000 je na Okružní, tedy někdy v půlce 90. let. Asi 12-15 let na 100 domů. Třeba zrovna číslo 1101 je poslední nová bytovka na Luční – kolaudovaná nevím, 2018? Takže na dalších 100 čísel bylo třeba 20 let. Teď uplynulo 7 let, v této době se měnilo číslování starých budov v PALu a kolaudují se domy na nové ulici Jos. Balejky, to je těch jediných 17 nových stavebních pozemků, a poslední č.p. je číslo 1142... takže se dá říct, že ve městě přibude ročně maximálně 5 domů. Pochopitelně – demolice domu znamená ztrátu původního č.p., takže některé domy zanikly a na jejich místě vznikly nové, přestože domů jako takových nepřibylo.  

Možná řadě občanů v souvislosti se zběsilým během událostí uniklo, že počínaje dnem 24. února 2022 v České republice s okamžitou platností politicky a novinářsky skončila pandemie covid-19.   Stovky hodin jednání politiků od samotného vrcholu až po okresy. V obcích už představitele státní správy přestalo bavit dělat ze sebe před občany idioty, a tak se dávno začali chovat tak, jak se měli chovat všichni dávno – vydat doporučení a zbytek nechat na lidech. Ono by se ukázalo, zda jsou občané opravdu hloupí nebo tímto tvrzením jen politici potřebovali upevnit svou moc a omezování svobod, které si mnohdy nezadalo s estébáckým terorem před rokem 1989.   Takže s přísunem nového tučnějšího tématu pro novinářský mainstream a politiky zmizela obava o zdraví občanů z povrchu českého. Co bychom si ještě mohli přát jako lepší důkaz toho, že drtivá většina všech dosavadních nařízení byly jen prázdné a zbytečné kecy, pouze zvrhlá radost z moci omezovat práva občanů pod zástěrkou nebezpečné nemoci, která již přestala být nebezpečná? Viděli jsme v mnoha příspěvcích, jak se politikům a novinářské svoloči dařilo strašit občany tak, že řada z nich by dnes nosila roušky nejraději celoživotně. Když to říká tolik politiků a odborníků, tak to asi bude pravda. A ti, kdo hlásají cokoliv jiného, jako by z oka vypadli rozvracečům socialistického zřízení. Fuj! Ještě, že pracující lid nezačal posílat do Sněmovny dopisy odsuzující tyto kriminální živly.   Všiml si vůbec někdo, že propaganda zde pracovala možná ještě kvalitněji než ta komunistická před více než třiceti lety? Všiml si někdo, jak se nám zde pod rouškou nemoci tiše, ale trvale vrací cenzura a omezování svobody projevu? Všiml si někdo, že je v Bruselu jednou z vrchních cenzorek žena, Češka, která prožila léta komunistické cenzury a dnes dělá to samé, aby „zachránila“ demokratické hodnoty? Stejné kecy jako měli strážci socialistické čistoty názorů. Dovedete si vůbec ještě představit, že dokonce i vrcholní politici po roce 1989 tvrdili, že svoboda projevu znamená svobodu i pro názory, které se nám nelíbí? Které jsou třeba mylné nebo dokonce lživé? Samozřejmě vyjma těch, které zakazoval tehdejší rozumný zákon. Za třicet let nám tu svobodu okleštila hezká řádka zákonů a nařízení, kdy i obyčejní Gumáci z prehistorie TV Nova by dnes byli tématem na žalobu. Ne, značné množství občanů nechce doopravdickou demokracii, aby si každý mohl říkat svoje názory. Zase jsme se nechali jako stádo omezit na projevy, které vládnoucí partě (dnes spíše Bruselu), ať je to hot nebo čehý, vyhovují. A občané již z velké části zase drží hubu a krok. Musí, pod pohrůžkou trestu!   Doufejme tedy, že i když nám cenzura zatím mílovými kroky nabývá na síle až tak, že se už za své názory můžeme dostat do vězení, nadobro zmizeli z obrazovek televizí takoví, jako třeba paranoidní fanatik doktor Kubek, který by nejraději na věčné časy zakázal a zavřel vše a všechny. Že v propadlišti dějin zmizel i Jaroslav Flégr a jeho desetitisíce mrtvých v kamionových chlaďácích. Že zmizeli všichni ti údajní odborníci, kteří se promenovali denně minimálně dvacet minut hlavních zpráv na obrazovkách každé z televizních stanic, kde neznali jiné téma než covid, covid a zase covid, i když každý tvrdil, že je správné něco jiného.   Nyní už mají téma jiné, ale asi nelze tvrdit, že naštěstí. Přesto téma, které nám opět ukrojí svobody slova. Ale na druhou stranu dovolí a dokonce podporuje odsouzení systémem kolektivní viny. Každá nula, která dnes vymyslí lepší plivanec na člověka, který se narodil v zemi uzurpátora, je za hrdinu. Jak moc jsme se poučili z našich vlastních svinstev při odsunu Němců? Ale to už je jiná, i když v mnohém souvisící, písnička.   Radomír Dolanský

Od samého počátku covidové aférky jsem přesvědčena, a vím, že nejsem sama a nepřicházím s ničím novým, že to všechno, co se děje, směřuje k vyprovokování občanské války, cílem jsou z nějakého prazvláštního důvodu nepokoje a nenávist mezi lidmi. Všichni vidíme, že rozdělení společnosti na nesmiřitelné tábory není nové, ale moderní technologie, sociální sítě a média, internet a rychlá doba ho dokážou podporovat a rozdmýchávat do intenzity neuhasitelného požáru. Na život a na smrt rozhádaní lidé se nedokáží bránit a nedokáží spolupracovat.   Děsím se každého nového článku a každé nové aktivity, které staví očkované proti neočkovaným, ty, co se doopravdy bojí vlivu CO2 na klima proti těm, kdo si myslí, že je životní prostředí ohroženo něčím zcela jiným, zastánce bezbřehého multikulturalismu proti těm, kdo si kladou oprávněné otázky o nebezpečí politického islámu, progresivní levici (nebo jak se tomu teď vlastně říká) proti těm, kdo jsou skutečnými liberály.   Mám obavy z toho, že onu vzájemnou nesnášenlivost, která je přímou cestou do pekla, nepodporují jen proklínaná média, ale že stejně účinně působí i jiní, kteří se snad domnívají, že bojují za svobodu. Když to vztáhnu čistě na covid, což je samozřejmě hloupé zjednodušení, je mi doopravdy čím dál víc smutno z toho, že nedokážeme držet míru ani na jedno straně barikády. Tlak na očkování a podvolení se nesmyslným opatřením je extrémní, ale protitlak, který vyzývá k útokům nebo který šíří stejné bludy jako „vědci“, je rovněž zkázonosný. Nerozumím tomu, proč lidé umí fungovat jen v extrémech – buď anebo – s námi nebo proti nám. Vím jen, že jsem ještě před pár měsíci cítila rovněž nenávist vůči těm, kdo byli domněle proti mně. Teď jsem ale doopravdy přesvědčena, že je to hloupá pozice. Nemusím se s těmi, kdo nedokáží pochopit význam svobody, přátelit, nebudu se hnát do aktivního stýkání se s takovými lidmi, nebudu vyhledávat kontakt, ale nesmím je nenávidět. Nesmím cítit touhu po pomstě, nesmím dělat věci, které by se mně samotné nelíbily, dělal-li by je někdo mně. Bohužel jsem už během svého boje s covidem napsala a udělala hodně blbostí, kterých lituju, ale beru to tak, že jsem v tom greenhorn a jedině chybami se člověk učí. Ne každému holt byla dána moudrost, někdo ji horko těžko dobývá.   Chceme-li ostatním ukázat, že je lepší cesta než ta, kterou nabízí protivníci, nesmíme se snížit na jejich úroveň. Jednejme proto podle zlatého pravidla. Je to jediná možnost. Bohužel je v každém z nás dobro i zlo a probíhá neustálý souboj obou pólů našich osobností. Je těžké to, co je v nás špatné neustále potírat, ale nic jiného nám nezbývá. Snažme se zkrotit svoje zlé já a nechat ostatní prostě žít, jen tak můžeme vyhrát. Nechtějme agresi, protože jinak se dočkáme jen horších věcí.   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114063"]

Když si čtete novinové titulky, musíte nutně nabýt dojmu, že boj s covidem nás stál a ještě bude stát opravdu hodně. Nemusíme přemýšlet jen v nějakých abstraktních kategoriích, ačkoli je jasné, že právě od jejich chápání se odvíjí i materiální kvality našich životů. V blízké budoucnosti nás nebude trápit „jen“ ztráta svobody, víry v lepší budoucnost našich dětí, důvěry v lidská práva a v to, že lidské bytosti mají nějakou hodnotu, ale i hlad, nouze, sociální nepokoje, nemoci, zmar a celková skepse.   S hořkým úšklebkem vzpomínám na to, že jsem téměř na kolenou prosila ústavní soudce, aby ochránili lid a národ. Vím, že v globálním světě to byl směšný počin, ale podobně jako já se snažili lidé ve všech státech. Bohužel nebyli vyslyšeni, protože přece bylo třeba zachránit jakési přestárlé a velmi nemocné. Tento nesmysl se stal mantrou našich životů a jak vidíme, ještě stále sídlí v myslích mnoha lidí a bohužel i soudců Nejvyššího správního i onoho prokletého Ústavního soudu.   Nejsem schopna pochopit, že soudcům nedochází, co způsobili. Jak to, že vůbec nechápou, že to oni mají na svědomí útrapy, které nás všechny čekají. Že oni mohou za to, že umírají lidé se zanedbanými nemocemi, že oni mají na svědomí děti, které přišly o vzdělání, že oni nesou vinu za osamělé staré lidi z domovů pro seniory, kteří marně doufali, že ještě uvidí své blízké. To soudci jsou odpovědni za chudobu, za nedostatek a za ztrátu toho, co jsme považovali za samozřejmé. Je mi to líto a ještě více mne mrzí, že jsou tak slabí, že to nedokážou přiznat a omluvit se a jednat konečně jinak. Necítím nenávist, necítím zlost, jsme jen v jakémsi šoku, cítím zklamání, jsem otřesena lidskou hloupostí. Nechápu to.   Cítím zoufalost, když si přečtu, že prý má být hodnota života promile lidí větší než cena zdraví a životů zbytku společnosti. Opatření, která na nás stále valí vláda a která ničí vše a zanechávají spoušť horší než atomová bomba, jsou od počátku naprosto nepřiměřená. Nezachraňují nikoho. Měli jsme se doslova a do písmene vykašlat na to, že někdo umře. Neměli jsme zastavovat obchod a život. Nestálo to za to. Rozhodně ne. Následky jsou totiž, přesně jak jsme psali od počátku, nesrovnatelně horší než smrt minimálního množství lidí. S C+ testem údajně zemřelo za ty dva roky běsnění necelých 5 milionů lidí. Co to proboha je? Kapka v moři. Zaplatili jsme otřesnou daň.   Bohužel jsme nepoučitelní. Děkujeme za opatření proti covid a nebráníme se proti dalším mnohem ničivějším počinům Evropské unie. Proč? Nechápu, nerozumím. Dnes jsem si přečetla o dalších katastrofických scénářích, o těch světlých zítřcích, co nás čekají s Green Deal a Farm to Fork programem, který má za úkol zlikvidovat zemědělství a zasít mezi lidi hlad. Vadí to někomu? Zamýšlí se někdo nad tím, co se vlastně děje? Nebo se jen tančí pod šibenicí a čeká na to, až bude doopravdy nejhůř? Možná, že my lidi potřebujeme temno, potřebujeme hrůzu a zlo, abychom se zase odrazili ode dna. mrzí mne ale, že jsem do toho přivedla svoje děti. Vím, že jejich osud nemůžu ovlivnit, ale přesto mne to nevýslovně bolí. Hlavně proto, že vůbec nechápu, proč jsme si to udělali. Proč?   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114023"]

V posledních dnech můžete při toulkách po lesích v okolí Vlárského průsmyku narazit na skupinky zvláštních lidí, kteří se nekochají okolní přírodou, leč zkoumají hmyz. Je to úderná jednotka z Entomologického ústavu Biologického centra akademie věd ČR. Jejich cílem se nestalo nic menšího než záchrana Tesaříka alpského žijícího ve zdejších lesích a to za každou cenu bez ohledu na oběti. Tesařík je bezesporu krásný a vzácný brouk, za jehož výskyt zde můžeme být rádi, ovšem s výskytem entomologů, které jeho přítomnost přitahuje, je to horší. Tito totiž přišli s návrhem, aby se pokácené dřevo které se v současnosti v lesích nachází nevyváželo a zůstalo zde, jelikož do něj tesařící nakladli vajíčka. Týká se jak velkých klád určených pro dřevozpracující průmysl, tak metrového dřeva, které si lidi nachystali na topení. Ochrana přírody potažmo vzácných druhů je jistě bohulibá činnost, ovšem měla by se dělat s rozmyslem a ne ve stylu zachráníme brouka za každou cenu a lidé nás nezajímají. Slovutní entomologové by si měli uvědomit, že zdejší lesy jsou hospodářské a člověk je po staletí využívá, navzdory tomu se zde tesařík stále vyskytuje. Jejich predikce o tom že pokud nezasáhnou tak zde tesařík vymizí, jsou akorát věštěním z křišťálové koule a dokazováním si vlastní důležitosti. Svým bezohledným postupem silně dráždí místní firmy a obyvatele, a tak se klidně může stát, že na místo vzácného brouka chytnou akorát pár facek – po zásluze. Když se s nimi setkáte v lese mějte na paměti, že se jedná o zvláštní druh agresivní šelmy – „Čecháčka Rozpínavého,“ který si myslí, že může rozhodovat dokonce už i o tom, jestli v zimě zmrznete, nebo si zatopíte svým vlastním dřevem. Proto vyzýváme všechny místní obyvatele vyznávající západní hodnoty k zastavení řádění těchto islamistů!   Vyvěšením tohoto příspěvku chceme hlavně upozornit na nebezpečný trend ve společnosti, kdy jakýkoli brouk, křeček, hmyz či plaz je schopen zastavit stavbu dálnic, domů, a dokonce už i odvézt si vlastní dřevo. Máme za to, že ohroženým druhem už se stal člověk sám, respektive jakýkoli rozvoj, pokud se to znelíbí kdejakému fundamentalistovi a zbraň už si vždycky najde!   Autor: Sidon   [totalpoll id="107018"]

Milý státe,   tak prý od začátku května otevřeš služby, ale za stejně nesmyslných podmínek, jako jsi otevřel školy. Hmmm. Se zájmem čtu výhružky těch, kdo si myslí, že nám, svobodným lidem, vládnou. Prý ke kadeřnici půjdu jen s testem. To víš, že ano, státe. Ještě sis asi nevšiml, že lidi chodí do hospod, dopřávají si masáže, jsou ostříhaní, ženy mají „udělané nehty“, i když ty se to snažíš zakázat. Venku chodí lidi (díky bohu!) ve stále větším počtu „nahoře bez“. Dýchají a uvolněně se usmívají, protože si dovolili nemít strach z policajtů. A ty si doopravdy myslíš, že tím, že nařídíš nějaký přitroublý certifikát někoho k něčemu donutíš?   Nemám strach z toho, že bych byla utiskovaná, nebudu-li mít doklad o absolvování testu. Najdu si pivnici, kavárnu, kadeřnici a masérku, kde na podobnou šikanu nepřistoupí, a to si piš, že budou. Naopak jsem vlastně ráda, že se tohle všechno děje, protože velmi přesně budu vědět, kdo jsou kolaboranti, kterým svoje peníze dávat nemám. Jen ty, drahý státe, nebudeš mít z oněch „pokoutně“ poskytovaných služeb ani korunu na dani, a odskáčeme to my všichni, protože se bude muset snížit úroveň všech služeb, které lidem máš poskytovat.   Možná mi, státe, zakážeš chodit mimo okres bez testu. Jsi všehoschopná zrůda podporovaná těmi, kdo raději mlčí, i když se jim věci nelíbí, jen aby nemuseli něco dělat, vystoupit ze své komfortní zóny, za něco se postavit. To mi nevadí, do lesa nějak proklouznu a bez ostatního se obejdu, i když se mi bude stýskat po kultuře a po zámcích. Možná, že se pokusíš zničit ty, kdo se testu nepodrobí tím, že jim znemožníš pracovat, školákům už jsi to udělal a prakticky nikdo s tím nemá problém. No i tomu se pokusím přizpůsobit, abych tvé tyranii unikla. Skromnost ale není špatná a chudoba cti netratí. Můžu pracovat doma a online. Možná, že dupneš i na přístup k potravinám – budu doufat, že si něco koupím od těch, kdo tohle podporovat nebudou a umožní lidem, aby si koupili jídlo.   Jediné, čeho se doopravdy bojím, je, že řekneš, že přístup ke zdravotní péči budou mít jen očkovaní nebo testovaní. Lékaře totiž v některých chvílích nahradit nemůžu. Nevyříznu doma na kuchyňském stole dítěti slepé střevo, neodstraním podezřelé znamínko. Nedivila bych se, že by něco tak zrůdného podpořili lékaři, kteří za ten rok a něco prokázali, že nemají žádnou páteř a přizpůsobí se jakékoli lži. Můžu jen doufat, že i mezi nimi se najdou ti, kdo dělají medicínu nikoli pro peníze, ale proto, aby vážně pomáhali lidem. Pak ještě mohu spoléhat na dobrou karmu a na to, že já a moji blízcí dožijeme v relativním klidu bez potřeby operace.   Milý státe, vím, že se urputně snažíš, vím, že za tebou stojí soudy, vím, že za tebou je armáda, policie, učitelé, zdravotníci, státní zaměstnanci, korporace a většina mlčící populace. Vím, že ti, kdo jsou v „odboji“, se ti jeví jako obtížný hmyz, který bzučí, ale neumí ani bodnout. To si asi mysleli i dřívější politikové, kteří ubližovali lidem – že jsou silní, neporazitelní a že je nikdo neodstane. Nakonec vždycky ale zlo padlo a zvítězila pravda a svoboda, byť jen dočasně, než se to špatné zase začalo drát k moci.  

Proč se u nás nedemonstruje? Chce to změnit koncept!

Neuvěřitelný úspěch české BIS! Po akčních šesti a půl letech předložila veřejnosti údajná důvodná podezření, nikoliv fakta a pádné důkazy. Rychlost vyšetřování je zarážející, načasování naopak pochopitelné.   V současné eskalaci Studené války II se hodí každé obvinění nepřítele, a to bez ohledu na to, zda existují nevyvratitelná fakta nebo pouze domněnky jakkoliv opodstatněné. Kdyby taková fakta neexistovala, stejně se to občan nikdy nedozví, protože na nepříjemné otázky se jednoduše odpovídá, že informace spadají do režimu utajení. Takže na řadu přijde propaganda, kterou naše mainstreamová média ovládají perfektně, a již rok si ji procvičují momentálně na covidu. Propaganda tak dovedená k profesionalitě, že by Goebbels závistí vraždil.   Jak je vidět, přestože dle vyjádření Andreje Babiše – ZDE1, které mistrně přednášel rozechvělým hlasem, jako by oznamoval, že jsme ve válce, existuje důvodné podezření, ale nikoliv jistota, kdy se slova o údajném, nikoliv jistém a nevyvratitelném zapojení ruských agentů do výbuchu ve Vrběticích teprve šetří, ministr vnitra Hamáček již trestá. Když si přečteme článek – ZDE2, je nepochopitelné, z čeho mají naši politici obavy? Dvojice agentů v Česku blbě nastaví roznětku nebo si úplně spletou místo, v Británii otráví/neotráví Skripala s dcerou, takže je jasné, že se pohybují buď pod identitou Pat a Mat nebo Laurel a Hardy. Jestli Rusko lepší agenty nemá...? Tak trochu to rovněž připomíná fanatické hnutí MeToo, kdy si po mnoha letech nějaká ženská vzpomene, že ji chlap plácl po zadku. A jak na sviňu to byl zrovna vždycky někdo známý, boháč, herecká hvězda, nikdy guviř z OKD. Zde se taky trestalo bez důkazů, bez soudů.   Eskalace napětí mezi Spojenými státy a Ruskem se očekávala ihned po vítězství Joea Bidena. Demokraté jsou na rozdmychávání sporů ve světě experti. Neuběhlo ani pár měsíců, a je to tady. Ukrajinci škemrají o vstup do NATO, což je obrovská šance pro Američany posunout se až na hranice Ruska. Ovšem zapomínají na velmi podobnou snahu Sovětského svazu v roce 1962, tzv. Karibská krize, což byl jen krůček od 3. světové války. Kdo dnes tleská snahám Spojených států dostat se na Ukrajinu, je naprostý blázen, protože si koleduje o válečný konflikt, který jako vždy nejvíce odnese Evropa. Po DVACETI letech končí okupace Afghánistánu. Spojené státy nesmyslnou válkou překonaly rekord Sovětského svazu o deset let. Mimochodem, i Česko, zamindrákované vlastní okupací, bez výčitek okupovalo jiný stát a omlouvá to v podstatě stejně jako tehdy vládnoucí komunisti okupaci Sovětským svazem. Z Německa se americká vojska mají rovněž přeskupovat, takže stačí, aby takzvaná česká demokratická opozice napsala nějaký zvací dopis, aby nás zase někdo chránil na věčné časy (ani o minutu déle).   Spojit Vrbětice s Ruskem však může mít ještě několik nezanedbatelných přínosů. Vzhledem k situaci se zásobováním západními vakcínami, kdy je mimochodem opravdu velmi zajímavé, že kapitalistický trh v tomto případě funguje záhadně úplně stejně, jako kdysi fungoval ten socialistický – váznou dodávky, hrozilo, že v Evropě se státy přikloní k ruské vakcíně, jak se již mnohde děje. Takže tento problém máme vyřešený. S někým, kdo nás ohrožuje, se obchody nedělají, i kdyby mělo zemřít kdoví kolik Čechů bez očkování.   S rozumnými otázkami bez zbytečných emocí, jaký motiv by Rusi k vyhození skladu mohli mít, přišel jako jeden z mála Robert Šlachta, který byl v té době šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – ZDE3. Zato opozice má již ve všem jasno. Trapně úsměvný je ve svých vyjádřeních Vít Rakušan, který s obrovským zanícením tvrdí, že jsme sebevědomý národ, který se nebude ponižovat, což vůči Únii a USA děláme takřka denně podobně, jako před lety vůči Sovětskému svazu. Že nebudeme prosit o vakcíny – přesně to děláme ve všech zemích, i když Rusko vynecháme. Prostě trapnost nad trapnost, jen ta stavidla zášti se protrhla, aby naši současní přátelé slyšeli, jak sebevědomě plníme jejich přání.   Politici se zrovna dohadují, jestli pustit Rusko do tendru na stavbu jaderné elektrárny. Vždyť zakázku by tak moc chtěli naši současní přátelé ze Spojených států. Takže tento problém by nám Vrbětice taky vyřešily. A v širším kontextu tady máme neposlušné Německo, které navzdory sankcím svého přítele USA, pokračuje v dokončování monstrakce Nord Stream II. Kam by pak Američani prodávali svůj břidlicový plyn, když Evropu bude zásobovat Rusko? Takto by jeden muniční skládeček uprostřed Evropy mohl vyřešit řadu nepříjemných problémů. Kdoví, třeba to je právě to, oč tu běží?!   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.     [totalpoll id="99677"]

Ačkoliv se politici snaží, seč můžou, aby to vypadalo, jak moc jim záleží na životech občanů, svými mnohými kroky se sami usvědčují ze lži. Celá šaráda připomíná čím dál více spíše zkoušku na politiku Velkého bratra.   On tady už Velký bratr zčásti vládne a sílí stále rychleji. Spousta lidí je slepá, nebo chce být slepá, a k pocitu svobody jim stačí dovolená u moře. Chabé, ale funguje to. A zatím se nám ve světě rozlézá příběh, který jako by z oka vypadl románu 1984 Erica Blaira, známého spíše pod pseudonymem George Orwell. Poslední, dokonale orwellovskou, totalitní zprávu nám média představila v minulých dnech – od srpna 2021 budou vydávány občanské průkazy s dvěma otisky prstů. Schváleno českou vládou 5. října 2020 na popud EU pod všeobjímající rouškou boje proti terorismu – ZDE1. To nevymyslel ani komunista, kterým zde 30 let řada vykuků pořád straší! Ale to nevadí, hlavně, že můžeme k moři do Egypta.   Podobnou špínu v sobě skrývá celý boj s pandemií koronaviru. U českých politiků, jedno, zda vládních či opozičních, začíná boj o nastávající výměnu u koryt a nikoliv starost o životy občanů. Především hlavní mediální proud si oblíbil novodobé Nostradamy, kteří obyvatele od prosince straší tisícovkami mrtvol v chladících přívěsech kamionů, pacienty na chodbách nemocnic. Ti, kteří byli umírnění a používali rozum v rozporu s představami ministra Blatného, například onkolog a senátor Jan Žaloudík, stomatochirurg a specialista Roman Šmucler nebo vakcinolog Jiří Beran, byli prohlášeni za nedůvěryhodné a média je ihned začala téměř bezvýhradně poslušně ignorovat. Mnohá omezení očividně nefungují, ale to agenta Milionu chvilek na ministerstvu zdravotnictví spíše jako by ještě podněcovalo k dalšímu omezování svobody a až vyhrožování, že pokud nebude národ dodržovat jeho mnohdy přitroublá nařízení – a just vám nedovolím sundat roušku v liduprázdné ulici – tak zavře školy, které ještě neotevřel. To je podobná ubohost, jako když se svého času červená mikina snažil svalit vinu za smrt spoluobčanů na porušovatele příkazů. Obyčejná arogance moci. S úžasným entuziasmem se politici stávají vrahy české ekonomiky a peníze z dluhů rozhazují nesmyslně plnými náručemi... ZDE2.   A z boje o život těch úplně nejobyčejnějších lidí se stává až prasácká bitva o prachy a vliv na domácí i mezinárodní úrovni. Zatímco mnozí naši politici poskakují jako skvělé loutky dle melodie Evropské únie a Spojených států a ze všech sil odmítají ruskou vakcínu, USA dle svých mnohaletých zvyklostí, jdou za kšeftem přes mrtvoly – ZDE3. A i když AstraZeneca není v USA ještě schválená, odmítají Spojené státy, aby z tamní továrny vyvezli desítky milionů dávek – ZDE4. Holt, to jsou naši přátelé, před kterými se dnes podělánkovsky hrbíme stejně, jako v minulosti před Sovětským svazem. Otázkou rovněž zůstává, kdo se tak vehementně snaží mediálně snížit solidnost vakcíny AstraZeneca?   Kdekdo je najednou odborníkem, blábolí o Ivermektinu a nejsou studie a nejsou studie a jen tu a tam proskočí obhajující sdělení – ZDE5. Pak se zjistí, že původně kritiky oslavovaná kolumbijská studie je uplacená a česká média, až na výjimky, se o věci taktak zmíní jednou dvěma větami – ZDE6. Taková odhalení se nehodí do krámu v kšeftech s o mnoho set procent dražšími a možná ještě méně účinnými léky. Ale než k odhalení došlo, mohl se prezident ČLK Milan Kubek a jemu podobní doktůrci přetrhnout, aby na tuto zfixlovanou studii upozornili, jak dokazuje neúčinnost léku. Již se ani moc nezmiňuje Remdesivir, svého času, díky médiím a pražském taxikáři úžasně zreklamovaný, dnes víme, že samostatně nijak zvlášť účinný není. Kde jsou ty doby, kdy se Andrej Babiš hrdě bil v prsa, že nechá udělat studii na Isoprinosin, viz slova z tiskové konference vlády na otázku Adély Jelínkové z TV Prima – ZDE7 – a ticho po pěšině, stejně jako například z oslavných jízd do Maďarska, Srbska nebo v minulosti slibech o prověření všech neziskovek, především těch skrytě i neskrytě politických (to by dnes bylo ušetřených miliard do státní pokladny). Isoprinosin se na počátku léčby stále používá, ale není politicky korektní o tom hovořit. Co kdyby měl náhodou poměrně příznivé účinky a překazil by kšefty s novými nabídkami farmaceutických firem?   Hra s čísly, pokud hrozí rozvolnění, vytvoří se jiná překážka, další číslo. Když zavřené okresy nefungují, protože vlna pandemie se tak jak tak dostala z Čech na Moravu, zase výmluvy, že to roznesli lidé (to asi ti uvěznění v okresech). Již rok trapně se opakující hesla Společně to dáme, Vydržme to, Omlouvám se, Omlouváme se, Chápu, že jste unavení, Havlíčkovy každotýdenní sliby, co se otevře a další lži a oblbování, děti můžou místo sportovišť běhat po lese – v Praze, Ostravě nebo v Brně je les za každým rohem... Mlácení demonstrantů, lidí bez roušek u nás i jinde ve světě, což bez zvuku vypadá stejně jako kritizované zákroky v Rusku nebo Bělorusku. Další orwellovský zákon v Británii o demonstracích. Ostatně i doba, kdy se Jan Blatný dušoval, že vše se bude řídit podle tabulky PES je dávno lží. Dnes jsme na pozici 3, ale uvězněni hůře než ve stavu 5. A nový PES? Jen si jej přizpůsobí k ještě většímu omezování a zkouškám, jak dlouho národ ještě bude držet hubu.   I když to zní nelogicky, aby si rodina, které stačí bochník chleba, objednala bochníků deset, v připitomělé nelogice přerozdělování vakcín, zdá se, bylo chybou českých politiků, že objednali „jen“ dostačující počet vakcín – ZDE8. Ovšem pokud se prokáže jako pravdivá zpráva, že náš premiér tak dlouho mudroval, až ČR přišla o nabízené dávky navíc – ZDE9, bude se jednat o další neskutečný premiérův „úspěch“. A moc na věci nemění ani fakt, že si nakonec Andrej Babiš od některých států vysomroval víc než jsme ztratili. To si zase opozice freneticky zahuláká. I když POZOR, taky to opravdu může být, jak tvrdí premiér, jakási daň za odmítnutí držhubného. Je však otázkou, jestli jsme momentálně v pozici dělat ze sebe haura?   Když se neznalý profesor Jan Pirk pohoršoval v pořadu Partie, že prezident republiky vlastně páchá trestný čin, pokud se snaží do ČR dostat neschválený Sputnik V, musel jej Roman Prymula usměrňovat s tím, že možnost dovézt neschválené vakcíny zákon připouští a – co naše média taky neroztrubují, že všechny vakcíny, kterými se u nás očkuje, jsou konec konců rovněž schválené pouze podmínečně – ZDE10 - cca od času 38:00. Zatímco věčně zamindrákovaná část politiků i obyvatel z okupace 68 ́ hrdinně odolává náporu Sputniku V, ostatní státy, nevšímaje si hlupáků, jednají s Ruskem. Ať je to mutti Merkel – ZDE11 s Macronem či Rakousko – ZDE12, rozhádané Slovensko nebo již očkující Maďarsko a neunijní Srbsko, tak Česká republika zůstává sice hrdě na ztrouchnivělých principech, ale se stovkami, možná tisíci mrtvých navíc. Takže chrání politici životy občanů nebo je spíše rozhodující, zda má vakcína Stars and Stripes, Union Jack nebo trikolóru z Východu?? V podstatě totožně pomatená česká politika, kdy do tendru na jadernou elektrárnu odmítáme Rusko a Čínu a Německo, nedbaje vzteku Američanů, že neprodají svůj předražený břidlicový plyn, staví nadále s Ruskem Nord Stream II. Česká republika stojí na principech a naši unijní bratři čile obchodují. A historicky se nepoučíme z vlastní blbosti a nepoučíme. Kdybychom si alespoň vzali příklad z našeho vzoru, Spojených států, které v minulosti kritizovaly Hitlera a cpali do něj peníze a materiál, jak se dalo. V současnosti kritizují Čínu a hromady amerického značkového zboží nechávají vyrábět v Číně. Nebo pokrytecká německá automobilka Škoda, která odmítala kvůli nedodržování lidských práv v Bělorusku sponzorovat mistrovství světa v hokeji, ale zároveň má pět továren na výrobu aut Škoda a řadu subdodavatelů v Číně... Česká republika musí být pro smích i pralesním indiánům z Amazonie.   Koronavirová krize je v české kotlině úžasnou líhní nových milionářů a multimilionářů na hrobech malých a středních živnostníků. Pomalu vychází na světlo nehorázné vykrádání státní pokladny a červená mikina to obhajuje dobou a nutností rychle jednat. Zajímavé – když jedná rychle bytový zlodějíček, žádná polehčující okolnost to není. Jak stát zachází s penězi daňových poplatníků, si můžete přečíst například - ZDE13 nebo - ZDE14 či - ZDE15. Za neuvěřitelné peníze vláda objednávala nekvalitní roušky, respirátory, nyní zase antigenní testy, ale na nabídky českých odborníků v mnoha případech nedbala, například – ZDE16. A zase, pokud se tato zpráva - ZDE17 – alespoň zčásti potvrdí jako pravdivá, tak jsme zpět u české blbosti. Můžeme být sice hrdí, že máme v Senátu Tchajwance, ale děti si díky tomu možná nebudou mít ve škole čím špárat v nose, snad kromě prstů.   I bez pandemie je v České republice obrovský bordel, a s tím, co se hrne do voleb, to lepší nebude.   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="98717"]

Po deseti letech budeme mít znovu možnost přihlásit se při sčítání lidu k moravské národnosti a rodnému moravskému jazyku.   Vzkříšení Moravy není tématem politických elit, usazených daleko za hranicemi Moravy, diktujících nám podmínky našeho každodenního života. Tyto elity dosud nepřekročily stín svých chlebodárců, pro které je moravanství tabu. Tyto elity si však neuvědomují, že moravanství je základním stavebním kamenem nejen raného moravského, ale také českého státu.   Jan Amos Komenský kdysi napsal, že nad labyrintem světa vítězí ráj srdce. Ráj srdce uvědomění si sebe sama; pevný bod duše, věřící, že vše má svůj smysl..   V dnešní těžké době si uvědomujeme, víc než kdy jindy, že návrat ke kořenům je tím, co naší společnosti zoufale chybí. Heslo „kupředu do minulosti“ nabývá na síle v časech ohrožení naší civilizace, v časech diktátu nerozumu, v časech neschopnosti udržení řádu, sounáležitosti a základních lidských hodnot. Vítězí neústupnost, trvání na „své“ pravdě; vítězí zatvrzelé srdce. [caption id="attachment_98007" align="alignnone" width="690"] Příklad vyplněného formuláře[/caption] Překonejme tyto antagonismy návratem ke kořenům, návratem zpět k pramenům. Návratem k moravanství, které dnes dává znovu pevný bod naší existenci.   Moravanství je prostředkem – ne cílem – záchrany naší civilizace. Prostředníkem k její záchraně může být každý z nás.   Projevme, že jsme ještě nezapomněli na své drahé předky, kteří zde už nejméně 1200 let den co den obnovovali svoji vlast. Bez obnovy totiž vlast umírá – v srdci, i v krajině.   Obnovme proto svoji vlast, obnovme svoji Moravu. Přihlasme se, při této jedinečné příležitosti, k naší moravské národnosti a k našemu rodnému moravskému jazyku!   Zdraví vás všechny Jiří Zvoníček   https://youtu.be/KURFkRfBKMU  

Zajímalo by mne, jak to vidí odborníci na data (ale ne takoví jako Kulveit nebo Ludwig, ale ti opravdoví). Já sama nechápu, kde má být to děsivé drama roku 2020: hnijící mrtvoly na ulicích, krematoria jedoucí 24/7, rakve, mrazáky, první linie, umírající na chodbách nemocnic praskajících ve všech a to všechno. Kdybych si nečetla Seznam zprávy nebo Aktuálně, asi bych ani nevěděla, že se něco děje a že se mám bát.     Data, která nakonec vypadla z Českého statistického ústavu postrádají onen rozměr paniky. Nic překvapujícího, nic děsivého, nic zajímavého. Však se o tom taky prakticky nemluví, protože je to celkem trapný výsledek na nejhorší apokalypsu světa.     Za rok 2020 zemřelo 129 289 lidí. Pětiletý průměr je 111 130. V roce 2018 zemřelo kupř. 112 920 lidí.   S pozitivním – nejčastěji nic neříkajícím PCR – testem (odmítám už říkat i s covidem, neb to nevystihuje pravdu) zemřelo 11 941 lidí v průměrné věku cca 78 let, což je u nás také tzv. naděje dožití – když žijete déle, můžete si olíznout všech deset, že přesluhujete (pokud tedy máte život aspoň trochu kvalitní a nejste všemi opuštěný nemohoucí ležák v LDN, což je bohužel odporná realita mnoha těch chráněných stařečků) .     Nad průměr umřelo 18 159.To znamená, že „navíc“ (zjednodušeno! – žádný rok neumře přesný průměr) zemřelo 6 218 lidí, ze kterých se ten kousek RNA nepodařilo PCR testem vydolovat. Kdo jsou a proč zemřeli, to je asi fuk. „Odborníci“ by vám řekli, že stejně zemřeli na covid, ale jen se to nevědělo. Jasně. Bla, bla, bla.     K září 2020 žilo v ČR 10 707 839 lidí. Navíc tedy zemřelo 0, 16% populace. S pozitivním testem pak pouhých 0, 11% populace. Čtete správně. 0, 11% populace v průměrné věku 78 let.     Když to přepočteme na 1000 obyvatel, zemřelo JEN 12, 7 lidí. Je to neuvěřitelné číslo, které ani omylem neospravedlní to, co se děje. V roce 1980 byla tato míra úmrtnosti dokonce 13,1 v roce 1990 12,4. V letech 1994 a 1995 pak 11, 4 – dva roky po sobě. Byla tehdy nějaká šílená opatření? Zahodila se budoucnost všech ve jménu ochrany naprosté, ale naprosté menšiny obyvatel? Těžko.     A nikdo mi prosím nepište bludy o tom, jak pomohla opatření. Ta vaše slavná opatření totiž pomáhají a nepomáhají jen podle toho, jak se to zrovna hodí do krámu. Když chcete trestat a šikanovat, nefungují, když chcete zastírat pravdu o mrtvých, fungují. Bla, bla a bla. Na lži nemám náladu.     Zničili jste život můj, mnoha dalších a většiny dětí naprosto, ale naprosto zbytečně. Doteď nemáme cost benefit analýzu (asi se jí bojíte jak čert kříže), ale i bez ní je jasné, že ti, kdo zemřeli, byli jen třešničkou na dortu ve vztahu k těm, kteří budou mít obrovské problémy nebo dokonce zemřou kvůli opatřením.   Vendula a David Zahumenští

Přijetí „pandemického zákona“ je jednou velkou temnou noční můrou pro občany, kteří ještě jsou schopni přemýšlet a uvědomovat si důsledky něčeho takového, jako je uzákonění koronavirového běsnění. Nikdo, kdo je ještě aspoň trochu při smyslech, nemůže na přijetí podobné normy trvat. Vláda se o uzákonění současného stavu snaží samozřejmě urputně od jara, ať už skrze samostatný předpis nebo novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.   Aktualizovaný návrh „pandemického zákona“ (správně o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 ) si můžete přečíst zde.   Dovolte mi na tomto místě popsat aspoň pár záludností, které se v materiálu stále nacházejí.   Mimořádná opatření vydává ministerstvo zdravotnictví (se souhlasem vlády – haha, to je panečku kontrolní mechanismus). V tom je celá věc z hlediska pravomoci podobná zákonu o ochraně veřejného zdraví, který se také má tzv. subsidiárně použít. Opatření mají mít celostátní působnost a jejich obsah je v mnohém ještě tvrdší než u nouzového stavu. Posuďte sami, co vše lze zakázat, omezit nebo regulovat:   • činnosti obchodní nebo výrobní provozovny nebo provozu obchodního centra nebo stanovení podmínek pro jejich provoz, • omezení provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solária, poskytování kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, nebo stanovení podmínek jejich provozování nebo poskytování, • omezení provozování přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny nebo stanovení podmínek pro jejich provoz, • zákaz nebo omezení konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, nebo stanovení podmínek jejich konání snižujících riziko přenosu onemocnění COVID-19, včetně stanovení maximálního počtu fyzických osob, které se jich mohou účastnit; zákaz nelze vztáhnout na schůze, zasedání a podobné akce ústavních orgánů, orgánů veřejné moci, soudů a jiných veřejných nebo soukromých osob, které se konají na základě zákona, a shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím, • omezení výuky nebo jiného provozu vysoké školy nebo stanovení podmínek pro výuku nebo jiný provoz vysoké školy, • příkaz poskytovatelům zdravotních služeb vyčlenit věcné, technické nebo personální kapacity ve zdravotnických zařízeních, • zákaz nebo omezení návštěv ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociálních služeb nebo ve věznicích, • příkaz používat ochranné, mycí, čistící nebo dezinfekční prostředky a další protiepidemická opatření, • příkaz poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb v týdenním stacionáři, domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory nebo domově se zvláštním režimem poskytnout ministerstvu informace z jejich činnosti za účelem nastavení protiepidemických opatření. Vedle těchto mimořádných opatření může ministerstvo stále vydávat ta podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví (která se s těmi dle navrhovaného pandemického zákona v některých bodech překrývají, ale k jejich vydání není potřeba souhlas vlády a nemohou být vydána pro celou republiku).   K realizaci mimořádných opatření může být ministerstvu nápomocna jak policie, tak armáda (to už je značně děsivé, neboť v tomto světě člověk netuší, co přesně to znamená a jak moc ho to může poškodit).   Za porušení mimořádných opatření hrozí, stejně jako u zákona o ochraně veřejného zdraví, tvrdé pokuty.   Jediným pozitivem na celé věci je, že mimořádná opatření mají mít formu opatření obecné povahy, tj. jsou přezkoumatelná správním soudem na základě návrhu fyzické nebo právnické osoby, které se týkají. Soud musí rozhodnout do 3 měsíců.   Jestli si hejtmani nebo opozice představují, že řešením je předání absolutní moci ve státě a nad všemi občany vládnoucí straně, aniž by tato musela aspoň každý měsíc žádat o souhlas s prodloužením nebo vyhlášením nouzového stavu Sněmovnu, pak bychom se měli my všichni zamyslet nad tím, koho jsme si to zvolili za své zástupce.   David Zahumenský

Kroky firmy Pfizer/BioNTech a nově i AstraZeneca se stále reálněji podobají vyděračskému nátlaku. Svoje přidala opětovná neschopnost rychlé reakce EU. Přesto s prapory revoluce, očkujeme stále méně s Únií ruku v ruce.   Dnes již i zkorumpovaný hlavní mediální proud přichází s realitou, že problémem EU byly pozdní objednávky. Problém, který tzv. hoaxy a fake news přinesly již před drahnou dobou. Ano, ty informace, které politici a různí dobře placení neziskovčíci tak rádi označují jako šíření nepravdivých informací. Kampaň proti různým, třeba i mylným nebo zkreslujícím, názorům se již směle může rovnat komunistické cenzuře 70. let minulého století. Ba možná ji už v době, kdy místo soudů vynáší rozsudky sociální sítě a webové portály mainstreamu mazáním všeho, co je v rozporu s hlásanou politikou chlebodárců, komunistickou cenzuru i předčí. Jestliže se mažou výroky a zastavují TV přenosy prezidenta jedné ze světových velmocí, ať jsou komukoliv jeho názory jakkoliv proti srsti, ať mnohým může připadat jako pomatenec, nemá to s velkohubě vytrubovanou demokracií a svobodou slova vůbec nic společného. Další bláznivé zprávy - Pfizer chce proplatit šestou dávku, kterou sám bez donucení a bez smlouvy do lahviček plnil. EU zase uvažuje o zákazu vývozu vakcíny u firem, které podle ní neplní závazky. Kam se hrabe socialistický tábor v čele se Sovětským svazem?   Přestože je od Parlamentu a Senátu, přes ministerstva, úřady až po obecní zastupitele u moci převážná většina těch, kteří na vlastní kůži jako dospělí zažili diktát a cenzuru v ČSSR, jakoby odmítali vidět současný návrat ke komunistickým praktikám nejen u nás, ale i v EU a v podstatě v celé tzv. západní společnosti. Naopak vehementně od roku 1989, jako poškozené CD nebo poškrábaný vinyl, pořád dokola straší právě před komunisty, přičemž jim něco mnohem horšího po vzoru Velkého bratra uniká. A ve stylu komunistické propagandy, si vytvořili v současné II. studené válce nového nepřítele pouze tím, že z jedné strany barikády přelezli na druhou a štěkají pořád stejně, jen na opačnou světovou stranu.   I když jdou veškeré skvělé očkovací plány do kopru a velebení úžasné společné vakcinační politiky EU taktéž, ministr Blatný rezolutně odmítl obrátit se na Rusko s žádostí o nákup vakcíny Sputnik V bez schválení Evropskou lékovou agenturou. Taková vlezlá podřízenost naprosto degraduje české odborníky ze SÚKLu na obyčejné kontrolory acylpyrinů. Mainstreamu společně s fanatickými internetovými hatery se povedlo oblbnout alespoň tu část lidí, kteří „žerou“ zpravodajství České televize, donekonečna se opakujícím, hrůzu nahánějícím upozorňováním, že přece Sputnik V neprošel 3. fází testování. Ale nikomu z kritiků nevadí, že nikdo na světě nezná dlouhodobé účinky, ať už pozitivní či negativní, vakcín, kterými se momentálně očkuje i u nás. Pokud je tedy opravdu přírodního původu. Najednou nikomu nevadí, že někde zmizelo těch 8 – 10 let testování vakcín, jak bylo doposud ve světě běžné!   Zatímco Britové, kteří tak tvrdě napadali Rusko kvůli novičoku, chtějí s ruskými vědci vytvořit společnou vakcínu, zatímco Maďarsko a Srbsko vakcínou již očkuje, zatímco Německo s Ruskem o možnostech nákupu vakcíny jedná, v ČR vakcínu považuje za velmi kvalitní nejen Roman Prymula (POZOR! ať je jakýkoliv, v tomto oboru je uznávaná kapacita), tak Jan Blatný ruskou vakcínu rezolutně odmítá.   Je to u ministra tak obrovsky podlézavá závislost na Evropské únii, že bez její lékové agentury si ani nepšoukneme nebo do zdravotnictví cpe politiku, tedy u některých tak vítanou zášť vůči všemu ruskému? Ať tak či onak, každý z těchto důvodů brání tomu, co nám páni politici vštěpují do hlavy již od minulého roku, že nás zachrání jedině vakcinace. Nikdo nemluvil o tom, jestli má být vakcína americká, americko-německá nebo ruská. Zatímco jinde se dělají urychlené kroky nezávislé na dosavadních dodavatelích vakcín, hloupí Češi odmítají pro svou tak výborně propagandisticky vytvořenou zášť akční řešení a podle Andreje Babiše budeme pozorovat, budeme se ptát, konzultovat ve spřátelených zemích, kde se Sputnikem očkuje, budeme nekonečně mudrovat, a na druhé straně škrtit a omezovat život v republice nad únosnou míru nebo pořád dokola řešit, kdo kde chlastal přes zákaz.   Co to v České republice rozhoduje za lúzry, kteří dávají přednost politickým postojům před záchranou životů, které mají plnou ... ústa?   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="94102"]