Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Aktuality

Jiří Čunek dostal na dálnici D1 ránu airbagem
Aktuality

Pořádnou ránu zažil minulý týden zlínský hejtman a jeho řidič, když jejich auto narazilo v zúžení na dálnici D1 do kola, které upadlo před nimi jedoucímu vozu.   „Takovou ´pecku´ jsem nečekal, zvlášť když jsem zrovna psal na počítači a nesledoval cestu před námi. Utržené kolo zničilo chladič, přední nápravu a hodně bude stát také oprava vystřelených airbagů," uvedl k hrozivě vypadající nehodě Jiří Čunek a dodal: „Ze statistiky vyplývá, že při takovém množství najetých kilometrů se musí něco stát, naštěstí to teď odneslo jen auto."     [caption id="attachment_57419" align="alignnone" width="690"] Z místa nehody na dálnici D1, foto: Zlínský kraj[/caption]   -tz-

Jak si lidé v 18. století představovali lva? Slavičín restauruje unikátní sochu
Aktuality

Unikátní socha svaté Tekly v Divnicích, místní části Slavičína, právě prochází restaurováním. „Tato památka byla již ve velmi špatném technickém stavu, kámen (místní pískovec) byl zvětralý, proto jsme přistoupili k restaurování,“ popsal starosta města Tomáš Chmela.   Jde o vzácnou památku z 18. století, navíc zasvěcenou svaté Tekle, což není právě obvyklá světice ve Zlínském kraji. „V zemi je, pokud vím, jen jeden kostel svaté Tekly a pouze několik kaplí. Soch je sice víc, ale o další ve Zlínském kraji nevíme,“ doplnil starosta. [caption id="attachment_57408" align="alignnone" width="690"] Kuriózní vyobrazení lva, foto: archiv města Slavičín[/caption] U nohou svaté Tekly je také kuriózně vyobrazen lev, který krále džungle, jak ho známe, příliš nepřipomíná. „Je to jakési stvoření s velkou tlamou, ale jinak lvu podobný opravdu moc není. Autor sochy zřejmě znal lva pouze z doslechu, a tak zapojil fantazii,“ podotkl Chmela. „I proto je naše divnická socha opravdu unikátní a hodna návštěvy, protože ukazuje, jak si tehdejší lidé představovali lva.“   Socha svaté Tekly stojí na návsi u kaple v Divnicích vedle sochy Panny Marie (Mariánský sloup) a sochy Jana Nepomuckého v dohledné vzdálenosti od bývalého divnického zámku, ze kterého už nezbylo téměř nic. Jde vlastně o vzorový fragment barokní krajiny, kdy spolu památná místa opticky komunikovala a nedělila je velká vzdálenost.   Restaurování sochy je převážně hrazeno z dotace Ministerstva kultury ČR v rámci programu Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Výše příspěvku činí 151 tis. Kč, celkové náklady na restaurování činí 229 174,- Kč včetně DPH.   -tz-

Muž vyhrožoval barmance zabitím, v ruce měl nůž
Aktuality

Policisté z Luhačovic sdělili ve zkráceném přípravném řízení podezření ze spáchání trestných činů výtržnictví a nebezpečné vyhrožování dvaapadesátiletému muži z Ostravy, který v noci z neděle na pondělí v Luhačovicích vyhrožoval barmance zabitím a držel při tom v ruce kapesní nůž, kterým na ni mířil. Zabitím vyhrožoval také ostatním hostům podniku.   V neděli večer přišel muž do podniku v lázeňském městě, kde tancoval a konzumoval alkohol. Jednu hodinu po půlnoci skončila hudební produkce a muž se chtěl stále bavit. „Šel k baru v úmyslu objednat si další pití. Servírka muži odmítla nalít s odůvodněním, že v baru zavírají. To podnapilého muže rozlítilo, vytáhl z kapsy vystřelovací nůž s délkou čepele 11 cm, mával s ním kolem sebe a vyhrožoval barmance zabitím,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková. Nožem ohrožoval také ostatní hosty restaurace a nešetřil přitom vulgarismy. Barmanka ve strachu zavolala na linku tísňového volání policie. [caption id="attachment_57164" align="alignnone" width="690"] Policie nůž zajistila, foto: PČR[/caption] „Policisté z Luhačovic vznětlivého muže zajistili a převezli do policejní cely. Dechová zkouška byla pozitivní s hodnotou 1,72 promile alkoholu. Následující den policisté muži sdělili podezření ze spáchání dvou trestných činů,“ dodalaKozumplíková. Policisté zjistili, že muž už má jeden záznam v rejstříku trestů za řízení pod vlivem alkoholu. Nyní mu hrozí v případě odsouzení trest odnětí svobody až na tři roky.   -tz-

Na co si dát pozor pří výběru stavebního pozemku?
Aktuality PR ČLÁNEK

V rámci prvního dílu poradny realitního makléře Tomáše Surovce se s architektem Adamem Vránou zaměříme na problematiku stavebních pozemků.   Při výběru stavebního pozemku je důležité napřed zvolit své preference, někdo může chtít pozemek svažitý, někdo zase na rovině. Pokud by se jednalo o stavební parcelu na zelené louce je důležitá vzdálenost inženýrských sítí. Dále jak je pozemek orientován, na jakou světovou stranu, taky zaleží víceméně na tom, co ten daný člověk preferuje.   Jak kupující zjistí, že je daný pozemek stavební?   U pozemků tuto informaci nevyčteme na první pohled v katastru. Proto je důležité, pokud chceme kupovat pozemek a zjistit jestli je stavební, zajít si např. na stavební úřad, nebo na odbor územního plánování v příslušné obci, kde nám z územního plánu poví, zda je daný pozemek stavební, nebo jestli má jiné funkční využití.   Může si stavebník postavit na svém pozemku dům, jaký se mu zlíbí?   Již před tím, než stavebník nějakou vizí a plánem navštíví architekta je dobré zajit na stavební úřad, kde zjistí, jestli na daném pozemku nejsou nějaké regule, jestli neexistuje nějaká územní studie, která může určovat jak se na daném území bude zastavovat, jestli je tam regulační plán, nebo či je tam schváleno územní řízení.   Je rozdíl jestli stavíme na zelené louce, nebo v trvalé zástavbě např. v zástavbě města, nebo v zástavbě vesnice, kde je dobré pamatovat na prostředí, aby byla zachována kontinuita daného místa. Abychom například nepřišli do podhorské krajiny ze sedlovýma střechama s nějakou funkcionalistickou stavbou , např. kostkou v plochou střechou.Důležitá je tedy okolní zástavba, požadavky obce, stavebního, popř. památkového úřadu.   [post_gallery] Celý rozhovor najdete ve videu na konci článku   Jak dlouho trvá vydání stavebního povolení?   Zaleží jestli započítáváme délku zpracování dokumentů projektantem , nebo jestli bereme tu dobu, kdy dáváme dokumenty na příslušné orgány státní správy a stavební úřad.   Projektant musí nejprve zpracovat dokumentaci, ke které se vyjadřují orgány státní správy, k dokumentaci je potřeba koordinované stanovisko odboru územního plánování, památkové péče, životního prostředí, vydávají se stanoviska jednotlivých síťařů. Pokud tohle všechno máme, může jít dokumentace na stavební úřad. Délka vyřízení je v česku různá, koordinované stanovisko však trvá v průměru od 2 do 9 měsíců. Stavební úřad má na schválení 30 dní, dle stupňů jednotlivé projektové dokumentace.   Co je všechno potřeba pro vydání stavebního povolení?   Pro získání je potřeba dokumentace v příslušném stupni, kterou poté schvaluje stavební úřad. Součástí dokumentace jsou situační výkresy, technické zprávy. Součástí je stavební část – statika stavby, dále pak jednotlivé profese jako je vytápění, voda, kanalizace, elektro, dále také průkaz energetické náročnosti. Pokud tohle všechno máme, můžeme jít na jednotlivé úřady.   Myslíš, že profese realitního makléře má pro lidi nějaký význam, přínos, smysl?   Můj názor na práci realitního makléře je takový, že smysl má, v dnešním světě je těžké se orientovat, Pokud člověk prodává, nebo kupuje nemovitost, tak je dobré, aby měl u sebe člověka, který se vyzná v těchhle věcech. Já pokud jsem architekt, tak rozumím věcem stavebním. Realitní makléř rozumí marketingu prodeje, legislativě, ví na který úřad zajít. Pokud bych já prodával, nebo kupoval nemovitost, tak bych určitě vyhledal realitního makléře, abych s tím neměl starosti a mohl se věnovat například své práci.   Celý rozhovor s Adamem Vránou: https://www.youtube.com/watch?v=LCSE5Bu_Dc0   Tomáš Surovec – realitní makléř pro Valašsko a Zlínsko Tel.: 731 765 724 E-mail: surovec@realpremium.cz Web: www.tomassurovec.cz   -pr článek-

Přeshraniční osobní vlaky skončí. Starostové obcí se zlobí
Aktuality

Od příští změny jízdního řádu přijdou lidé z Horní Lidče a Střelné o přímé spojení osobními vlaky na Slovensko. Zlínský kraj se na jejich provozu nedohodl se slovenským národním dopravcem ZSSK.   Osobní vlakovou dopravu dosud zajišťuje na úseku Horní Lideč - Púchov jen slovenská ZSSK. Tato společnost spolupracuje s Českými drahami. Zlínský kraj tento provozní soubor nově zadal společnosti Arriva. Ta chtěla svými vlaky na českém území nahradit vlaky slovenské a jezdit až do Púchova (tak jak je v návrhu nového jízdního řádu). Na tom se ale nedohodli se slovenskou ZSSK, která úsek obsluhuje doposud. Zlínský kraj reagoval tak, že slovenské vlaky neobjednal.   Důvodem má být vysoká cena za provoz jednotek Železničné spoločnosťi Slovensko, která byla ze strany slovenských železnic požadována. Za úsek Horní Lideč st. hr. - Horní Lideč to bylo cca 5,5 mil. korun ročně. „Vedení Zlínského kraje rozhodlo o zrušení objednávky těchto vlaků.  Střelná však zůstane obsluhována regionálními vlaky z české strany, které zůstanou v provozu tak, jak je uvedeno ve zveřejněném návrhu jízdního řádu na stránkách SŽDC. Není tedy pravdou, že by Střelná zůstala bez železniční dopravy,“ uvedl koordinátor veřejné dopravy Zlínského kraje Ing. František Brachtl v textu zaslaném obci Střelná (celý text zde). Podle ZSSK požadovaná cena zůstala stejná jako v minulých letech.   [post_gallery] Dokumenty potvrzující zrušení spojů   Kraj přislíbil, že vlaky, které měly zabezpečovat spojení mezi Horní Lidčí a Púchovem budou v úseku Horní Lideč – Střelná nahrazeny autobusovou dopravou. Nicméně je zrušeno spojení osobní železniční dopravou mezi Púchovem a Horní Lidčí. V praxi to znamená, že slovenské osobní vlaky svou jízdu ukončí v poslední stanici před státními hranicemi tedy ve Strelence a české osobní vlaky ve Střelné.  Obce za naší východní hranicí: Strelenka, Lysá p.Makytou, Lúky p.Makytou, Zariečie a Dohňany přijdou o vlakové spojení s Českem. Valašská obec Střelná zase o spojení se Slovenskem. Rychlíky v těchto stanicích samozřejmě nezastavují. [caption id="attachment_56925" align="alignnone" width="690"] Cedule „směr Púchov“ bude ve Střelné zcela zbytečná, foto: redakce[/caption] Když se v roce 2013 dokončila rekonstrukce Střelenského tunelu, tehdejší vedení Zlínského kraje mluvilo o dosažení kvalitního propojení regionů, že hranice je již jen čára na mapě. Jak se zdá, všechno je jinak. „Je to těžký úder integraci Evropy, které mají všichni politici plná ústa. Do této trati bylo a dále budou investovány stovky milionů a pro spojení občanů příhraničních obcí se stane bezvýznamnou. Je to v příkrém kontrastu například  se situací v Čechách, kde se již zaniklé tratě a příhraniční dopravní spojení obnovují s Německem a Polskem třeba jenom z turistických důvodů,“ neskrývá rozhořčení starosta obce Střelná Ing. Petr Kráčmar.   [envira-gallery id="56914"]   Starosta připomněl, že dopravní spojení se SR fungovalo za všech režimů, dokonce i za rozdělení republiky.„Honosně se slavilo 70 i 80 let existence trati za spoluúčasti všech vesnic na trati a pokud se toto rozhodnutí nezmění, 90 let slavit nebudeme.  Starostové na obou stranách hranice vyvinou maximální úsilí, aby dopravní spojení se Slovenskou republikou fungovalo alespoň jako doposud,“ dodal starosta Střelné Petr Kráčmar.  

Aktualizace 10. 10. 2019

Oficiální stanovisko Zlínského krajského úřadu, které dorazilo s omluvou za pozdější odpověď do naší redakce 10. 10. 2019:   Požadavky ZSSK na úhradu provozu jejich vlaků na území ČR (cca 5,5 mil. Kč ročně za ten kratičký úsek z hranice do Horní Lidče) byly bohužel řádově vyšší, než je průměrná cena ve Zlínském kraji, a protože jednání mezi společností ARRIVA a ZSSK o snížení této vysoké ceny nevedla k výsledku, rozhodlo vedení Zlínského kraje o zrušení těchto vlaků.   Nelze se chovat jinak než s péčí řádného hospodáře a neodůvodněně vysoká cena je rizikem, že by mohl někdo takovou cenu v budoucnu považovat za přemrštěnou i v trestněprávní rovině.   Od nového jízdního řádu proto nebude přeshraniční spojení regionálními vlaky v úseku Horní Lideč - Púchov zajištěno. Dálkové rychlíky Praha - Žilina zůstanou v provozu beze změny.   Pokud jde o obsluhu Střelné z české strany, bude od/do Horní Lidče za všechny tyto vlaky zajištěna náhrada dle konkrétních možností vlakem nebo autobusem. V současnosti se náhradní řešení připravuje. S náhradním spojením na Slovensko se zatím nepočítá, v závislosti na dalším vývoji je však možné přehodnocení tohoto stavu.   Všichni si uvědomujeme, že přeshraniční doprava a propojení evropských regionů je trend, na kterém je postavena celá myšlenka propojené Evropské unie. Vždycky to ale primárně závisí na ochotě jednat a dohodnout se na nějaké variantě, která bude oboustranně akceptovatelná. To se ani v případě jednání Zlínského kraje na slovenském Ministerstvu dopravy, ani v případě jednání dopravců ARRIVA a ZSSR bohužel nepodařilo.   S pozdravem   Ing. Emilie Slavíková Vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství   Zlínský kraj tedy opravdu nepočítá s vlakovým spojením osobními vlaky na Slovensko. Nechává si však otevřená zadní vrátka v závislosti na dalším vývoji situace. Že by přece jenom pro obyvatele v příhraniči zbyla ještě nějaká naděje?   -red-

Povinné čipování psů by měli majitelé stihnout do konce roku
Aktuality

Novela veterinárního zákona, která vešla v platnost před dvěma lety, ukládá majitelům psů povinnost nechat zvířata označit čipem, který umožní jejich identifikaci. Lhůta pro toto opatření chovatelům vyprší na konci letošního roku. Pokud pes nebude mít od ledna 2020 implantovaný čip, bude majiteli hrozit pokuta od Státní veterinární správy až 20 tisíc korun. Na psa bez čipu bude navíc pohlíženo jako na nenaočkovaného proti vzteklině, a to i v případě, že v očkovacím průkazu bude mít o platném očkování řádný záznam.   Čipování provádějí veterinární lékaři a jeho cena se pohybuje řádově ve stokorunách. „Jedná se o jednorázový úkon srovnatelný s injekční aplikací. Mikročip o délce cca 1 cm je umístěn v aplikační jehle a je sterilně aplikován do podkoží zvířete. Obal mikročipu je vyroben z biokompatibilních materiálů, na které organismus zvířete nereaguje jako na cizí těleso. Mikročip je pouze pasivním nosičem informace, neobsahuje žádný vlastní zdroj energie,“ vysvětlila veterinární lékařka z Valašských Klobouk MVDr. Zdenka Gajdošová.     Zavedení povinného označení všech psů na území ČR by mělo být přínosem při ztrátě psa k dohledání jeho majitele a v případě poranění člověka psem prokazuje i platnost očkování.  

Kočky je nutné označit pouze při cestě do zahraničí

  Příslušná novela veterinárního zákona zavádí povinné označení pouze u psů. Situace je však odlišná, pokud se svým zvířetem plánujete cestovat do zahraničí. V takovém případě se povinnost označení zvířete mikročipem stanovená evropskou legislativou již řadu let vztahuje nejen na psy, ale také na kočky a fretky.   -tz-

Senioři obdrželi k svátku speciální SOS karty
Aktuality

Ve Valašských Kloboukách se každoročně koná oslava Mezinárodního dne seniorů a ani letošní 1. říjen nebyl výjimkou. Pozvání na kulturní program a besedu přijala více než stovka návštěvníků z řad starších spoluobčanů. Seniory čekal také speciální dárek od města Valašské Klobouky, a sice SOS karta, která má sloužit v případě tísně a ohrožení života.   „Situace, kdy se lidem zhorší zdravotní stav a potřebují okamžitou lékařskou pomoc, jsou často velmi vypjaté a stresující. Když k pacientovi přijíždí zdravotnická záchranná služba, lékař zjišťuje o nemocném různé informace, které potřebuje ke správnému postupu, zejména údaje o medikaci léků, o alergiích nebo diabetu. Užitečné jsou také kontakty na blízké osoby či podrobnosti o pojišťovně. V SOS kartě si senioři všechny tyto informace předem vyplní, čímž usnadní jejich vyhledávání v okamžiku tísně,“ uvedla starostka Eliška Olšáková.   SOS karta bude součástí listopadového čísla Klobuckého zpravodaje, k dispozici bude ve vozidle Seniortaxi i na podatelně městského úřadu. Zájemci si ji mohou také stáhnout v elektronické formě ZDE. [caption id="attachment_57144" align="alignnone" width="690"] Senioři obdrželi SOS karty a vyslechli přednášku záchranáře Josefa Bělašky. Vlevo Ludmila Šulcová za MŠ ČČK Valašské Klobouky[/caption] Předání SOS karty navázalo na přednášku zdravotnického záchranáře Josefa Bělašky, který seniory seznámil se svou prací. Podrobně představil, v jakých situacích zdravotní záchranná služba pomáhá, jak při výjezdech záchranáři postupují a také s čím by měli počítat pacienti a jejich blízcí. Posluchačům navíc poradil některé kroky ke zvládnutí první pomoci, například při akutních stavech diabetiků, při krvácení nebo alergii na včelí štípnutí. Po přednášce měli senioři možnost nechat si změřit tlak, zjistit hladinu cukru v krvi nebo zkontrolovat srdeční činnost.   Fotogalerie z Oslavy Mezinárodního dne seniorů ZDE.   Program besídky zpestřili žáci ZUŠ Valašské Klobouky, kteří přednesli skladby klavírní, houslové i klarinetové. Nechybělo vystoupení sólového zpěvu a v závěru seniory potěšily lidové skladby v podání malé dechovky. Poděkování za přípravu občerstvení i příjemný servis patří žákům Středního odborného učiliště Valašské Klobouky. Za spolupráci na přípravě SOS karty patří poděkování místní skupině Českého červeného kříže.   -tz-

Opilý šedesátník naboural pět zaparkovaných aut
Aktuality

Na silnici I/57 na úseku mezi obcí Ústí a Vsetínem došlo v pátek krátce před půlnocí k havárii osobního vozidla tovární značky Renault. Auto jelo ze směru od Ústí. Jeho šedesátiletý řidič z Karlovicka ale nezvládl řízení. Najel na pravou krajnici a havaroval do řady zaparkovaných vozidel.   Při této havárii nebyl nikdo zraněn. „Došlo k poškození celkem pěti zaparkovaných vozidel a to ve dvou případech tovární značky Subaru, dále BMW, Citroen a Volkswagen. Celková škoda na všech vozidlech překročila o dvacet tisíc čtyři sta tisíc korun. Došlo i ke škodě na dopravním značení i přilehlé budově za necelých deset tisíc korun. Policisté provedli u řidiče dechovou zkoušku ke zjištění ovlivnění alkoholem. Přístroj ukázal hodnotu 1,87 promile. Policisté zadrželi muži řidičský průkaz,“ popsal mluvčí policistů Vladislav Malcharczik.   [post_gallery]   Okolnostmi této dopravní nehody se policisté nadále zabývají. Zahájili úkony trestního řízení pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky.   V letošním roce do konce září na území okresů Vsetín zavinilo dopravní nehodu celkem 35 řidičů, kteří byli ovlivněni alkoholem. U více jak dvaceti případů byla zjištěná hodnota vyšší jak jedno a půl promile. V loňském roce za stejné období to bylo celkem 56 případů a z toho 35 případů s hodnotou vyšší jak jedno a půl promile.   -tz-

Karlovský gastrofestival lákal i v dešti. Přijelo na dvacet tisíc lidí
Aktuality

Hruškový frgál Anny Šauerové z Karolinky zvítězil v soutěži o nejlepší valašský frgál, která se konala v neděli 6. října na závěr Karlovského gastrofestivalu ve valašských Velkých Karlovicích. Vítězkou další festivalové soutěže, o nejlepší klobásu se stala místní kuchařka Jarka Matyščáková. Jedenáctý ročník gastrofestivalui přes chladnější počasí, v sobotu provázené deštěm, přilákal opět tisíce návštěvníků.   „Počasí nám poprvé v historii opravdu nepřálo, oba dny byly chladné, sobota navíc propršela. O to víc jsme nadšení z odezvy návštěvníků. Stálí hosté už z minulých ročníků ví, že ochutnávková místa jsou vybavena krytým posezením nebo vyhříváním, nenechali se odradit, užívali si to a atmosféra byla výborná. Letošní návštěvnost odhadujeme na dvacet tisíc lidí,“ uvedl ředitel Karlovského gastrofestivalu a pořádajícího Resortu Valachy Tomáš Blabla.   V soutěži o nejlepší valašský frgál, které je tradičním vrcholem festivalu, porotci letos hodnotili 68 koláčů. „Nejvíc bylo tradičně tvarohových, hruškových a makových, ale objevily se i méně častéa přitom chutné náplně, třeba malina, jablko nebo lískový ořech. Raritou byly slané frgály se zelím nebo se slaninou,“ popsala Hedvika Polášková z pořádajícího Spa hotelu Lanterna. [caption id="attachment_57032" align="alignnone" width="690"] Ochutnávky[/caption] V soutěži se hodnotí nejen vzhled a chuť, ale i dodržení parametrů. Pravý valašský frgál má mít průměr 30 centimetrů, váží zhruba 600 gramů a vždy je pouze s jednodruhovou náplní, která má na řezu tvořit polovinu vůči těstu. „Zvláště po stránce vzhledu jsou soutěžní koláče na stále vyšší úrovni, takže rozhodující bývá hlavně ochucení náplně. U drtivé většiny frgálů bylo znát, že jsou z opravdu dobrých surovin. Já osobně mám nejraději frgály hruškové, ale letos jsem si hodně pochutnala na makových,“ popsala předsedkyně poroty Alena Frgalová.   Vítězka Anna Šauerová se soutěže frgálůúčastní pravidelně. Letošní vítězství bylo již její třetí za sebou. Zatímco v minulých ročnících vyhrála s makovým a ořechovým frgálem, letos zabodovala s hruškovým. „Ten mám i já sama nejraději. Hrušky používám domácí od zemědělce z Huslenek. Pak už do náplně přidám jen cukr a badyán, to je vše. Tím nejdůležitějším ale stejně podle mě je, aby byl koláč pečený s lásku a radostí. Pak výsledek vždy stojí za to,“ poodhalila tajemství úspěchu 64letá Anna Šauerová.   Dříve pracovala jako vedoucí školní jídelny. Pečenífrgálů se začala věnovat v důchodu nejdřív jako koníčku, díky úspěchům a zájmu okolí ale před časem začala péct profesionálně. „Zřídila jsem si živnost a peču hlavně na objednávku pro svatby a oslavy. Je toho hodně, z koníčka se stal pořádný kůň. O frgály je pořád velký zájem. Nejvíc mají lidi rádi hruškový, tvarohový, makový a ořechový, v létě je velký zájem o borůvkový,“ dodala pekařka. [caption id="attachment_57033" align="alignnone" width="690"] Pečený býk U Dorňáků[/caption] V neděli probíhala na Karlovském gastrofestivalu také tradiční soutěž o nejlepší klobásu, v níž porotci posoudili dvě desítky vzorků. První místo obhájila loňská vítězka - JaroslavaMatyščáková z Velkých Karlovic s vepřovou klobásou. Totožné bylo i pořadí na dalších dvou místech – druhý byl Petr Valchář z Liptálu, třetí Luděk Matyščák z Velkých Karlovic. „Hodnocení bylo anonymní takže i pro nás byla shoda na prvních třech místech opravdu velkým překvapením. Úroveňvšech soutěžních klobás byla tradičně vysoká a velmi nás potěšilo, že výrazně přibylo účastníků z nejbližšího regionu,“ dodal Lubor Gášek z pořádajícího Penzionu Pod Pralesem.   Karlovský gastrofestival nabídl v sobotu 5. a neděli 6. října ochutnávky specialit a regionálních produktů na dvanácti gastro zastávkách u místních hotelů a penzionů, mezinárodní farmářský trh, frgálovou manufakturu s možností vyrobit si vlastní frgál, kuchařské show a další program. Místní Spa hotel Lanterna jako každý rok hostil michelinského šéfkuchaře: letos sobotní Michelinskou galavečeři a nedělní Michelinský oběd pro milovníky zážitkové gastronomie připravila poprvé v historii gastrofestivalu žena, jediná držitelka michelinské hvězdy ve střední Evropě Eszter Palágyi z maďarské restaurace Costes.   Výsledky soutěže o nejlepší frgál 2019: 1.      Anna Šauerová, Karolinka - hruškový 2.      Marcela Marková, Nový Hrozenkov - hruškový 3.      Miroslava Pitrová, Rožnov pod Radhoštěm - ořechový 4.      Lenka Borošová, Karolinka - makový 5.      Marie Baklíková, Lačnov – hruškový 6.      Anna Šauerová, Karolinka - borůvkový     Výsledky soutěže o nejlepší klobásu 2019: 1.      JaroslavaMatyščáková, Velké Karlovice – valašská vepřová 2.      Petr Valchář, Liptál – domácí vepřová 3.      Luděk Matyščák, Velké Karlovice – valašská domácí vepřová   [post_gallery]   -tz-

„Najít tak ještě někde na hůře schovanou starou Jawu, to je sen,“ říká šéf Jawaklubu
Aktuality

Miroslav Nakládal je po léta šéfem Jawaklubu Luhačovice, který tu od roku 2003 pořádá co dva roky koncem prázdnin sjezd strojů této značky. Letos na něj dorazilo na 400 majitelů nablýskaných motocyklů Jawa, ale i ČZ a dalších. Své krásné stroje samozřejmě prezentoval na jednotlivých ročnících srazu i sám Nakládal, který jich má hned několik.   Jak dlouho motocykly Jawa sbíráte a jak jste se k tomu dostal?   Sbírám je už od svých asi 20 let, což je víc než 35 let. V té době ty motorky neměly takovou hodnotu, dnes bych si je nedokázal pořídit, protože jsem obyčejný člověk. Nakoupil jsem různé staré motorky ze stodol a dvacet let je opravoval. Občas něco lidi prodávali, měli to za přebytečné harampádí, chtěli se toho zbavit, levně nebo i za odvoz. Ale byla to pak strašná spousta práce, všechno opravit.   Byl jste vyučený automechanik, nebo je to tak, že jste prostě zručný a technice rozumíte?   Za bývalého režimu sbírali veterány jen šikovní lidé, kteří si to uměli zrenovovat, dnes si je koupí jako investici i bohatí lidé, kteří si to nechají opravit. Já jsem řemeslník, zamlada jsem i závodil na tady té krosce (ukazuje závodní motokrosovou Čezetu), měl jsem tedy k motorkám blízko a veterány se mi vždy líbily. Tak když jsem přestal závodit, začal jsem postupně renovovat.   Nejvzácnější Váš kousek je tady ten z roku 1931?   Jde o první typ Jawy, řečený Rumpál. Je to objem 500 ccm, ještě s kardanovým hřídelem a odkrytými ventily, strašně náročné na výrobu, a byl to čtyřtakt, ne jak většina dvoutaktních Jaw v pozdějších letech.   [post_gallery]   Tento typ ještě postavil zakladatel značky továrník František Janeček jako licenční?   Úplně první licenční typ se začal dělat už roku 1929, měl ale trubkovou vidlici a ta praskala. Toto je poslední rok toho typu, ale ty motorky byly na tu dobu strašně drahé. Když Janeček koupil licenci od Wandereru a vznikla tak značka Jawa, příliš se značce nepodařilo. Cena těch strojů byla veliká, byla hospodářská krize a tak zájem nebyl. Janeček proto koupil další licenci od anglické firmy Villiers a začal roku 1932 dělat tyhle stopětasedmdesátky (ukazuje další krásný stroj). Ty, když začal prodávat, byly daleko levnější (stály 3000) a i tím úspěšnější. Rumpál stál 16 000. To byly hrozné peníze. Auto v té době stálo 20 tisíc, tak si každý koupil radši vůz. Navíc Rumpál se tomu říká, protože je tento motocykl takový těžký neohrabaný…   Úspěch tedy přišel s licenční motorkou o objemu 175 ccm. Která má ještě řazení ne nohou, ale pákou na nádrži. Co bylo dál?   V tom meziválečném období pak začala Jawa už dělat i svoje originální konstrukce, jednak dvěstěpadesátku, pro mladé stovku Robota. A asi nejkrásnější Jawu 350 OHV, kterou začali dělat někdy r. 1936, já ji tu mám z roku 1939. Mám tu tak základní produkci Jawy z první republiky- objemy 175, 100, 250, 350, pětistovku.   Další tu máte poválečné stroje…   To je dvoutaktní 250ka Pérák (přezdívaný tak podle typu odpružení), ale dělal se i jako 350ka. Pak tu mám taky pětistovku s rozvodem OHC, to je dost vzácný stroj (na snímku na této motorce Nakládal sedí). Na podobném půllitru závodil v mistrovství světa úspěšně i legendární František Šťastný… To byl poslední čtyřtakt, který se po válce v Jawě vyráběl. Výroba končila roku 1958. Pak mám maloobjemové motocykly Jawa – jednak Pionýr a taky „Kozí dech“ - tedy motokolo Stadion. No a samozřejmě známou dvoutaktní Kývačku (Jawa 250/353 s kyvnou zadní vidlicí), která se dělala v padesátých a začátkem 60. let.   Co je největší láskou z těch strojů?   Nemám nějaký motocykl, co bych po někom blízkém zdědil, takže to nemám tak vyhraněné. I když otec svého času jezdil na Kývačce, jenže tu měli v té době skoro všichni.   Když si chcete udělat svátek, tak který stroj si na vyjížďku vezmete?   Provětrám rád ten Rumpál nebo teď na našem Sjezdu Jawistů jsem byl na té 350ce z roku 1939. Vedl jsem kolonu, jeli jsme tentokrát vyjížďku až do Zádveřic, zpět kolem Ludkovické přehrady, krásná vyjížďka. Spousta lidí po dopoledním sraze už odjela, ale i tak nás na projížďku určitě sto motorek jelo, bylo to pěkné.   Jak dlouho vůbec funguje Jawaklub Luhačovice?   Vznikl roku 2003, abychom mohli uspořádat ten Celostátní sjezd Jawistů. Taková akce se tu v Luhačovicích konala totiž roku 1933 a my ji tu chtěli po 70 letech zopakovat s pár známými, co jsou taky nadšenci do těchto motorek. Když se to vyřizovalo, tak jsme potřebovali povolení, aby se pro akci mohla zabrat komunikace. Tehdy od Najády směrem k Elektře. No a soukromé osobě by to povolení asi nedali, tak jsme založili klub.   Kolik vás je?   Je nás 15 a hlásili by se i další. Ale já nechci víc členů. Jde o to, že je lepší, aby měl klub 15 lidí, kteří pro něj opravdu něco jsou ochotní dělat, než 100 lidí, kteří se jen vezou. Třeba veteránklub v Hradišti má stovku a musí dělat schůze v kulturáku, na to my nejsme. Stejně tam totiž organizuje jen těch 15 lidí. Ale možná nabereme časem i nějaké mladší členy, ať v tom má kdo pokračovat, protože jsme v klubu samí starší.   Po dvou letech tedy pořádáte srazy v Luhačovicích, sudé roky je to ale jiná akce.   Děláme Ve stopě Zlínské šestidenní. Mezinárodní šestidenní závody se tu jezdily před lety hodně i na Zlínsku, tak vždy opíšeme některou z etap. Ty závody se jezdily v době, kdy ještě české Jawy (resp. Jawa-ČZ a Čezety) patřily ke světové špičce. Akci má ale na starost kolega, já dělám hlavně ten luhačovický sraz v liché roky.   https://youtu.be/CzyeDqVUn1I Jawa klub Luhačovice pořádá i závod Ve stopě Zlínské šestidenní, v roce 2016 jsme byli u toho   Kde jste byl nejdál na Jawě.? Mí známí byli dokonce na Péráku a Kývačce až v Dánsku na velkém sraze, protože i tam je Jawa populární…   Kluci ze Strání byli na Bajkale, najeli tisíce kilometrů, my byli na Ukrajině a taky v Německu v bývalé NDR, kam jsme jeli na sraz Jawistů. Chtěli jsme to vidět, protože tam bylo taky moc strojů, nějakých 300 motorek. Bylo to pěkné. Jinak jezdíme spíš po republice, ale chtěli bychom jet třeba i do Petrohradu. Ty delší cesty ale jezdím jen na Kývačce - není tak cenná, přitom je to vděčný motocykl, který dojede všude.   Hodnota těch motorek není malá…   Však mi také občas žena s dcerou říkají, ať to prodám a raději je vezmu na pořádnou dovolenou, prý to tu stejně leží ladem. Všichni si představují ty peníze a ne tu práci, co s tím byla a je. I když já už teď 10 let nic nerenovoval. Všechno je opravené, dělám jen běžnou údržbu. Do celkové renovace bych se asi už ani nepustil. Je to drahé. Jen nachromovat nádrž stojí hodně. A některé Jawy mají chromů hodně. Tak třeba na jednu motorku by jen to přišlo na 50 tisíc.   Ty největší skvosty, když jsou zrenovované, přijdou asi na statisíce?   No, ten Rumpál by měl vyvolávací cenu určitě někde u milionu. Těch bylo vyrobeno jen cca tisíc a málo se jich dochovalo. A ještě aby byly pojízdné, to je další věc. Já pořád foukám kola, kontroluju olej, jen baterku přehazuju, tu mám jednu. Ale do půl hodiny jsem schopný na kterémkoliv z nich odjet.   Musím se zeptat i na názor na novou Jawu, kterou vyrábí ale v Indii a vychází vzhledově z klasické Kývačky, kterou jsem kdysi měl, a podle fotek je tedy aspoň pro mě nádherná. Co vy na ni?   Mě se líbilo dokonce i co dělali v Číně v 350ce – klasicky vypadající stroj pod značkou Jawa, ovšem v čtyřtaktu. Ta indická motorka je taky krásná, vydařila se. V Indii Jawu milují, jak se tam hodně vyvážela, postavily tam pak fabriky, kde na Jawáckém základě dělali motorky. Teď bylo 90. výročí a na oslavách tam předvedli i jedenu tu novou indickou Jawu předvedli. V Indii se to vyrábí ve velkém, nestačí je dělat. Motorka má klasický tvar skoro jako stará Kývačka, ale dělá se ve čtyřtaktu a liší se třeba tím, že má blinkry. Někdo namítá, že už to není česká Jawa, ale mě se to líbí. Jen s motorkami klasických tvarů má podle mě dnes Jawa šanci uspět. Sem se to zatím ale nedostane, kvůli homologaci, možná ji budou dovážet časem.   Je sen, mít ještě něco od Jawy?   Sen je přijít k někomu na hůru a najít tam předválečný motocykl.   To se ještě stává?   Někdo říká: „To už neexistuje, takhle to najít!“ Mám ale kamaráda, který měl to štěstí a nedávno takto motorku po letech vypátral. Protože když sem vtrhl Hitler, ty silnější motorky nacisté hned chtěli zabavit. Lidé to proto měli různě poschovávané. Tak to našel pak i ten známý. Bylo to na půdě zaházené starými koberci, kam se nikdo léta nepodíval, ani když na domě spravovali před 30 lety střechu. Našli tam úplně originální zachovalou motorku ještě na pneumatikách Baťa, ze 36. roku.   To musela být asi velká radost!   Motorka má teď hodnotu přes půl milionu. Ale těch šancí to takhle nalézt je stále méně, starých baráků ubývá. Když jsem já kdysi kupoval jednu z těch starých motorek, byla v seně a ani nebylo poznat, co to vlastně je, v jakém byla stavu. Až pak jsme objevili, že to je Jawa, ta z roku 1932. Na nějaký takový objev bych ještě někdy rád narazil. Jinak doufám, že se nám bude dál dařit pořádat jawácké akce, které jsou v naší republice jedněmi z největších svého druhu. Má z nich radost spousta lidí, kteří si vzpomenou, že jejich předkové podobnou Jawu nebo Čezetu vlastnili. Díky akcím pak vzrůstá i zájem o tyto motorky a tím vlastně i jejich cena.   -tz-

Vsetínské městské lázně projdou rozsáhlou rekontrukcí za 47 milionů
Aktuality

Vsetínská radnice finišuje s přípravami rozsáhlé rekonstrukce městských lázní. Ta by měla být zahájena na počátku ledna a vynutí si jejich uzavření. Náklady na realizaci celé akce dosáhnou předběžně 47 milionů korun bez DPH. První návštěvníky zmodernizované lázně přivítají na podzim příštího roku.   Vsetínské lázně byly otevřeny v roce 1961 a za dobu své existence prošly řadou úprav a modernizací. Mezi ty největší patřila v uplynulých letech rekonstrukce prosklené stěny směrem k sokolovně, modernizace úpravny vody a vodoléčby, snížení hloubky plaveckého bazénu a odstranění skokanské věže, stavba tobogánu, úpravy šaten a rekonstrukce přiléhajících prostor restaurace včetně prosklené stěny k bazénu a naposledy realizace přístavby s dětským bazénem a dalšími vodními prvky.   O oblíbenosti lázní svědčí fakt, že do nich například v roce 2018 přišlo 111 tisíc lidí, přibližně stejně jako v několika letech předcházejících. „Nyní plánovaná rekonstrukce bude svým rozsahem patřit k těm historicky nejrozsáhlejším. Předběžná cena díla je totiž 47 milionů korun bez DPH,“ uvedl starosta Jiří Růžička. Hlavní 25metrový plavecký bazén bude nově obložen a vydlážděno bude i jeho okolí, stávající tubus 98metrového tobogánu bude nahrazen novým stejného tvaru, zásadních úprav se dočká i samotná nástupní věž do tobogánu. V rámci řešení bezbariérovosti budou zrušena brodítka mezi sprchami a bazénem a zvenku mezi terasou a travnatou plochou dojde k instalaci hydraulické plošiny pro invalidy. Nové budou také sprchy, WC kabiny, sušárny, ale například i veškeré šatní skříňky, které dostanou čipové zámky, a převlékací kabiny. [caption id="attachment_56950" align="alignnone" width="690"] Městské lázně Vsetín, foto:vsetinskasportovni.cz[/caption] K zásadním úpravám dojde i v místech, kam se návštěvní nedostane. Rekonstrukce se dotkne celé vzduchotechniky, rozvodů elektřiny, bazénové technologie a kogenerační jednotky pro společnou výrobu tepla a elektrické energie, jejímž palivem bude zemní plyn.   „V současné době se připravuje vyhlášení veřejné zakázky na stavební práce. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by se od počátku ledna začít pracovat. Předpokládaná doba ukončení je na podzim příštího roku,“ přiblížil dobu trvání prací místostarosta Tomáš Pifka, který je zároveň i jednatelem Vsetínské sportovní, jež lázně provozuje. Oddělení wellness v prvním patře lázní se na příští rok plánovaná rekonstrukce nedotkne, jeho úpravy radnice plánuje až na rok 2021, ale již nyní pracuje na přípravě projektové dokumentace pro tuto akci.   Rozsah prací v lázních si od počátku ledna vyžádá jejich úplné uzavření. Zda zůstane v provozu wellness zatím není zcela jasné, vše se ukáže až po zahájení prací. „Ty si možná vynutí jeho dočasné uzavření, o kterém budeme aktuálně naše návštěvníky informovat,“ uvedl ředitel Vsetínské sportovní Ivo Kousal, podle něhož tedy budou celé lázně v provozu bez omezení do konce tohoto roku 2019. „Upozorňujeme držitele permanentek, aby zbývající vstupy využili do termínu uzavření, po rekonstrukci již nebude možné tyto permanentky uplatnit,“ dodává Kousal.   -tz-

Mladý řidič dostal smyk a vjel přímo před autobus
Aktuality

Dopravní nehoda osobního vozidla a autobusu se odehrála ve čtvrtek krátce po čtvrté hodině odpolední v obci Sehradice. Devatenáctiletý řidič osobního vozidla značky Vokswagen narazil do protijedoucího linkového autobusu s třiceti cestujícími.   Řidič osobního vozidla i jeho o rok mladší spolujezdec utrpěli při nehodě těžká zranění. Řidič autobusu i všichni cestující vyvázli z nehody bez zranění. „Po příjezdu na místo hasiči vyprostili jednu zaklíněnou osobu z osobního auta, kterou předali záchranářům. V osobním vozidle byla ještě jedna zraněná osoba, která však nepotřebovala při opuštění auta pomoc hasičů. Obě osoby byly převezeny do nemocnice k dalšímu ošetření,” popsala mluvčí hasičů Lucie Javoříková.   Posádka Volkswagenu Golf jela ve směru ze Sehradic na Dolní Lhotu. „V zatáčce se řidič zřejmě lekl projíždějícího vozidla, strhl řízení, dostal smyk a boční částí narazil do linkového autobusu, který jel v protisměru. Dechové zkoušky i zkoušky na přítomnost drog byly u všech účastníků dopravní nehody negativní. Celková škoda se vyšplhala na dvě stě osmdesát tisíc korun,” uvedla mluvčí policistů Monika Kozumplíková. Na místě nehody zasahovaly všechny složky integrovaného záchranného systému.   Okolnosti dopravní nehody jsou předmětem šetření zlínských kriminalistů, kteří u dopravní nehody zasahovali společně s dopravními policisty. Dopravce zajistil cestujícím náhradní autobus.   [post_gallery] Foto: HZS a PČR   -red-

Marie Talafová z Lačnova se stala Babičkou roku Zlínského kraje
Aktuality

Malování, tanec, cvičení tai-chi nebo recitace vlastní tvorby, i to jsou zájmy šesti finalistek soutěže Babička roku Zlínského kraje. Finále soutěže se konalo v úterý 1. října ve zlínském hotelu Moskva. Nejstarší soutěžící byla paní Drahoslava, která oslavila úctyhodných 90 let a ´nejmladší´ pak 67letá paní Marie. Tou nej babičkou Zlínského kraje se stala Marie Talafová z Lačnova, kterou přijeli podpořit přátelé, ale i dvě dcery a vnuk. Vítězná Marie Talafová postupuje do celorepublikového finále soutěže, které se bude konat 18. listopadu v Olomouci.   „Na dnešní odpoledne jsem se velmi těšila a mám velkou radost, že zde máme tak vysokou účast nejen babiček a dědečků, ale vůbec všech, které tato soutěž zajímá. Jsem velmi ráda, že se tu můžeme dnes, na Mezinárodní den seniorů, společně setkat a prožít krásné a zábavné odpoledne," přivítala více jak dvě stovky přítomných seniorů Michaela Blahová, radní Zlínského kraje a dodala: „Hodnocení bylo nesmírně těžké, neboť ocenění by si zasloužilo mnoho přihlášených babiček, o konečných výsledcích tak rozhodly pouze jemné nuance a bylo to tak zvaně o motýlí křídla."   „Že vyhraju, jsem vůbec nečekala, a moc mě to potěšilo," řekla dojatá paní Marie Talafová, která na sebe prozradila, že ráda peče a vaří a také ráda jezdí na svém novém skútru.   [post_gallery]   Soutěž Babička roku Zlínského kraje byla vyhlášena pro babičky nad 55 let s trvalým bydlištěm ve Zlínském kraji. Z nominovaných babiček bylo vybráno 7 finalistek (na poslední chvíli jedna ze soutěže odstoupila), které soutěžily o titul Zlatá, Stříbrná a Bronzová Babička roku Zlínského kraje. Stříbrnou babičkou se stala paní Drahoslava Kovářová ze Zlína, Bronzovou babičkou pak paní Marie Pospíšilová z Bystřice pod Hostýnem. Finalistky soutěžily ve třech disciplínách - Rozhovor, Volná disciplína a Módní přehlídka.   Celé odpoledne zpříjemnily seniorům svým vystoupením Fryštácké mažoretky, které jsou vicemistryněmi Evropy a Duo Aramis, které hrály k tanci i poslechu.   Záštitu nad prvním ročníkem Babičky roku převzala radní Zlínského kraje Michaela Blahová. Ve Zlínském kraji jde o vůbec první ročník této soutěže. Jejími pořadateli jsou společnost SunDrive Communications a Krajská rada seniorů ZK, za finanční podpory Zlínského kraje a Ministerstva práce a sociálních věcí.   -tz-

Milan Zvonek si zaběhl osobák, na borce z Afriky to ale nestačilo
Sport

Regionální reprezentanti byli úspěšní v silničním běhu Deza desítka okolo komína ve Valašském Meziříčí. Závod, který byl součástí 5. ročníku pětidílné série Agrofert Run 2019, vybojoval v hlavní kategorii mužů do 39 let Jiří Matoušek (AK Kroměříž) v čase 33:33 čtvrté místo, Milan Zvonek (Zvonek Sport Valašské Klobouky, 34:41) mezi nimi obsadil šestou příčku, Martin Čmelík (Leskovec, 36:04) skončil osmý a Martin Both (Titan Trilife Zlín, 36:06) devátý. Vyhrál Keňan Moses Kibere (32:08). Stříbrný byl jeho krajan Elijoli Xamblia (32:11), třetí byl další Keňan Nelson Cheruitch (32:47).   ,,Keňané od začátku běželi sólo závod. Já jsem se za nimi do čtvrtého kilometru pohyboval ve skupině s Tomášem Steinerem z AK Drnovice, Petrem Kučerou z Grymova a Václavem Vandrovcem z SK Přerov. Dařilo se mi držet konstantní tempo, které Vandrovec, Kučera ani Steiner neakceptovali. Od pátého kilometru už jsem si proto bezpečně hlídal pobyt na čtvrté příčce,“ letmo popsal klíčové momenty závodu na Valašsku nejlepší Čech ve výsledkové listině Jiří Matoušek. [caption id="attachment_56821" align="alignnone" width="690"] Stupně vítězů obsadili Keňané, foto: pořadatelé, fotogalerie ZDE[/caption] Milan Zvonek se připravuje na listopadový maraton a běh ve Valašském Meziříčí se mu hodil do tréninkového plánu.   ,,První kilometr jsem dokázal běžet s Keňany. Potom jsem musel tempo zvolnit. Přesto se mi ve Valašském Meziříčí podařilo zaběhnout osobní rekord na 10 kilometrů,“ potěšil výsledný čas Milana Zvonka.   Desetikilometrový závod startoval v areálu valašskomeziříčské Dezy a běžel se na okruhové trati po Masarykově ulici, Hranické ulici, podél Bečvy do Lhotky nad Bečvou a do cíle opět v areálu Dezy.   Lubomír Hotař

Příprava vodního díla Vlachovice je zase o krok dále
Aktuality

Aktualizaci č. 3 Politiky územního rozvoje České republiky, která se týká přípravy realizace vodního díla Vlachovice, schválila vláda České republiky. V pondělí 30. září byla tato skutečnost zveřejněna ve Sbírce zákonů. Jde o další významný krok v přípravě této významné investiční akce.   „Jsem velmi rád, že se posunujeme zase o něco blíže k realizaci tohoto pro Zlínský kraj tolik potřebného záměru. Schválená aktualizace dává Zlínskému kraji za úkol vymezit v územně plánovací dokumentaci plochu umožňující využití území pro vodní dílo Vlachovice, včetně dalších nezbytných ploch a koridorů pro stavby a doprovodná technická a přírodě blízká opatření i umístění související veřejné infrastruktury," uvedl náměstek hejtmana Zlínského kraje Josef Zicha, zodpovědný za strategický rozvoj.   Vodní dílo Vlachovice má významně přispět k omezení nedostatku vody, zásobování obyvatel pitnou vodou, snížení povodňových rizik i optimalizaci vodního režimu v území v povodí řeky Vláry.   -tz-

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA