Památku obětí holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti uctilo vedení vsetínské radnice ve středu 27. ledna pietním aktem u památníku obětem holocaustu na Štěpánské ulici. Akt, s ohledem na stávající pandemii koronaviru, proběhl na rozdíl od předchozích let pouze v komorním duchu bez účasti veřejnosti.   U památníku, na jehož místě stávala synagoga, která byla v noci na 20. března 1939 vypálena německou policií a židovští občané města byli té noci deportováni do nacistických vyhlazovacích táborů, zapálili svíčky a položili květiny starosta Jiří Růžička a místostarostové Simona Hlaváčová, Tomáš Pifka a Pavel Bartoň.   „Ačkoliv naši společnost v posledních měsících omezují různá opatření plynoucí z pandemie koronaviru, pořád je to naprosto zanedbatelné oproti tomu, co zažívali naši předkové během holocaustu. Mezi jeho oběti se zařadily i desítky občanů Vsetína židovského původu, kteří byli deportováni do koncentračních táborů a tam usmrceni. Ačkoliv od té doby uplynula spousta let, nacionalismus i rasismus v naší společnosti přetrvávají, a zůstávají tak velkým nebezpečím. Musíme se proto všichni snažit, aby se u už nikdy nevrátila doba, kdy jsou lidé pronásledováni kvůli svému původu, vyznání či názorům,“ uvedl starosta Růžička.   -tz-

Vzhledem k novým případům ptačí chřipky u volně žijících vodních ptáků v různých lokalitách jižních Čech, v úterý rozhodla Státní veterinární správa (SVS) o vyhlášení mimořádných veterinárních opatření s celorepublikovou působností. Nařízení se týkají zákazu chovu drůbeže ve volném výběhu v evidovaných chovech, přemísťování a prodeje živé drůbeže chovatelům a pořádání svodů drůbeže a ptactva. Cílem opatření je minimalizovat riziko zavlečení nákazy do chovů drůbeže a zamezení dalšího šíření nákazy.   „Vzhledem k tomu že se nákazová situace ohledně ptačí chřipky zhoršuje, rozhodli jsme společně se Státní veterinární správou o několika opatřeních, která budou platná pro chovatele po celé republice. Kvůli dalšímu šíření nákazy omezujeme volný chov drůbeže, prodej a přemísťování živé drůbeže a také svody drůbeže a ptáků. Současně se chovatelům omlouváme za komplikace,“ sdělil ministr zemědělství Miroslav Toman.   Mimořádná veterinární opatření (MVO) zakazují chovatelům, kteří chovají ve svém hospodářství drůbež podléhající evidenci podle plemenářského zákona, chovat drůbež ve volném výběhu.   „Výjimky z tohoto opatření může povolit místně příslušná krajská veterinární správa (KVS). A to za podmínky, že krmivo a voda se ptákům podávají uvnitř nebo pod přístřeškem, které zabraňují kontaktu volně žijících ptáků s tímto krmivem nebo vodou, a v případě, že je drůbeži zabráněno v přístupu na otevřené vodní plochy nebo toky,“ uvedl ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.   MVO zakazují také přemísťování nebo prodej živé drůbeže chovatelům, kteří ve svém hospodářství chovají drůbež, která nepodléhá evidenci podle plemenářského zákona, (zákaz přemísťování se tak vztahuje jen z evidovaných chovů do neevidovaných chovů). Rovněž se zakazují trhy s drůbeží a ostatním ptactvem, výstavy, přehlídky, výkonnostní zkoušky a chovatelské soutěže i soutěže poštovních holubů.   Základním preventivním opatřením proti zavlečení ptačí chřipky do chovu, je chov drůbeže v uzavřených objektech a zabránění kontaktu s volně žijícími ptáky. U chovů, kde není možné zajistit umístění v uzavřeném objektu, je nutné přijmout opatření, která minimalizují rizika kontaminace vody, krmiva a podestýlky trusem volně žijících ptáků, například umístit vodu a krmivo pod přístřešek, zabránit pohybu drůbeže na vodních plochách. Případné podezření na výskyt nákazy, což je zvýšený úhyn drůbeže, náhlý pokles snášky nebo příjmu krmiva, je třeba nahlásit na KVS.   -tz-

V uplynulém roce 2020 zaznamenaly Luhačovice přírůstek obyvatel, což je změna oproti dlouhodobému trendu, kdy lázeňskému městu občanů ubývalo. K 31. 12. 2020 měly Luhačovice celkem 5.046 občanů, což je více než na konci roku 2019. Údaje vychází z evidence obyvatel vedené správním odborem luhačovické radnice. Podařilo se tak zastavit úbytek počtu občanů, se kterým se město potýkalo dlouhá léta. Zatímco ke konci roku 2000 byl jejich počet 5.687, v roce 2010 už měly Luhačovice jen 5.296 obyvatel. Dlouhodobý pokles dále pokračoval i v posledním desetiletí. K 31. 12. 2019 se počet obyvatel zastavil na zatím nejnižším čísle 5.042. Jak sdělil starosta Marian Ležák, vedení města tento posun bere jako zlom, který přináší dobrou perspektivu do dalších let.   „Jsme velmi rádi, že se nám daří měnit dlouhodobý trend, kdy počet stálých obyvatel s trvalým pobytem klesal. Věřím, že se tak projevují všechny naše snahy rozvíjet město a nabídnout lidem Luhačovice jako skvělé moderní místo k běžnému životu s tím, že tu máme jako bonus jedinečnou atmosféru krásných historických lázní. Investujeme do infrastruktury, snažíme se všemi možnými prostředky podporovat místní obyvatele, od seniorů po mladé rodiny. Opravujeme chodníky a ulice, otevřeli jsme moderní dopravní terminál, modernizujeme základní školu, ve městě slouží nový skatepark i seniortaxi,“ poznamenal starosta. [caption id="attachment_93766" align="alignnone" width="690"] Luhačovice v zimě. Foto: archiv města Luhačovice[/caption] Oproti roku 2019 přibylo Luhačovicím obyvatel i přesto, že v roce 2020 se tu narodilo méně dětí a bylo zaznamenáno více zemřelých než o rok dříve. Nově přihlášených obyvatel v roce 2020 bylo celkově 127. „To ukazuje jasný trend, že lidé chtějí přicházet do našeho města a být občany Luhačovic. Zásadní problém vnímáme v dostupnosti bydlení, a proto připravujeme změnu územního plánu. I přes zásadní finanční propady v rozpočtu se připravují další projekty v oblasti obnovy infrastruktury. Na opakované přání občanů chceme řešit také parkovaní na sídlištích a i zde připravit model, který zvýhodní obyvatele s trvalým bydlištěm. S obyvateli se snažíme intenzivně komunikovat mimo jiné pomocí nedávno představené mobilní aplikace. Před současnými omezeními jsme také zavedli pravidelné debaty s veřejností, obnovili po letech slavnosti vítání občánků a zavedli setkání jubilantů,“ poznamenal starosta. Současní obyvatelé i lidé přicházející žít do Luhačovic podle Mariana Ležáka oceňují také to, že Luhačovice patří v policejních statistikách mezi nejbezpečnější lokality, což je v dnešní době pro výběr bydliště určitě důležité kritérium.   „Věřím, že všechna pozitiva, která Luhačovice nabízejí, budou lákat k životu u nás stále více lidí a další přírůstek obyvatel s trvalým bydlištěm v Luhačovicích zaznamenáme i v tomto roce,“ uzavřel starosta.   -tz-

Rozhovor/ Velkou vášní Dušana Machaly je tenis. Zlínský matador, který sportovní kariéru začínal jako fotbalista ve Valašských Kloboukách, se tenisu pořádně věnuje čtyřiadvacet let. A i v pětapadesáti letech pořád sbírá tenisové úspěchy.   Kdy jste se sportem začínal? Od malička jsem hrál fotbal ve Valašských Kloboukách. V tomto klubu jsem prošel od žáků až po muže všemi věkovými kategoriemi. Ovšem cizí mi nebyl žádný sport. Jak se u nás říká: ,,My ogaři z Valašska se umíme postavit ke každému sportu“. Na základní škole nás náš třídní učitel velký sportovní nadšenec Petr Vašíček vedl ke všem sportům. Být takzvaně po škole znamenala u našeho třídního výsada vyvolených, že se bude hrát minimálně fotbálek, nebo jiný sport. Petr Vašíček nás vedl především k atletice, volejbalu, basketbalu a dokonce i k baseballu. V zimě jsme samozřejmě lyžovali, běžkovali a hráli hokej. A když nebyl led, tak hokejbal.   Jak se Vaše pestrá sportovní kariéra dále vyvíjela? Na základní škole někdy kolem 5. a 6. třídy  jsem poprvé v ruce držel první tenisovou raketu, kterou jsem dostal od strýce z Pardubic. Vzhledem k tomu, že u naší základní školy postavili tenisový kurt, tak jsme hned s kamarády začali tento sport pokoušet. Někdy i bez sítě a lajn, protože nebylo vápno. Fotbal ve Valašských Kloboukách jsem hrál do maturity. Po absolvování střední hotelové školy v Brně jsem zakotvil ve Zlíně. Práce na hotelu Moskva už mi bohužel nedovolila pravidelně jezdit na Valašsko, jak na tréninky, tak i na fotbalové zápasy. Po vojně jsem však bez fotbalu nevydržel a přestoupil do SK Louky. Ve fotbalové kariéře jsem v Loukách pokračoval až do třiatřiceti let. A to mi rodina, kamarádi a přátelé prorokovali, že vzhledem k tehdejšímu časově náročnému povolání u fotbalu vydržím maximálně dva roky. Když jsem dělal v nočním baru, tak se mi stávalo, že jsem domů z práce přišel až ráno mezi 4. až 5 hodinou. A v 10 hodin už byl na hřišti.   Kdy jste se začal věnovat tenisu? Někdy v letech 1996 až 1997, kdy jsem končil s aktivním organizovaným fotbalem.   Od roku 1996 je tedy tenis Vaším sportem číslo jedna? Asi ano. Samozřejmě jsem se nevěnoval jenom tenisu. Pořád jsem ještě víc tíhnul k fotbalu. Ale spíš jen k malé kopané. V době, kdy už jsem podnikal a provozoval hostinskou činnost, tak jsem měl i svůj mančaft, se kterým jsme se zúčastňovali různých turnajů a hráli jsme soutěž v malé kopané. V průběhu let jsem měl v mužstvu spoustu zajímavých fotbalistů. Například Vernera Ličku, Bohumila Páníka, Petra Červenku, Pavla Hoftycha, Leoše Gojše, Rudolfa Čelůstku, nebo Petra Janečku. Prostě sport a hospoda vždycky patřili k sobě (úsměv). Také jsem dva roky trénoval přípravku FC Tescoma Zlín. Především proto, že jsem měl v přípravce staršího syna Dušana, který rovněž neměl nikdy problém s jakýmkoliv sportem. Zlínský fotbalový ročník 1992 byl z těch silnějších. Vybojoval dokonce titul mistra republiky v mladších žácích. Bohužel hrát fotbal na nejvyšší úrovni z tohoto mužstva zůstali už jenom Jakub Jugas a Lukáš Holík. Naopak zajímavé je, že druhý syn Roman vždycky dělal všechno proto, aby sportovat nemusel (úsměv). Postupně jsem ale čichnul k dalším raketovým sportům squashi a badmintonu. Navíc v létě jezdím na kole a v zimě lyžuji. Prostě musím být pořád v pohybu (úsměv).     Kdy přišel Váš tenisový zlom? V roce 1996 mě známí díky náhodě a štěstí přivedli do TK Zlín – středisko Januštice. Tady v tomto prostředí mě tenis opravdu chytil. Místní mazáci mě ale rychle vyvedli z omylu, že si jenom myslím, že hraji tenis. Prý, že bohužel jenom pinkám (úsměv). V klubu se mě však ujali zkušení borci, kteří mi dávali tu správnou školu a zároveň patřičnou sodu. Ovšem tyto lekce byly opravdu k nezaplacení. Pomohly mi hlavně hlášky typu: „Mladej, nohy máš dobrý, ale nauč se alespoň jeden konečný úder, nebo na kurtu umřeš“. A to mi ještě hlava tenisově nebrala a ta je k tenisu sakra potřeba. Snad až z 80%.  To nikdy nezapomenu. Na Januštici to opravdu byla škola k nezaplacení.   Kdy jste začal sbírat první tenisové úspěchy? Milníkem byl rok 2000, kdy jsem na antuce na Vršavě vyhrál svůj první turnaj Centroprojekt Cup. V něm jsem se přesvědčil, že dokážu hrát i s bývalými kvalitními tenisty. Od té doby jsem začal jezdit, pokud to šlo, po amatérských turnajích v Česku a Slovensku a získávat tenisové zkušenosti.   S jakou představou jste šel do sezony 2020? Jako do každé jiné. Tenisem se hlavně bavit. Na Vršavě máme super partu. A podobně je to i na okruhu Senior’s Tour i ATP Valašska, ale i v jiných turnajích. Tady se ze soupeřů časem stali kamarádi a známí, kteří tento sport s patřičným adrenalinem mají rovněž velmi rádi. Hecujeme se už v týdnu před turnaji i v průběhu turnajů. A když se podaří uhrát ještě dobrý výsledek, tak to samozřejmě potěší a o to víc se hecuje líp (úsměv).   Co zatím bylo Vaším vrcholem loňské sezony? O žádném vrcholu letos nemůže být řeč. Letos je to hodně netradiční a zvláštní rok. Nějaké turnaje jsem odehrál před první vlnou koronaviru. Potom byla dlouhá pauza. Po červnovém rozvolnění jsem odehrál další turnaje. V říjnu přišel kvůli druhé vlně koronaviru znovu zákaz pořádání sportovních akcí i možného tréninku. Proto se zatím nestihly odehrát ty nejdůležitější turnaje.   [gallery columns="5" ids="93785,93786,93787,93788,93789"]   Jakých jste dosáhl výsledků v roce 2020? Povedl se mi začátek a první polovina sezony. Hodně mě potěšila výhra v lednovém turnaji v Olomouci na Omeze, kterého se zúčastnili všichni TOP hráči na okruhu Senior´s Tour. Ovládl jsem i domácí květnový antukový turnaj Grand Prix Zlína. Dařilo se mi i v říjnovém podniku v Drnovicích na Vyškovsku, kde jsem ve finále porazil Josefa Hnaníčka ze Štítné nad Vláří. V některých dalších turnajích jsem postoupil do rozhodujících zápasů. Ve Vršava Cup Zlín jsem postoupil do finále a v Lipník nad Bečvou do semifinále. Z 9 letos odehraných turnajů v rámci Senior’s Tour jsem bohužel tento rok zvládl jen 5. Ve zbývajících mě brzdily zranění nebo časové zaneprázdnění.   Ve kterých turnajích se Vám v loňském roce nedařilo? V únorovém halovém turnaji v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem čekal víc, než postup do semifinále. Totální propadák byl srpnový Gracl Cupu v Brně. Bohužel jsem se v tomto turnaji už v 1. kole utkal s domácím borcem Brňákem Pavlem Tůmou, který měl takovou fazónu, že celý turnaj vyhrál. Tůma mi navíc vrátil porážku, kterou ode mě utrpěl nějaký rok zpět u nás ve Zlíně. Doma je doma (úsměv).   S jakou taktikou do zápasů chodíte? Ta je jednoduchá. Užívat si každé utkání a samozřejmě každý zápas vyhrát.   Které jsou Vaše nejoblíbenější turnaje? Ty domácí na antuce na Vršavě. Rád jezdím i do Olomouce, Lipníku nad Bečvou a v létě do Slovinska do Portorože.   Kdo jsou Vašimi největšími soupeři? Velmi nepříjemný je vždy Brňan Petr Handlíř. Těžké souboje svádím i s Petrem Vrbou z Lipníku nad Bečvou a také s Josefem Hnaníčkem ze Štítné nad Vláří. V posledních letech ještě přibyl Anton Oškrobaný z Považské Bystrice.   Kterých výsledků si v kariéře nejvíc ceníte? Vždy mě potěší výhra každého zápasu a každého turnaje pak obzvlášť.  Nejvíce si vážím prvenství v Centroprojekt Cupu, protože to byl můj první turnajový triumf. Čtyřikrát jsem celkové ovládl okruh ATP Valašska pro hráče nad 40 let, čtyřikrát jsem zvítězil v celkovém hodnocení okruhu ATP Valašska v kategorii padesátníků. Osmkrát jsem vyhrál soutěž družstev Avex Cup. Dvakrát jsem triumfoval ve dvouhře v turnaji v Portoroži. Jednou jsem v Portoroži prohrál ve finále. Ve Slovinsku jsem také třikrát slavil prvenství ve čtyřhře.   S jakými známi a zajímavými tenisty jste se potkal? Měl jsem tu čest zatrénovat si s bývalým pátým hráčem světového žebříčku Jiřím Novákem a zahrát si proti bývalé světové osmičce Karlovi Nováčkovi. Taky nezapomenu na velké boje a hlavně hecy s bývalým hokejistou Sparty Praha Pavlem Richterem.   Kde nejraději trénujete? Pochopitelně v areálu TK Zlín na Vršavě, kde se cítím nejlíp. Ale nevím, jestli se mojí tenisové přípravě dá říkat trénink. Můj trénink spočívá především v tom, že dvakrát až třikrát týdně pravidelně hraji. [gallery columns="5" ids="93790,93791,93792,93793,93794"] Jaké jsou Vaše další sportovní úspěchy? Občas si vzpomenu na výhry ve fotbalových turnajích a v turnajích v malé kopané. Ale to už je dávno.   Co děláte v současné době, kdy vláda vyhlásila přísná omezení? Jsem vlastníkem realitní kanceláře MachalaReality. Realitní činnost naštěstí není omezená, tak se věnuji svojí práci. Ale o víkendech v tomto období, kdy je všechno omezené, nebo zavřené,  většinou pobývám na chatě v rodném městě Valašských Kloboukách. Pokud počasí dovolí, tak jezdím na kole a věnuji se turistice. Lokality mám nejraději zase kdekoliv na Valašsku, ale i kdekoliv po celé České republice, Slovensku, Rakousku a Slovinsku. Krásných míst je spousta. Rád poznávám nové místa. Často se například vracím do okolí Lednicko-Valticka, na Znojemsko, nebo na Šumavu.   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Optimálně při tenisu pravidelnou hrou a také na kole. Ale už jsem se donutil v současné době i běhat (úsměv).   Na co se těšíte ve sportovní sezoně 2021? Až konečné nebudou žádná omezení ovlivňující veškeré sportovní aktivity.   Při čem nejraději relaxujete? Optimálním relaxem je u mě aktivní odpočinek a to i na dovolené. Rád relaxuji i při práci na chatě, v kině, divadle, nebo na dobrém koncertě. Jsem pro cokoliv. Hlavně jenom neležet. (úsměv).   Jaké máte další záliby a koníčky? Všechny raketové sporty, turistiku, cykloturistiku. Rád také lyžuji. A to na běžkách i sjezdovkách.   Na čem si nejvíc pochutnáte? Na dobře prorostlé grilované krkovičce a pivečku.   Plánujete nějakou dovolenou? Mám rád aktivní dovolené spojené se sportem, nebo alespoň s nějakou příjemnou aktivitou. Klidně i turistikou a podobně. Proto rád jezdím do Portorože, kde pravidelně každý rok v červenci Jan Nahodil pod záštitou CK Paxtour Slovakia pořádá tenisový turnaj. Jednou až dvakrát za rok si zajedu do míst ideálních pro cyklistiku. A je mi jedno, jestli v Česku, nebo zahraničí. V zimě si jezdím zalyžovat do rakouského Schladmingu, nebo do italských Alp.   Lubomír Hotař

Na základě výběrových řízení na manažerská místa v krajských nemocnicích v pondělí valné hromady nemocnic, které představuje Rada Zlínského kraje, odvolaly původní představenstva a zvolily nová tříčlenná představenstva tří nemocnic založených Zlínským krajem. O novém představenstvu Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně zatím rozhodnuto není.   Rozhodnutí vypsat výběrové řízení již dříve kritizoval bývalý hejtman Jiří Čunek: „Měnit vedení krajských nemocnic právě teď během špičky koronaviru, kdy v nemocnicích nastalo krizové řízení, jaké tady od války nebylo, je absolutně nezodpovědné. Přesto nové vedení kraje vypsalo výběrová řízení na tyto pozice. Je to stejný nesmysl jako měnit dobrého kapitána lodi ve chvíli, kdy vplujete do bouře.“ Výměna ředitelů má podlě něj proběhnout čistě z politických důvodů. „Nikdo jim profesně ani odborně nic nevyčítá. I s jejich pomocí se podařilo za poslední 4 roky postavit na nohy hospodaření krajských nemocnic. V roce 2016 byl celkový dluh nemocnic téměř půl miliardy korun. Nyní se díky dobrému hospodaření podařilo tento dluh téměř umořit,“ dodal Jiří Čunek. K největším změnám došlo v Kroměřížské nemocnici.  

Vsetínská nemocnice

Kroměřížská nemocnice

Uherskohradišťská nemocnice

Zastupitelstvo města Valašské Klobouky schválilo rozpočet pro rok 2021 jako schodkový. Počítá s příjmy 143 milionů a výdaje předpokládá ve výši bezmála 152 milionů korun. Plánovaný schodek hospodaření 8,4 milionu je určen na realizaci schválených investičních akcí a město jej bude zčásti krýt dlouhodobým úvěrem a zčásti přebytky hospodaření z minulých let.   „Na letošní rozpočet našeho města bohužel dolehne propad daňových příjmů o více než 15 milionů korun. Proto jsme činili kroky ke snížení provozních výdajů a připravili jsme reorganizaci městského úřadu, která přinese roční úsporu 2 miliony korun. K tvorbě městského rozpočtu jsme také přistupovali s tím, že budeme v co největší míře realizovat ty investiční akce, které budou spolufinancovány z dotací,“ vysvětlila Eliška Olšáková, starostka města.   [caption id="attachment_93730" align="alignnone" width="690"] V plánu je osvětlení části cyklostezky vedoucí městem[/caption] Do kultury město hodlá vynaložit více než 10 milionů korun. Zde patří příspěvek na provoz kulturního domu, knihovny, muzea, kina či sálu ve Smolině i rozpočet na městem pořádané akce, například Setkání muzikantů v Bílých Karpatech nebo Klobucké hospodářské trhy. Technická podpora kulturních akcí ve městě vyjde na 285 tisíc.   Na zabezpečení chodu městského úřadu je určeno 37,5 milionu korun a na provoz příspěvkových organizací je v součtu vyčleněna částka 15,5 milionu korun. Pro potřeby místních částí je připraven 1 milion korun.   Pro dotace a dary neziskovým subjektům je vyčleněno 1,5 milionu, z toho například 440 tisíc korun do programu Spolupráce nebo po 70 tisících pro Valašský mikulášský jarmek a Valašské kumštování. Na činnost TJ Spartak je připraveno 370 tisíc korun, pro TJ Sokol a TS ELES po 100 tisících, pro FK Smolina 40 tisíc a FC Start Mirošov 30 tisíc korun. Dotace na sociální služby dosáhnou výše 600 tisíc korun a 45 tisíc poputuje zdravotnickým zařízením. Na provoz Seniortaxi je připraveno téměř 440 tisíc korun. [gallery columns="4" ids="93731,93732,93733"] Do tělovýchovné a zájmové oblasti dále zamíří přes 3 miliony korun, z nichž bude hrazen například provoz koupaliště, sauny, domu dětí a mládeže nebo údržba dětských hřišť a sportovišť. Na výdaje odpadového hospodářství je v rozpočtu připraveno 4,4 milionu korun, další 1,2 milionu stojí provoz sběrného dvora a 600 tisíc nakládání s bioodpadem. Na péči o veřejnou zeleň je určeno 2,7 milionu.   Na dopravu půjdou více než 4 miliony, které budou využity na opravy a údržbu místních komunikací, chodníků či zastávek nebo na příspěvek na dopravní obslužnost. V oblasti komunálních služeb je plánováno například 1,5 milionu na veřejné osvětlení nebo 260 tisíc na pohřebnictví.   Daňové příjmy tvoří 55 % celkových příjmů města. Nedaňové příjmy představují méně než desetinu příjmové stránky rozpočtu. Do rozpočtu dále přichází dotace více než 20 milionů korun na výkon státní správy, přes 4 miliony na oblast sociální práce nebo zhruba 17 milionů korun formou investičních dotací.  

Valašské Klobouky letos plánují investice za desítky milionů korun

Investice „pod čarou“

Hematologicko-transfuzní oddělení Vsetínské nemocnice (HTO) dosáhlo v roce 2020 druhého nejvyššího počtu odběrů krve za posledních osm let. Navzdory komplikacím spojeným s koronavirem se jich podařilo provést 2 865.   „S výsledkem jsme určitě spokojení. A našim dárcům velmi děkujeme za ochotu, s jakou k nám chodili. Moc nám celý rok pomáhali. Jejich přístupu si opravdu vážíme,“ vzkázala Jana Pelková, primářka vsetínského HTO.   Šanci atakovat absolutní rekord v počtu odběrů krve - v roce 2019 jich Vsetínská nemocnice uskutečnila celkem 3 021 - znemožnila situace vyvolaná onemocněním COVID-19, která některé dárce krve od návštěvy hematologicko-transfuzního oddělení opakovaně odradila, další nemohli přijít kvůli karanténě nebo se sami léčili. Vliv na výsledek měla i postupně přijímaná hygienicko-epidemiologická opatření a výpadky personálu způsobené nemocí, kvůli kterým bylo HTO nuceno v průběhu roku dokonce zrušit některé odběrové dny. Všechny tyto skutečnosti způsobily nejen nižší počet provedených odběrů krve, ale také méně odebrané krevní plazmy. Zatímco v roce 2020 se podařilo uskutečnit 742 odběrů krevní plazmy, o rok dříve jich bylo 802, dosud nejvíce v historii vsetínské HTO.   Potěšitelné je, že i přes komplikovanou situaci se Vsetínské nemocnici dařilo i v loňském roce získávat prvodárce. Zaregistrovala jich hned 228. „Je to sice o něco méně než v roce 2019, ale vhledem k tomu, co se loni dělo, musíme být opět spokojení. Nových dárců k nám přišlo hodně, a to by nám mělo do letošního i do dalších let pomoci,“ konstatovala Jana Pelková.   -tz-

Rozvod a vypořádání společného jmění manželů jsou možné buď sporným, nebo nesporným způsobem. Jaké jsou nejčastější otázky k tomuto právnímu jednání?   Jaké jsou možnosti u rozvodu manželství a vypořádání SJM?   Obecně jsou možné dvě varianty rozvodu a vypořádání společného jmění manželů (SJM). Sporná a nesporná dohodou. Nesporná dohodou je méně náročná časově, finančně i z hlediska stresu spojeného s touto zásadní životní etapou. U sporné varianty není vyžadován souhlas druhého z manželů. U nesporné varianty se oba manželé musí dohodnout.   Na čem se musí dohodnout manželé u rozvodu dohodou?   Manželé se musí u nesporného rozvodu a vypořádání SJM dohodnout na rozvodu samotném, dále na svěření a příp. styku ohledně nezletilých dětí včetně otázky výživného, a v neposlední řadě na vypořádání majetku spadajícího do SJM včetně otázky budoucího bydlení.   Jaké se stanovuje výživné?   K tomu odkazujeme blíže na článek na webu naší AK ohledně otázky výživného a jeho výše, který obsahuje také doporučující tabulku výše výživného.   Jak se máme vypořádat ohledně společného majetku?   V případě nejistoty ohledně této otázky je rozhodně vhodné toto probrat s ohledem na specifika toho kterého případu s advokátní kanceláří. Každopádně i s ohledem na vzájemné rodinné vztahy, které zj. v případech společných nezletilých dětí trvají v jisté míře i nadále po rozvodu manželství, je vhodné přistupovat k dané otázce kompromisním a rozumným způsobem. Ne nadarmo se říká, že kompromisní dohoda je mnohdy lepší, než nejistý rozsudek v nedohlednu.   V čem se dělají často chyby, pokud jde o SJM?   Za právně jedny z nejhorších prohlášení rozvádějících se manželů lze považovat prohlášení typu „jsme na všem ústně dohodnuti“ anebo „žádný majetek v SJM nemáme“, takže žádná právní dohoda „není“ potřeba. Ústní dohoda v tomto směru nezaručuje po právní stránce prakticky nic a majetkem v SJM může být např. i účet nebo auto napsané samozřejmě v rámci evidence i jen na jednoho z manželů, což si řada rozvádějících se manželů často vůbec neuvědomuje.   Kolik stojí rozvod?   Poplatek soudu za zahájení řízení o rozvod stojí 2.000,- Kč. V případě nemovitostí v SJM, které se po rozvodu mají vypořádávat, je nutno počítat s poplatkem katastru, který činí opět 2.000,- Kč. V případě nesporného rozvodu otázka právního řešení, pokud jde o nezbytné dokumenty, není nikterak drahá (řádově několik tisíc Kč), zatímco u sporných rozvodů se náklady sporu běžně počítají v desítkách tisíc. U nesporného rozvodu nicméně je třeba samozřejmě dohoda ohledně všeho shora uvedeného, což v případě ne všech rozvádějících se manželů je možné a reálné s ohledem na vzájemné narušení dosavadních vztahů.  

PRÁVNÍ SLUŽBY ONLINE

Na sjezdovce Horal ve Ski areálu Razula ve Velkých Karlovicích se v sobotu 23. ledna rozjede snowtubing. Oblíbenou zimní atrakci, spočívající v jízdě na nafukovacích člunech ve sněžném korytu, si budou moci zájemci užít vždy o víkendech od 10 do 16 hodin, dle aktuálních klimatických podmínek.   Právě Ski areál Razula je jedním z mála míst v regionu, která snowtubing v zimě provozují. „Vyžaduje velké množství přírodního sněhu, které nebývá k dispozici často, ale teď ho máme opravdu dost. Za poslední týden napadl metr sněhu. Chceme i v této nestandardní době zpříjemnit návštěvu Velkých Karlovic rodinám s dětmi. Vše je samozřejmě v souladu se současnými nařízeními,“ říká šéf Ski areálu Razula Martin Pařízek.   Snowtubingová dráha, kterou pracovníci areálu v průběhu týdne vybudovali ve spodní části sjezdovky, měří 80 metrů. Nafukovací člun si návštěvníci na nástupní místo dráhy vytáhnou sami, nebo mohou využít dětský pojízdný koberec. Ten je nyní, na rozdíl od lyžařských vleků, povolen. Za zapůjčení člunu ke svezení zaplatí zájemce 50 Kč za jednu jízdu.   Sjezdovka Horal se nachází u stejnojmenného hotelu na konci Velkých Karlovic, zhruba tři kilometry od Bistra Razula a vyhledávaných běžkařských stop. Dokud se na svahu nelyžuje a nejsou v provozu vleky, mohou jej využívat sáňkaři. Na vrcholu sjezdovky v recepci hotelu bývá ve všední dny otevřené výdejní okénko s kávou, horkou čokoládou a hotovými jídly ve skle. O víkendu je v sortimentu i teplá polévka, guláš, hot dog nebo čerstvý valašský frgál. Další výdejní okénko s rychlým občerstvením je otevřeno v sobotu a neděli také na úpatí sjezdovky ve Skibufetu. [caption id="attachment_93475" align="alignnone" width="690"] Sjezdovku Horal mohou využívat i sáňkaři[/caption] Velké Karlovice jsou v současné době díky sněhovým podmínkám vyhledávaným cílem především běžkařů. V obci je upraveno 40 km stop v sedmi trasách, které se vzájemně prolínají.   Vedle výdejních okének s občerstvením jsou připraveny i půjčovny běžek, sněžnic a skialpů. U půjčovny na parkovišti u sjezdovky Razula bude v sobotu 23. a neděli 24. ledna od 10 do 15 hodin připraveno testování bezúdržbových běžek Optigrip.   Sáňkaři a skialpinisté zpravidla míří také na sjezdovku Razula, u které se nachází i prostorné parkoviště a Bistro Razula s každodenní nabídkou kyselice, pizzy, frgálů, burgerů a dalšího občerstvení.   -tz-

Ve středu kolem poledne oznámil na linku 158 pracovník firmy ve Zlíně, že při vykládání zboží ze zahraničního nákladního vozidla s návěsem, vyskočili z ložné plochy návěsu tři muži, kteří začali utíkat ven z areálu.   Jeden z mužů při útěku uklouzl a zůstal na místě. „Na místo ihned vyjelo několik policejních hlídek, včetně psovoda se psem. Tomu se po chvíli podařilo vypátrat oba muže, kteří se schovávali nedaleko v křoví,“ uvedla mluvčí policistů Lenka Javorková. Policisté dále zjistili, že ke skupině cizinců patří i další dva muži, které kontrolovali policisté krátce po jedenácté hodině dopoledne na náměstí v Napajedlech. „Cizinci měli vyskočit ze stejného nákladního vozidla během přestávky řidiče v Napajedlech,“ upřesnila Javorková.   Všech pět cizinců policisté zajistili a v současné chvíli zjišťují jejich totožnost a také mapují trasu, kterou se do České republiky dostali. „Ve věci jsme zahájili úkony pro podezření ze spáchání trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice,“ dodala Lenka Javorková.   -tz-

Valašskokloboucký městský úřad zahájil rok 2021 reorganizací, která spočívá ve funkční úpravě vybraných odborů a přesunu některých vykonávaných agend. Z původních jedenácti je městský úřad nově členěn do osmi odborů. Částečně se také změnilo jejich uspořádání v rámci tří sídelních budov na Masarykově náměstí. S novou strukturou městského úřadu se lidé mohou seznámit v orientačním plánu na konci této stránky.   „K reorganizaci městského úřadu jsme přistoupili v reakci na současnou krizi, která bude v nejbližších letech přinášet stále větší tlak na úspory ve veřejném sektoru. Úprava struktury a sestěhování odborů ušetří městu Valašské Klobouky až 2 miliony korun ročně,“ zdůvodnil tajemník městského úřadu Karel Švach. První etapa stěhování proběhla v prosinci, další přesuny pokračují v lednu.   Občané na městském úřadě nově najdou rozšířený stavební úřad, který v sobě zahrnuje i speciální úřady dopravní a vodoprávní a agendu zemědělského půdního fondu. Nový odbor dopravně-správní spojuje oddělení dopravy a oddělení matriky a evidence obyvatel. Odbor technicko-správní pak zahrnuje oddělení životního prostředí, školství a památkové péče, oddělení živnostenského úřadu, oddělení informatiky a sběrný dvůr.   Odbor kanceláře úřadu a komunikace s veřejností sdružuje podatelnu a turistické informační centrum, které nově přičleňuje z příspěvkové organizace města pod organizační strukturu úřadu. U odboru vnitřních věcí dochází k přejmenování na odbor majetku a krizového řízení. Odbor investic a strategického rozvoje, odbor sociálních věcí a odbor finanční zůstávají beze změn.  

Přehled odborů Městského úřadu Valašské Klobouky

Dům Jana Horného, Masarykovo nám. 189

Okresní dům, Masarykovo nám. 275

Dům U Slunce, Masarykovo nám. 177

Výstava „Nejde- neexistuje“ Plnobarevný svět Baťa byla veřejnosti představena v loňském roce na podzim. Vzhledem ke všem vládním opatřením ji však mělo možnost vzhlédnout jen velmi malé množství zájemců. Více než dvacet kolorovaných fotografií tak zůstalo vystaveno v uzavřené kavárně a světu téměř skryto. Organizátoři se proto rozhodli výstavu zpřístupnit online.   Fotografie mapují běžný život v baťovském Zlíně v době jeho největšího rozmachu, a to v letech 1920-1945. „Technika kolorováni spočívá ve vytvoření nových vrstev fotografie, kdy jsou jednotlivé části ručně překresleny a nahrazeny barvou, která se prolne do stupňů šedi a zachová tak původní vzhled bez násilného překrytí. K dosažení reálného výsledku se nanáší další vrstvy odstínu základní barvy, aby se zvýraznily hrany záhybů oblečení, vrásky, části objektů atd. Další vrstvy obsahují např. nečistoty a rez. Zkombinováním průhledností vrstev, dosycením a úpravou světelnosti vzniká finální obraz,“ popsal techniku kolorování Vladimír Parízek, spoluautor výstavy. [caption id="attachment_93403" align="alignnone" width="690"] Letectví firmy Baťa[/caption] Černobílé fotografie mají své nepopiratelné kouzlo a atmosféru, ale působí většinou historickým dojmem. Při pohledu na kolorovanou fotku se však dostavuje pocit bližší známosti.   [gallery columns="4" ids="93399,93400,93401,93402"] Všechny fotografie včetně zajímavých popisků najdete na www.nejdeneexistuje.cz.   Na webu si také návštěvník může prostřednictvím speciálních funkcí sám vyzkoušet přechody mezi černobílými a plnobarevnými fotografiemi. Výstava přináší mnoho nových informací a pomáhá člověku vnímat baťovský Zlín v tehdejší skutečnosti.   Samotné kolorování bylo výsledkem rozsáhlé studie původních možných barev, které mohly být v dobovém Zlíně k vidění, ale také částečným popouštěním fantazie, například při kolorování konkrétních osob a jejich oblečení.   -red-

Letošní celostátní Tříkrálová obchůzka koledníků byla vzhledem k situaci s nemocí COVID -19 v naší republice zrušena. Děti z dětského domova ve Smolině si však tuto tradici nechtěly nechat ujít, a tak se alespoň improvizovaně „koledovalo“.   S pomocí tet si letošní Tři králové vyrobili papírové královské koruny, pláště nahradili přes ramena přehozenými mikinami a koledu? Tu přece znají, jenom si její slova trochu zopakovali. „V příběhu o Třech králích se vypráví, že tito mudrcové obdarovávali i lidi během cesty při svém putování do Betléma. Stejně jako kdysi dávno oni, mohl i náš Kašpar, Melichar a Baltazar, díky dobrotě a laskavosti sponzorů, obdarovávat svoje kamarády různými dárky. Ani v tomto roce tedy u nás Tříkrálová nadílka nechyběla a společně prožité chvíle právě končícího vánočního času byly pro nás všechny určitě příjemné,“ uvedla Eva Sáblíková, vychovatelka DD ve Smolině.     [gallery columns="4" ids="93335,93336,93337,93338"]   -tz-

S pokusem o podvod se setkali policisté z Luhačovic při jedné ze silničních kontrol. Jednačtyřicetiletý muž z Ostravy, se vydával za svého o rok mladšího bratra.  Soudem měl totiž uložený zákaz řízení motorových vozidel až do roku 2027.   Podezřelý muž jel v polovině července loňského roku od přehrady v Luhačovicích, když ho zastavili policisté. Vzhledem k tomu, že má zakázáno řízení motorových vozidel, neměl u sebe řidičský průkaz, ani žádné další doklady. „Uvedl údaje totožnosti svého o rok mladšího bratra, na kterého je podobný a policisté mu vystavili potvrzení o blokové pokutě na místě nezaplacené, kterou měl uhradit do uvedeného data,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   Nic netušícímu bratrovi přišlo pár měsíců poté upozornění o nezaplacení blokové pokuty. Požadovanou částku ihned uhradil a začal zjišťovat, kdo, kdy a za co mu blokovou pokutu uložil. Když zjistil veškeré podrobnosti, bylo mu jasné, k čemu došlo. Protože on sám byl v době spáchání přestupku doma v Ostravě, začal mít podezření, že údaje vedoucí k jeho totožnosti zneužil jeho bratr, který se o totéž pokusil již před pár lety. Podal na něj proto trestní oznámení.   Policisté začali po podezřelém muži pátrat. „Protože se ale nezdržuje na jednom místě, naopak místa svého pobytu neustále mění, museli po něm vyhlásit pátrání. Po nějaké době se policistům podařilo muže vypátrat v Ostravě. Ke svému jednání se šestkrát trestaný recidivista přiznal,“ dodala Kozumplíková.   Muži hrozí trest odnětí svobody až na dva roky.   -tz-

Dvanáct nových zdravotníků úspěšně dokončilo speciálně organizovaný sanitářský kurz ve Vsetínské nemocnici. Ta kurz připravila ve spolupráci se vsetínskou zdravotnickou školou a nabídla jej lidem, kteří projevili zájem pomáhat v době pandemie v nemocničním provozu, ale chybělo jim zdravotnické vzdělání. Sanitářský kurz byl zahájen na začátku prosince, teoretická příprava probíhala vzhledem k epidemiologické situaci většinou distančně v on-line režimu, praktická samozřejmě přímo na nemocničních odděleních. U závěrečných zkoušek uspěli všichni uchazeči a třetina z nich už v těchto dnech dokonce nastoupila do Vsetínské nemocnice.   „V průběhu celého období pandemie koronaviru se stejně jako i jiné nemocnice ze všeho nejvíce potýkáme s nedostatkem zdravotnického personálu. Řada lidí zvenčí nám sice nabízí svou pomoc, ale legislativně narážíme na to, že dobrovolníky bez zdravotnického vzdělání do provozu na odděleních zapojit nemůžeme. Cílem kurzu bylo těmto lidem nabídnout možnost získat alespoň základní zdravotnickou kvalifikaci. Kolegyně ze zdravotnické školy nám v tomto obětavě vyšly vstříc a výsledkem je prvních dvanáct absolventů, z nichž někteří už dokonce nastoupili do provozu,“ popsala Věra Prousková, ředitelka Vsetínské nemocnice. [caption id="attachment_93301" align="alignnone" width="690"] Praktická příprava na nemocničních odděleních[/caption] Zdravotnické zařízení pořádá ve Vsetíně prezenční výuku sanitářských kurzů pravidelně čtyřikrát do roka. Na žádost nemocnice a vzhledem k probíhající pandemii tentokrát Ministerstvo zdravotnictví ČR akceptovalo distanční formu výuky. „Dostali jsme materiály a požadavky z nemocnice, další podklady jsme si sami doplnili. Teoretická část probíhala v online prostředí, menší část praktické výuky ve škole a větší pak samozřejmě v nemocnici. Dodržovali jsme přísná epidemiologická opatření, praktikanti byli vybaveni pomůckami a praxe se realizovaly v menších skupinkách,“ řekla Jana Kalčáková, která vyučuje na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Vsetín a byla rovněž předsedkyní komise při závěrečných zkouškách. „Je to skvělá skupina se zájmem o obor, o pacienty, jsou vstřícní, se srdcem na pravém místě. Cítili potřebu v daný okamžik nemocnici pomoci a když nemohli nastoupit ihned, nechtěli to jen tak vzdát. Využili možnost doplnit si kvalifikaci pro práci sanitáře a přestože mají své profese mimo zdravotnictví, řada z nich chce nastoupit do nemocnice třeba alespoň na částečný úvazek,“ doplnila pedagožka. [caption id="attachment_93302" align="alignnone" width="690"] Dvanáct nových zdravotníků úspěšně dokončilo speciálně organizovaný sanitářský kurz[/caption] Její slova potvrzuje i jedna z absolventek kurzu dvacetiletá Viktorie Čunková ze Vsetína. „Studuji obor zdravotnický záchranář na vysoké škole v Pardubicích, ale chybí mi poslední ročník a chtěla bych se hlásit na medicínu. Mrzelo mě, že nemůžu pomáhat v nemocnici, proto jsem využila možnost doplnit si kvalifikaci v sanitářském kurzu. Učitelé i zdravotníci v nemocnici byli vstřícní, nejvíc jsem se naučila během praktické výuky na oddělení následné péče. Už v polovině tohoto týdne nastupuji na chirurgii na běžné lůžkové oddělení. Na covidové stanice dávají personál, který má více zkušeností, ráda bych později pomáhala i tam,“ doplnila čerstvá absolventka sanitářského kurzu Viktorie Čunková.   -tz-