Aktuality

Jedni z těch, kteří věří, že se už brzy budou pořádat běžecké závody, jsou pořadatelé 5. ročníku trailového běhu miomoveRun ve Slavičíně. Ti také na konci března spustili registraci na tento závod. Ten by se měl konat v sobotu 5. června.   ,,Při online registraci na náš závod je nejprve potřeba založit profil na webu Behyzlin.cz. Potom je nutné vybrat si některou z tratí v našem závodu. Podmínkou je rovněž zaplatit startovné. V případě nutnosti zrušení akce z důvodu vládních restrikcí budou platby vráceny,“ vysvětluje základní kritéria hlavní organizátorka závodu Barbora Malaníková.   Slavičínští pořadatelé připravují tři závody. Všechny mají start i cíl v tamním zámeckém parku poblíž městského koupaliště. V parku a okolí se bude závodit v půlmaratonu a na trati dlouhé 10 kilometrů a 5 kilometrů. [caption id="attachment_98730" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] ,,Všechny se poběží na pětikilometrovém krosovém okruhu, který má převýšení 134 metrů,“ upozorňuje Malaníková.   ,,Po startu se nejprve od městského koupaliště poběží směrem k základní škole. Po prudkém seběhu z kopce krosaře čeká okruh okolo rybníka. Pak následuje úsek přes louku a les směrem k Hájenkám. V závěru se poběží znovu z kopce k městskému koupališti,“ popsala členitý okruh Barbora Malaníková.   Startovné při online registraci je do 31. května 300 Kč, Na místě v den závodu 400 Kč. Registrovat se můžete ZDE. [caption id="attachment_98731" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] V loňském roce ve slavičínském krosovém miomoveRun v půlmaratonu zvítězili Zdeněk Lasák (Uherský Brod, 1:36:07) a Jana Žaludková (Zlín, 1:59:06). Desetikilometrový závod vyhráli Dalibor Jedlička (SSK Vítkovice, 48:09) a Silvie Zvonková (Zvonek Sport Valašské Klobouky, 58:41). Závod dlouhý 5 kilometrů ovládli Tomáš Janek (LLB, 25:03) a uherskobrodská vytrvalkyně Hana Jurčíková (29:15). Do cíle všech tří závodů doběhlo 201 běžců.   Lubomír Hotař

V neděli krátce po půlnoci došlo k dopravní nehodě osobního vozidla do příkopu na komunikaci, spojující obec Velké Karlovice se státní hranicí. Automobil značky Audi se na namrzlé komunikaci dostal do protisměru, sjel ze silnice a narazil do betonového propustku.   K nehodě byli kromě policistů a záchranářů vysláni také profesionální hasiči ze stanice Vsetín a dobrovolní hasiči města Karolinka. „Po příjezdu průzkumem zjistili, že vozidlo se nachází v příkopu a leží na boku. Ve vozidle se před nehodou nacházely 2 osoby. Jednu z nich museli hasiči vyprostit pomocí pneumatických zvedacích vaků. Obě osoby byly při nehodě zraněny, a proto si je do péče převzala zdravotnická záchranná služba a odvezla je do nemocnice k dalšímu ošetření,“ popsala mluvčí hasičů Lucie Javoříková. [caption id="attachment_98734" align="alignnone" width="690"] Dopravní nehoda u Velkých Karlovic. Foto: HZS[/caption] Svou roli u nehody hrál také alkohol v krvi řidiče. „Třiačtyřicetiletý řidič se svým automobilem dostal smyk a čelně narazil do silničního mostku. Poranění řidiče a jeho spolujezdce si vyžádalo jejich lékařské ošetření. Kromě zdravotní újmy vznikla i škoda materiální, která byla předběžně odhadnuta na čtyři sta tisíc korun. Řidič po nehodě nadýchal přes jedno promile alkoholu,“ uvedl mluvčí policistů Petr Jaroš.   Hasiči zajistili místo dopravní nehody, provedli protipožární opatření a použili sorpční hady, aby zamezili znečištění životního prostředí při případném úniku provozních kapalin. Na místo události si velitel povolal speciální vyprošťovací automobil ze stanice Otrokovice, pomocí něhož provedli hasiči vytažení vozidla. Krátce po třetí hodině ranní hasiči provedli finální úklid a postupně se vrátili na své stanice.   [gallery columns="5" ids="98737,98736,98738,98739,98735"] Dopravní nehoda u Velkých Karlovic. Foto: HZS   -tz-

K pořízení nákladného přístroje získala v únoru Vsetínská nemocnice kladné stanovisko přístrojové komise Ministerstva zdravotnictví. Oficiální rozhodnutí zveřejnilo ministerstvo na svých webových stránkách teprve před několika dny. V návaznosti na rozhodnutí přístrojové komise schválila Rada Zlínského kraje v pondělí 29. 3. 2021 i zahájení přípravy investiční akce Přístavba budovy pro magnetickou rezonanci ve Vsetínské nemocnici.   „Dovybavení naší nemocnice magnetickou rezonancí bylo dlouhodobě plánováno, vyřešit se musely finanční prostředky a prostor, kam přístroj umístíme. Díky vyhlášení dotační výzvy v rámci programu REACT-EU, kterým Evropská unie deklaruje snahu pomoci řešit koronavirovou pandemii, máme nyní možnost získat na pořízení přístroje dotační zdroje. Provoz pracoviště by měl být podle plánu zahájen v polovině roku 2023,“ uvedla ředitelka Vsetínské nemocnice Ing. Věra Prousková. [caption id="attachment_98349" align="alignnone" width="916"] Vyšetření mozku s pomocí magnetické rezonance. Ilustrační foto, zdroj: siemens.cz[/caption]

Obyvatelé Vsetínska museli doposud za vyšetřením dojíždět do okolních nemocnic

Vzhledem k vášnivým diskuzím na sociálních sítích jsem se rozhodl rozebrat rostoucí ceny nemovitostí ve Valašských Kloboukách a okolí. „Mediální poprask“ vzbudila nabídka bytu 4+1 o rozloze 90 m2, v původním stavu na ulici Luční. Na internetu se nabídka objevila v hodnotě necelých tří a půl milionu korun českých. Ano, čtete správně. Šílené? Posuďte sami.   Samozřejmě jde o nabídkovou cenu nemovitosti, jež se liší asi o 20-30 % proti skutečně dosažené částce. Někdy je rozdíl ještě vyšší. Jak to vím? Protože využíváme nejmodernější cenové mapy, které vycházejí z reálných kupních hodnot. Reálné ceny si můžete sami za poplatek ověřit z nabývacích titulů na veřejné dostupné sekci portálu www.cuzk.cz.   Z mého pohledu je cena přestřelená více než o 20 %. Představme si klienta, jenž si chce byt zrekonstruovat podle svých představ a vybavit ho moderním nábytkem. V takovém případě se dostaneme na pořizovací cenu asi 4,5 milionu korun. Pokud se pustíme do vybourání umakartového jádra, rovnou už zrekonstruujeme i celý být včetně výměny rozvodů elektřiny a vody.   Čtyři a půl milionu za čtyřicet let starý byt s dluhem na celkovou revitalizaci panelového domu, který se jistě bude nějakou dobu splácet. Lokalita Luční? Dlouhodobý problém, u něhož město třicet let nereagovalo na měnící se životní styl, kdy na domácnost standardně připadá dvě a více aut. Kdo bydlí na Luční, asi ví, co mám na mysli.   Nemluvě o tom, že na sídlišti, kde žije více jak polovina obyvatel Valašských Klobouk, měl být již dávno vybudován park ke zkulturnění oblasti. Místo toho maminky chodí s kočárky na multifunkční hřiště u základní školy, což se mi nelíbí. A určitě nebudu sám, jelikož si tam vzájemně překážíme. Téma revitalizace Luční vydá na samostatný článek, do toho se pouštět nebudu. Zpět k našemu bytu 4+1 o 90 m2.  

Špatně nastavená cena

1. Nedostatek bytů a nulová výstavba

2. Levné hypotéky

Suma sumárum

Letos uplynulo již čtyřicet let, co fotbaloví dorostenci TJ Vlárské strojírny Slavičín postoupili do nově utvořené celostátní ligy. Zde pak v sezóně 1980/81 hrálo devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst, severomoravský Třinec a také valašský Slavičín. Na dorostenecká utkání ve Slavičíně tehdy chodilo 1500 diváků a hned v úvodních kolech si Slavičané připsali skalp pražské Slavie a Bohemians. Mužstvo v té době trénoval Ignác Matějovič společně s Františkem Maryášem. S prvně jmenovaným jsme přichystali rozhovor.   Pane trenére, za rok Vám bude osmdesát let, čím to je, že stále máte výbornou kondici a pořád kolem sebe rozdáváte veselou náladu? Popravdě řečeno, už to není, co to bývalo. Kvůli Covidu navíc nemůžeme chodit s naší partií na nohejbal do učiliště, nepodíváme se ani na termály do Maďarska a nedostanu se ani do Litvínova. Uvažuju ale nad tím, že si u pana Kučery na hale ve Slavičíně zaplatím hodiny a budu hrát veteránské turnaje ve stolním tenisu (smích). A náladu si udržuji pořád optimistickou, hlavně když mně berou ty ryby....   Jak si tedy v době pandemie udržujete kondici? Nejlepší je to prací na zahradě. Dále jezdím na kole na ryby a snažím se chodit na kratší vycházky. Střídavě žiju ve Slavičíně a ve Zlíně, tak se pohybuju vlastně ve dvou katastrech, což je už teď vlastně dovoleno (smích).   Letos je to 40 let, co se hrála ve Slavičíně dorostenecká nejvyšší soutěž, to byl bezesporu obrovský úspěch? Máte pravdu, ale své kvality jsme dokazovali již několik let dopředu, kdy se nám dařilo v žákovských kategoriích a šesté místo na republice v Chebu je toho důkazem. Dva roky jsme připravovali mužstvo již v Moravské dorostenecké lize a postup to určitě nebyl náhodný.   Pocházíte ze slovenského Záhoria, jak jste se dostal až na Valašsko? To je na delší vyprávění. Narodil jsem se v Lopašově u Senice. Pak jsem chodil na učiliště do Trnavy. Poté jsem se upsal jako svářeč do litvínovské chemičky. Ovzduší postiženo průmyslem v Krušných horách ale dětem nesvědčilo, tak jsem i kvůli bytu a lepšímu valašskému vzduchu odešel do Slavičína a získal jsem zde i s manželkou práci. [caption id="attachment_98520" align="alignnone" width="637"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič zcela vlevo. Foto: František Hauser[/caption] Co Vaše fotbalová kariéra? Začínal jsem jako spousta kluků na plácku ve slovenském Lopašově za barákem. V žákovském věku jsem hrál za nedaleké Radošovce. Na učilišti v Trnavě jsem pak startoval za dorost a zahrál jsem se i s pozdějším reprezentantem Jozefem Adamcem. Po nastěhování do Litvínova jsem hrál v divizním týmu a bojovali jsme o postup do vyšší soutěže. Litvínov však byl hlavně hokejové město, přesto jsme si všichni fandili navzájem.   Zahrál jste si fotbal i ve Slavičíně? V roce 1975 jsme se na Valašsko přistěhovali, nikdo o mé hráčcké kariéře toho příliš nevěděl. Navíc jsem byl po operaci zad a jen pomaličku jsem se rozkoukával.  Jednou mne oslavil kamarád Mirek Poláček, že jich je v Nevšové málo, tak jsem za ně "na černo" nastoupil a už jsem tam pak zůstal i zaregistrovaný. Zanedlouho mne však oslovili funkcionáři Slavičína, abych šel trénovat dorostence. Měl to být záskok za Frantu Maryáše, který šel na operaci očí. Ten záskok ale trval rok a čtvrt a já jsem pak u dorostu zůstal i s Feolou, jak se Františku Maryášovi přezdívalo.   Podařilo se Vám postoupit do nově utvořené Celostátní ligy, to byl velký úspěch? V první sezoně v Moravské divizi jsme se seznamovali s úrovní soutěže, bylo z toho nakonec šesté místo, ale odehráli jsme velmi kvalitní souboje s Baníkem, Opavou, Třincem, Olomoucí nebo Frýdkem-Místkem. O rok později už kluci dozráli a vytvořila se skvělá patra. Od začátku jsme šlapali za postupem a nakonec z toho bylo třetí místo, které zaručovalo postup do nejvyšší soutěže. To tenkrát byla ve Slavičíně velká sláva a postupová branka Mirka Mynáře z trestného kopu zůstane nezapomenutelnou.   Nerozklepala se Vašim hráčům ze Slavie, Sparty či Dukly před sezonou kolena? Určitě jsme cítili respekt ke svým soupeřům, ale za dva roky v Moravské lize jsme věděli, že můžeme hrát důstojnou roli s každým soupeřem. Ve Slavičíně jsme měli vždycky kvalitní zimní přípravu, tu jsme pilovali i duely se slovenskými celky z Púchova, Povážské Bystrice, Nemšové a Dubnice nad Váhom. Našim častým protivníkem byli i dorostenci Zlína, ale ti hráli o soutěž níže a nebyli pro nás tak zdatným protivníkem (smích). [caption id="attachment_98521" align="alignnone" width="1000"] Slavičínský dorost 1981. Ignác Matějovič zcela vlevo Foto: František Hauser[/caption] Vstup do sezony se Vám vydařil, porazili jste doma Slavii i Bohemians? To jsme měli nováčkovskou euforii. Slavii jsme doma porazili 2:1 a vyzráli jsme i s Bohemians, kdy jsme zvítězili 3:1.  Rázem se o nás začalo psát ve všech médiích, v časopisu GÓL na úvodní straně byla naše velká fotka a nadpis - Kde vůbec leží ten Slavičín?  Určitě jsme způsobili rozruch v tehdejších mládežnických vodách a různé kluby se začaly zajímat o naše hráče. Pak nám trošku došel dech, pár bodíků jsme poztráceli úplně zbytečně a do mužstva se vznesla nervozita. Hráči nebyli zvyklí na takový tlak a ani vedení tuto situaci příliš neustálo. Nakonec jsme se ocitli v sestupovém pásmu, ale s minimální ztrátou na týmy před námi.   Po pár nepříznivých výsledcích jste byli nakonec po podzimu s panem Maryášem odvoláni? Nerad na to vzpomínám, výbor neměl trpělivost, chtěl pořád dobré výsledky a to v nabité soutěži kolikrát nešlo, protože střediska mládeže Baníku, Sparty, Plzně či Zbrojovky byly úplně někde jinde. Myslím si, že za naší výměnou byla i politika a ambice dalších místních trenérů, kteří čekali na svoji šanci.   Nejvyšší soutěž se nakonec zachránit nepodařilo... K záchraně nám chybělo pár bodů, ale jarní část přinesla opět zbytečné ztráty. V Hrádku na škváře se například remizovalo s pražskou Spartou 1:1, když jsme navíc nedali penaltu. Především domácí prohry nás stály setrvání v soutěži. S odstupem času si myslím, že se vedení klubu mohlo spojit s týmy v okolí např. Brumovem, Uh. Brodem, Val. Klobouky nebo Štítnou nad Vláří a mohlo se ve Slavičíně vytvořit jakési centrum mládeže a nejvyšší soutěž by se určitě zachránila. Je škoda, že to v té době nikoho kompetentního nenapadlo, je potřeba však říct, že tehdy to bylo s přestupy a s hostováním podstatně složitější.   Máte nějaké úsměvné situace s Vašeho působení u ligového dorostu? Tak těch je hodně...Třeba přijela pražská Slavie a sháněla se po masážním stolu. Ten jsme u nás neznali a navíc správce hřiště pan Puškár je poslal na rozcvičení do nedalekého zámeckého parku. To je tak asi rozhodilo, že u nás nakonec prohráli. Je třeba říct, že na naše domácí utkání chodilo i přes tisícovka diváků a na to také nebyly pražské fotbalové naděje zvyklé. Především na podzim město ligovým fotbalem žilo a na utkání se sjížděli lidé ze širokého okolí. [caption id="attachment_98522" align="alignnone" width="718"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič vlevo nahoře. Foto: František HauserFoto: František Hauser[/caption] Co třeba rozhodčí, nebrali Vás jako trpaslíka a outsidera? Na rozhodčí si nějak nemůžeme stěžovat, sestup jsme si udělali ve svých hlavách. Je ale pravda, že na nás měl sudí přísnější metr v Jihlavě a v Chomutově. Jiný názor však měli naši fanoušci, kteří po jednom domácím utkání objeli sudímu auto pětikorunou a byla z toho pěkná polízanice!?   Které hráče jste měl nejraději? Já jsem prosazoval spíše takový demokratický přístup. Měl jsem radu tzv. starších, Ivana Holka, Jardu Smolka, Zdeňka Kupčíka, Standu Faldíka a Ladika Goňu a s těmi jsem velmi dobře vycházel a komunikoval. Ale já jsem nekonfliktní typ a s kým nevyjdu, tak s tím vyběhnu (smích).   Kteří hráči se později z mládežnických kategorií Slavičína prosadili i u dospělých? Prosadili se především brankáři, Pavel Barcuch ve Zbrojovce, Chebu, Drnovicích, Uh. Hradišti a v Ratíškovicích, Jožka Štrbák chytal v druholigových Slušovicích. Jarda Smolek s Mirkem Mynářem působili v Uherském Brodě, Stanislav Faldík na Vsetíně a ve slovenské Čadci. Olda Kozubík hrál druhou ligu za Zlín a hromada hráčů se pak podílela v devadesátých letech na postupu mužů Slavičína do Divize.   Řada hráčů se pak vrhla i na trenérskou dráhu, Radek Divila působí u mládeže Fastavu ve Zlíně, Jirka Váňa trénuje slavičínskou rezervu, Olda Kupčík ve Val. Kloboukách.  Například Vladimír Goňa se stal ligovým rozhodčím a Petr Koseček trénoval Českou reprezentaci v sálovém fotbalu. Mnoho kluků dělá i fotbalové činovníky, např. Broňa Münster je ve Slavičíně místopředsedou a Staňa Belžík sekretářem FC TVD. I ostatní stále dělají do fotbalu ve svých rodištích. [caption id="attachment_98523" align="alignnone" width="1200"] setkání bývalých dorostenců ve Slavičíně po 35 letech. Foto: Zdeněk Rumplík mladší[/caption] Prozradíte nám v závěru i něco o své rodině? Nemám žádné tajnosti. S manželkou jsme o několik let později ve Slavičíně rozvedli. Ona byla z Litvínova a přeci jen ji to táhlo domů. Syn Libor vyrůstal fotbalově ve Slavičíně, později to zkoušel i v Litvínově. Ale je to taky už "pán v letech" a jako hasič v chemičce se teď nezastaví. Baví ho tenis a do Slavičína za mnou jezdí velmi často a hrává zde tenisové turnaje.   Dcera Dita se vdala za hokejového reprezentanta Petra Rosola. Mají spolu dvě děti. "Rosi" dříve působil  hokejově ve Švýcarsku a v Itálii. Několikrát jsem se tam byl za nimi podívat. Teď si už ale žijí každý svým životem. Já mám již delší dobu přítelkyni ve Zlíně a zatím nám to klape.   Chodíte na fotbalová utkání a co říkáte na současnou úroveň? Před pandemií jsem chodil na utkání Zlína, za trenéra Bílka to byla paráda. Pak se kádr hodně změnil a jarní část vždy stála za "starou belu". Teď to sleduji jen v televizi, ale kolikrát je to taková "holomajzna". Zlín se ale teď zlepšil, ale do konce sezony je ve hře ještě hodně bodů.   Samozřejmě chodím i na zápasy Slavičína a kolikrát je to zajímavější fotbal než ve Zlíně. Hrajeme už řadu let na špici divize a pod trenérem Slončíkem má ten fotbal hlavu a patu.   Dá se srovnat tehdejší fotbal s dnešním? Hrozně těžko to srovnávat, tehdy to nebylo tolik o taktice. Podle mne bylo více času na různé technické kousky a dovednosti. Dnes je to o tom hlavně neudělat chybu. V klidu si ale dovolím říct, že někteří hráči ze slavičínského dorostu by se prosadili i teď. Jen by je musel někdo pořádně vést a museli by dostat pořádnou šanci. Zároveň  bych chtěl vidět současnou generaci, jak trénuje na škváře, ledu a sněhu a s těžkými balóny. Nemluvě o kopačkách a hráčckém vybavení. Každá doba však přináší svoje a my ve Slavičíně jsme si ji užili naplno. Za sebe musím poděkovat mým dvěma spolupracovníkům, kteří již nejsou mezi námi, vedoucímu týmu panu Zdeňku Rumplíkovi staršímu a Frantovi Maryášovi.   -kos-

Ačkoliv se politici snaží, seč můžou, aby to vypadalo, jak moc jim záleží na životech občanů, svými mnohými kroky se sami usvědčují ze lži. Celá šaráda připomíná čím dál více spíše zkoušku na politiku Velkého bratra.   On tady už Velký bratr zčásti vládne a sílí stále rychleji. Spousta lidí je slepá, nebo chce být slepá, a k pocitu svobody jim stačí dovolená u moře. Chabé, ale funguje to. A zatím se nám ve světě rozlézá příběh, který jako by z oka vypadl románu 1984 Erica Blaira, známého spíše pod pseudonymem George Orwell. Poslední, dokonale orwellovskou, totalitní zprávu nám média představila v minulých dnech – od srpna 2021 budou vydávány občanské průkazy s dvěma otisky prstů. Schváleno českou vládou 5. října 2020 na popud EU pod všeobjímající rouškou boje proti terorismu – ZDE1. To nevymyslel ani komunista, kterým zde 30 let řada vykuků pořád straší! Ale to nevadí, hlavně, že můžeme k moři do Egypta.   Podobnou špínu v sobě skrývá celý boj s pandemií koronaviru. U českých politiků, jedno, zda vládních či opozičních, začíná boj o nastávající výměnu u koryt a nikoliv starost o životy občanů. Především hlavní mediální proud si oblíbil novodobé Nostradamy, kteří obyvatele od prosince straší tisícovkami mrtvol v chladících přívěsech kamionů, pacienty na chodbách nemocnic. Ti, kteří byli umírnění a používali rozum v rozporu s představami ministra Blatného, například onkolog a senátor Jan Žaloudík, stomatochirurg a specialista Roman Šmucler nebo vakcinolog Jiří Beran, byli prohlášeni za nedůvěryhodné a média je ihned začala téměř bezvýhradně poslušně ignorovat. Mnohá omezení očividně nefungují, ale to agenta Milionu chvilek na ministerstvu zdravotnictví spíše jako by ještě podněcovalo k dalšímu omezování svobody a až vyhrožování, že pokud nebude národ dodržovat jeho mnohdy přitroublá nařízení – a just vám nedovolím sundat roušku v liduprázdné ulici – tak zavře školy, které ještě neotevřel. To je podobná ubohost, jako když se svého času červená mikina snažil svalit vinu za smrt spoluobčanů na porušovatele příkazů. Obyčejná arogance moci. S úžasným entuziasmem se politici stávají vrahy české ekonomiky a peníze z dluhů rozhazují nesmyslně plnými náručemi... ZDE2.   A z boje o život těch úplně nejobyčejnějších lidí se stává až prasácká bitva o prachy a vliv na domácí i mezinárodní úrovni. Zatímco mnozí naši politici poskakují jako skvělé loutky dle melodie Evropské únie a Spojených států a ze všech sil odmítají ruskou vakcínu, USA dle svých mnohaletých zvyklostí, jdou za kšeftem přes mrtvoly – ZDE3. A i když AstraZeneca není v USA ještě schválená, odmítají Spojené státy, aby z tamní továrny vyvezli desítky milionů dávek – ZDE4. Holt, to jsou naši přátelé, před kterými se dnes podělánkovsky hrbíme stejně, jako v minulosti před Sovětským svazem. Otázkou rovněž zůstává, kdo se tak vehementně snaží mediálně snížit solidnost vakcíny AstraZeneca?   Kdekdo je najednou odborníkem, blábolí o Ivermektinu a nejsou studie a nejsou studie a jen tu a tam proskočí obhajující sdělení – ZDE5. Pak se zjistí, že původně kritiky oslavovaná kolumbijská studie je uplacená a česká média, až na výjimky, se o věci taktak zmíní jednou dvěma větami – ZDE6. Taková odhalení se nehodí do krámu v kšeftech s o mnoho set procent dražšími a možná ještě méně účinnými léky. Ale než k odhalení došlo, mohl se prezident ČLK Milan Kubek a jemu podobní doktůrci přetrhnout, aby na tuto zfixlovanou studii upozornili, jak dokazuje neúčinnost léku. Již se ani moc nezmiňuje Remdesivir, svého času, díky médiím a pražském taxikáři úžasně zreklamovaný, dnes víme, že samostatně nijak zvlášť účinný není. Kde jsou ty doby, kdy se Andrej Babiš hrdě bil v prsa, že nechá udělat studii na Isoprinosin, viz slova z tiskové konference vlády na otázku Adély Jelínkové z TV Prima – ZDE7 – a ticho po pěšině, stejně jako například z oslavných jízd do Maďarska, Srbska nebo v minulosti slibech o prověření všech neziskovek, především těch skrytě i neskrytě politických (to by dnes bylo ušetřených miliard do státní pokladny). Isoprinosin se na počátku léčby stále používá, ale není politicky korektní o tom hovořit. Co kdyby měl náhodou poměrně příznivé účinky a překazil by kšefty s novými nabídkami farmaceutických firem?   Hra s čísly, pokud hrozí rozvolnění, vytvoří se jiná překážka, další číslo. Když zavřené okresy nefungují, protože vlna pandemie se tak jak tak dostala z Čech na Moravu, zase výmluvy, že to roznesli lidé (to asi ti uvěznění v okresech). Již rok trapně se opakující hesla Společně to dáme, Vydržme to, Omlouvám se, Omlouváme se, Chápu, že jste unavení, Havlíčkovy každotýdenní sliby, co se otevře a další lži a oblbování, děti můžou místo sportovišť běhat po lese – v Praze, Ostravě nebo v Brně je les za každým rohem... Mlácení demonstrantů, lidí bez roušek u nás i jinde ve světě, což bez zvuku vypadá stejně jako kritizované zákroky v Rusku nebo Bělorusku. Další orwellovský zákon v Británii o demonstracích. Ostatně i doba, kdy se Jan Blatný dušoval, že vše se bude řídit podle tabulky PES je dávno lží. Dnes jsme na pozici 3, ale uvězněni hůře než ve stavu 5. A nový PES? Jen si jej přizpůsobí k ještě většímu omezování a zkouškám, jak dlouho národ ještě bude držet hubu.   I když to zní nelogicky, aby si rodina, které stačí bochník chleba, objednala bochníků deset, v připitomělé nelogice přerozdělování vakcín, zdá se, bylo chybou českých politiků, že objednali „jen“ dostačující počet vakcín – ZDE8. Ovšem pokud se prokáže jako pravdivá zpráva, že náš premiér tak dlouho mudroval, až ČR přišla o nabízené dávky navíc – ZDE9, bude se jednat o další neskutečný premiérův „úspěch“. A moc na věci nemění ani fakt, že si nakonec Andrej Babiš od některých států vysomroval víc než jsme ztratili. To si zase opozice freneticky zahuláká. I když POZOR, taky to opravdu může být, jak tvrdí premiér, jakási daň za odmítnutí držhubného. Je však otázkou, jestli jsme momentálně v pozici dělat ze sebe haura?   Když se neznalý profesor Jan Pirk pohoršoval v pořadu Partie, že prezident republiky vlastně páchá trestný čin, pokud se snaží do ČR dostat neschválený Sputnik V, musel jej Roman Prymula usměrňovat s tím, že možnost dovézt neschválené vakcíny zákon připouští a – co naše média taky neroztrubují, že všechny vakcíny, kterými se u nás očkuje, jsou konec konců rovněž schválené pouze podmínečně – ZDE10 - cca od času 38:00. Zatímco věčně zamindrákovaná část politiků i obyvatel z okupace 68 ́ hrdinně odolává náporu Sputniku V, ostatní státy, nevšímaje si hlupáků, jednají s Ruskem. Ať je to mutti Merkel – ZDE11 s Macronem či Rakousko – ZDE12, rozhádané Slovensko nebo již očkující Maďarsko a neunijní Srbsko, tak Česká republika zůstává sice hrdě na ztrouchnivělých principech, ale se stovkami, možná tisíci mrtvých navíc. Takže chrání politici životy občanů nebo je spíše rozhodující, zda má vakcína Stars and Stripes, Union Jack nebo trikolóru z Východu?? V podstatě totožně pomatená česká politika, kdy do tendru na jadernou elektrárnu odmítáme Rusko a Čínu a Německo, nedbaje vzteku Američanů, že neprodají svůj předražený břidlicový plyn, staví nadále s Ruskem Nord Stream II. Česká republika stojí na principech a naši unijní bratři čile obchodují. A historicky se nepoučíme z vlastní blbosti a nepoučíme. Kdybychom si alespoň vzali příklad z našeho vzoru, Spojených států, které v minulosti kritizovaly Hitlera a cpali do něj peníze a materiál, jak se dalo. V současnosti kritizují Čínu a hromady amerického značkového zboží nechávají vyrábět v Číně. Nebo pokrytecká německá automobilka Škoda, která odmítala kvůli nedodržování lidských práv v Bělorusku sponzorovat mistrovství světa v hokeji, ale zároveň má pět továren na výrobu aut Škoda a řadu subdodavatelů v Číně... Česká republika musí být pro smích i pralesním indiánům z Amazonie.   Koronavirová krize je v české kotlině úžasnou líhní nových milionářů a multimilionářů na hrobech malých a středních živnostníků. Pomalu vychází na světlo nehorázné vykrádání státní pokladny a červená mikina to obhajuje dobou a nutností rychle jednat. Zajímavé – když jedná rychle bytový zlodějíček, žádná polehčující okolnost to není. Jak stát zachází s penězi daňových poplatníků, si můžete přečíst například - ZDE13 nebo - ZDE14 či - ZDE15. Za neuvěřitelné peníze vláda objednávala nekvalitní roušky, respirátory, nyní zase antigenní testy, ale na nabídky českých odborníků v mnoha případech nedbala, například – ZDE16. A zase, pokud se tato zpráva - ZDE17 – alespoň zčásti potvrdí jako pravdivá, tak jsme zpět u české blbosti. Můžeme být sice hrdí, že máme v Senátu Tchajwance, ale děti si díky tomu možná nebudou mít ve škole čím špárat v nose, snad kromě prstů.   I bez pandemie je v České republice obrovský bordel, a s tím, co se hrne do voleb, to lepší nebude.   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="98717"]

Jaromíra Navrátila čekají hektické velikonoční svátky. „Bude co hlídat. Šafrány kvetou a lidé, když nemohou chodit po šmigrustu, po částečném uvolnění pohybu vyrazí alespoň do přírody,“ přemítá dlouholetý dobrovolný člen Stráže přírody.   Celé dny teď s kolegou Jaroslavem Kalhousem tráví v terénu, aby kriticky ohrožené a navzdory jejich názvu fialově kvetoucí šafrány bělokvěté ochraňovali. „Terénním autem přejíždíme mezi jednotlivými místy a kontrolujeme, jak se lidé chovají. Devadesát procent z nich je v pohodě, zbytek je třeba buď poučit, anebo ničí přírodu záměrně,“ popisuje strážce své zkušenosti. [caption id="attachment_98392" align="alignnone" width="690"] Rozkvetlý šafrán. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] Jejich revír zahrnuje šest lokalit v Lačnově a Pozděchově na Vsetínsku a ve Valašských Kloboukách na Zlínsku. „Než je všechny obhlédneme, najedeme pětapadesát kilometrů,“ vypráví Navrátil a přidává výzvu všem, kteří by se sem za pomíjivou krásou kvetoucích šafránů chtěli o svátcích vypravit. „Přijďte, podívejte se, ale buďte opatrní, abyste šafránům neublížili!“   O záchranu šafránů bělokvětých už desítky let usilují ochránci přírody z Valašského Meziříčí, kteří svému cíli věnovali samostatný projekt. Loni místa s kvetoucími rostlinami zakreslili do map, určili jejich přibližný počet a zjistili majitele pozemků, na nichž se šafrány vyskytují. Tento týden se sem vrátili, aby zjistili, jak na tom jejich chráněnci jsou. [caption id="attachment_98393" align="alignnone" width="690"] Jaromír Navrátil, dobrovolný člen Stráže přírody. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] „Je jich více než před rokem. Napomohly tomu loňské bohaté dešťové srážky a letošní sněhová nadílka,“ tvrdí ekolog Milan Orálek. Přístup vlastníků pozemků už tak jednoznačně nehodnotí. „Zvlášťě obyvatelé Lačnova o šafrány na svých loukách a zahradách pečují ukázkově. Zato ve volné krajině se majitelé pozemků dopouštějí nežádoucích zásahů, když nechávají stanoviště šafránů zarůst nebo spásat dobytkem,“ konstatuje Orálek.   Zatím neúspěšná je dlouhodobá snaha ochránců přírody o vyhlášení bývalé osady Vařákovy paseky v Lačnově, kterou nacisté na konci druhé světové války vypálili a její obyvatele popravili, za přírodní památku. „Z celé osady zbyl jenom šafrán. Vidíme v tom silnou symboliku,“ vysvětluje Orálek, jenž k prohlídce šafránových luk pozval také náměstkyni hejtmana Zlínského kraje. [caption id="attachment_98394" align="alignnone" width="690"] Rozkvetlý šafrán. Foto: ČSOP Valašské Meziříčí[/caption] „Když slyším o překážkách, které ochráncům přírody stojí v cestě, uvědomuji si, jak  je jejich práce obdivuhodná,“ říká uznale Hana Ančincová, jež chce vyhlášení přírodní památky na Vařákových pasekách napomoci. „Kraj by se měl ujmout iniciativy, převzít odpovědnost a zasáhnout, aby zdejší příroda a území získaly významnější ochranu. Tohle místo si ji zaslouží,“ je přesvědčena náměstkyně hejtmana.   [gallery columns="5" ids="98396,98395,98397,98399,98398"]   -tz-

Velikonoční svátky letos nabízejí 4 volné dny, většina lidí tak bude mít více volného času. Jedním z tipů kam vyrazit ve Slavičíně na čerstvý vzduch je obnovená studánka v Jamném.   Leží u lesní svážnice, je přístupná pěšky či na kole a z Horního náměstí k ní měří výprava 5 kilometrů. Jen nepočítejte s tím, že by tento vodní zdroj nějak výrazně tryskal, spíš jen kape, takže pití s sebou. [caption id="attachment_98429" align="alignnone" width="1200"] Mapa. Pro zvětšení klikni na obrázek[/caption] Studánka se na místě nachází již delší čas, kameny kolem ní byly už zborcené, teď je studánka vyčištěná a dostala novou stříšku, korýtko a posezení. Odpočinout si můžete na špalcích, které přichystali pomocní pracovníci místního infocentra.   [gallery columns="4" ids="98430,98431,98432"]   -tz-

Velikonoční symboly lze najít i ve vesmíru. I když zahlédnout je pouhým okem nebo triedrem není vůbec jednoduché.   „Nejznámější velikonoční symbol – vajíčko – má ve vesmíru tři zástupce,“ upozorňuje odborná pracovnice valašskomeziříčské hvězdárny Naďa Lenžová. „Najít bychom tam mohli planetární mlhovinu Vajíčko nebo Mlhovinu Vejce červenky. Konečně oblohu v otevřené hvězdokupě M 46 v souhvězdí Lodní záď zdobí Zkažené vajíčko, tedy planetární mlhovina pojmenovaná podle vysokého obsahu síry. Z ní vzniká sirovodík páchnoucí po zkažených vejcích.“   To není zdaleka všechno. Velikonoční beránek a zajíček ve vesmíru povyrostli a tvoří souhvězdí Berana a Zajíce. Rozkvetlé větvičky jívy sice na obloze nespatříme, zato kočičky a další mláďata symbolizující svátky jara ano. „Kočičky jsou tam v několika vydáních,“ potvrzuje odborná pracovnice hvězdárny. „Mezi nejznámější patří Mlhovina Kočičí oko a Mlhovina Kočičí tlapka. Když popustíme uzdu fantazii, můžeme mezi kočičí počítat i souhvězdí Malého lva, Lva nebo Rysa.“   Kdysi existovalo také souhvězdí Kočky. „Vymyslel ho francouzský astronom a spisovatel Joseph Jérôme Lefrançois de Lalande. Kočky měl velmi rád, a proto chtěl jejich krásu zvečnit ve hvězdných mapách. Souhvězdí ale vydrželo velmi krátce, v katalogu z roku 1842 už ho souhvězdí nenajdeme,“ líčí Lenžová.   Hvězdárny jsou sice stále zavřené, ale kdo by měl o velikonočních svátcích chuť a náladu koukat z domova ke hvězdám, měl by se podívat na západ. „Po setmění tam bude vidět planeta Mars s typickým oranžovo-červeným zabarvením. Nad ním zaujme nápadné seskupení více hvězd. Jde o otevřenou hvězdokupu Plejády, které se někdy přezdívá Kuřátka,“ popisuje odborná pracovnice hvězdárny a přidává i další tipy: „V blízkosti Marsu budou patrné i další velmi jasné hvězdy – Capella a Aldebaran. Částečně bude vidět i zapadající souhvězdí Orion, které dominuje zimní obloze a na jaře se s námi pomalu loučí, aby uvolnilo místo letnímu trojúhelníku hvězd Vega, Altair a Deneb.“   -tz-

Protože kapacita stávajícího očkovacího místa ve Vsetínské nemocnici je už nyní naplněna, připravuje nemocnice jeho přemístění do víceúčelové sportovní haly Na Lapači. Provoz zde bude zahájen 6. dubna 2021 a jeho kapacita je nastavena až na tisíc očkovacích dávek denně.   „Radnice byla pověřena v rámci krizového řízení krajským úřadem k vytipování a zajištění vhodných prostor pro očkovací centrum. Hala Na Lapači se momentálně jeví jako nejlepší místo k tomuto účelu, i z hlediska parkování a bezbariérovosti,“ vysvětlil starosta Vsetína Jiří Růžička. [caption id="attachment_98316" align="alignnone" width="690"] Sportovní hala na Lapači[/caption] Od počátku ledna bylo ve Vsetínské nemocnici aplikováno sedm tisíc očkovacích dávek. „Další tři tisíce jsme rozvezli praktickým lékařům v celém okrese. Aktuálně každý pracovní den očkujeme v nemocnici přes dvě stě klientů a tento počet už ve stávajících prostorách není možné navýšit,“ uvedla ředitelka Vsetínské nemocnice Věra Prousková s tím, že centrum v nových prostorách bude mít až čtyřnásobnou kapacitu.   Dalším důvodem pro přemístění očkovacího místa je kapacita parkování. „Návštěvníci očkovacího centra budou využívat rozsáhlé parkoviště u sousedního zimního stadionu, navíc budou k dispozici  i vyznačená parkovací místa v ulici Na Lapači. Příjezd přímo ke vstupu do haly bude možný jen pro hendikepované osoby,“ sdělil provozní náměstek Vsetínské nemocnice Ladislav Kašpar.     [gallery columns="5" ids="98365,98362,98363,98366,98364"]   Registrace k očkování se nemění, nadále je zajištěno prostřednictvím CENTRÁLNÍHO REGISTRAČNÍHO SYSTÉMU Ministerstva zdravotnictví ČR. K očkování budou lidé přicházet v termínu, který jim rezervační systém určí. Potřebovat budou průkaz totožnosti (občanský průkaz, cestovní pas) a  průkaz zdravotního pojištění.   -tz-

Chystáte se vyrazit na výlet do přírody, na čerstvý vzduch? Pokud budete mít cestu kolem Velkých Karlovic, zastavte se za občerstvením v tamním Bistru Razula u sjezdovky Razula, vedle cyklostezky Bečva. Výdejní okénko je otevřené denně od 8 do 18 hodin a nabízí spoustu skvělých specialit s sebou.   „Na sjezdovce Razula přímo u bistra se navíc stále drží zbytky sněhu, což jistě potěší všechny, kteří ještě neuklidili sáňky a boby do sklepa. V okolí se pak dá vyrazit na procházku i výlet na kole,“ říká Martina Žáčková, mluvčí Resortu Valachy, do kterého Bistro Razula patří.   A na čem si pochutnáte u výdejního okénka Bistra Razula? Někdejší ski bufet s kdysi jednoduchým občerstvením pro lyžaře výrazně pozvedl svou úroveň mimo jiné i díky tomu, že se zde o přípravu jídel starají kuchaři blízkého Spa hotelu Lanterna. „Denně pečeme šest druhů pizzy, nabízíme také burgery s trhaným masem, grilovaná žebra a sýry, plněné tortilly, borůvkové knedlíky, frgály a další dobroty. Velkým hitem jsou naše hotová jídla ve skle. Můžete si tak kousek  gastronomie Lanterny odvézt s sebou domů, kde stačí rychle ohřát a máte skvělý oběd nebo večeři. V nabídce bývá mj. kyselice, gulášová polévka, hovězí svíčková na smetaně nebo masové koule s rajskou omáčkou,“ doplňuje Žáčková.   V období Velikonoc bude navíc otevřeno i výdejní okénko u nedalekého Wellness hotelu Horal a to od pátku 2. do pondělí 5. dubna, vždy od 10 do 17 hodin. Občerstvit se tu můžete polévkou, gulášem nebo třeba hot dogem.     -pr-

Skvělou zprávu pro Valašské Klobouky a obzvláště pro obyvatele největšího klobouckého sídliště na ulici Luční oznámil Státní fond podpory investic. Městu schválil žádost o dotaci na 1. etapu obnovy této lokality a odsouhlasil podporu v maximální možné míře, tedy ve výši 6 milionů korun. Celkové náklady úvodní fáze revitalizace přitom dosáhnou 17,5 milionu korun. Právě dofinancování a zařazení projektu k realizaci bude schvalovat zastupitelstvo na svém příštím zasedání.   „Zkvalitnění veřejného prostoru na sídlišti Luční je jednou z priorit našeho města a prostřednictvím získané dotace se posunujeme k jejímu naplnění. Obyvatelé se dočkají řešení naléhavých otázek o vhodných herních plochách pro děti, odpočinkovém místě pro širokou veřejnost i infrastruktuře pro pěší, cyklisty a řidiče. Jedná se o první etapu finančně velmi nákladné revitalizace, na niž v budoucích letech hodláme navazovat dalšími fázemi,“ sdělila Eliška Olšáková, starostka města Valašské Klobouky. „Zastupitelstvo už dříve schválilo, že při úspěšné dotaci bude možnost dofinancování z vlastních prostředků, takže očekávám, že na dubnovém jednání dojde k oficiálnímu posvěcení a projekt posuneme do realizace ještě v letošním roce,“ dodala. [caption id="attachment_91323" align="alignnone" width="1200"] Vizualizace centrálního hřiště na sídlišti Luční[/caption] Státní fond podpory investic v programu Regenerace sídlišť posuzoval 43 žádostí v celkové hodnotě 230 milionů korun. Kladné stanovisko získalo jen 18 žádostí, jejichž souhrnná hodnota činí 102 milionů.   První etapa revitalizace plánuje nové centrální hřiště v proluce mezi bytovými domy č. p. 906 a 907. „Navrženo je atraktivní dětské hřiště v kombinaci s odpočinkovou a pobytovou plochou. Díky mírně svažitému terénu zde mohou vzniknout tři výškové úrovně, které budou navzájem propojeny schodištěm, sedacími schody nebo skluzavkou. Počítá se s moderními herními prvky pro děti různých věkových kategorií i mobiliářem pro pobyt rodičů a dalších návštěvníků,“ přiblížila Eliška Olšáková. [gallery columns="5" ids="91326,91324,91320,91321,91322"] Další součást projektu je věnována infrastruktuře. Dnešní chodník mezi areálem základní školy a sídlištěm má být nahrazen stezkou pro pěší a cyklisty. Povede od spodního parkoviště až k napojení na ulici Kopec a v lokalitě sídliště vytvoří okruh. Parkoviště pod bytovým domem č. p. 895 při příjezdu na sídliště získá nový povrch i napojovací komunikaci. Jeho kapacita se úpravami zvýší o 9 parkovacích stání na celkových 21 míst. Projekt dále zahrnuje nové veřejné osvětlení a sadové a zahradnické úpravy celého prostranství.   -tz-

Dopravní nehoda, při které skončil kamion v příkopu, byla zřejmě zapříčiněna nebezpečným předjíždějícím manévrem motocyklisty. V úterý okolo patnácté hodiny projíždělo nákladní vozidlo s polskou poznávací značkou mezi Leskovcem a Valašskou Polankou. V nepřehledném místě, kde je plná čára, se řidič motocyklu jedoucí od Vsetína na Valašskou Polanku rozhodl kamion předjet.   „Řidič motocyklu předjížděl nákladní soupravu, a to na místě, kde je to zakázáno. Při předjíždění v pravotočivé zatáčce motocyklista neměl před sebou dostatečný rozhled, aby mohl bezpečně předjet. V momentě předjíždění jel v opačném směru osobní automobil. Řidič kamionu chtěl zabránit nehodě a najel co nejvíce k pravému okraji silnice, aby motorkář mohl projet. Najel ale na krajnici, která se s kamionem „utrhla“ a došlo k převrácení soupravy,“ popsal pro server regionvalassko.cz Petr Jaroš, tiskový mluvčí vsetínských policistů. [caption id="attachment_98276" align="alignnone" width="690"] Místo dopravní nehody. Foto: redakce[/caption] Nehoda se naštěstí obešla bez zranění, dechové zkoušky obou řidičů byly negativní. Škoda byla předběžně odhadnuta na více než milion korun. Odtah poškozeného kamionu si jeho řidič zajišťuje sám.   -red-

Stalo se na Valašsku, březen 1945...   Další velké letadlo spadlo do lesa na Vítovech v blízkosti Loučky. To se stalo navečer na Velký pátek 30. března 1945. Když jsme k letadlu doběhli, tak už byli oba letci z letadla mrtví vyproštěni. Oba byli oblečeni v civilu a jeden byl probodnut velkou borovou třískou z ulomeného stromu . Jsou to pilot Nikolaj Aleksandrovič nar. 1926 a Vasilij Fedosejevič nar. 1923.   Dříve než se na místo havárie dostavily německé orgány, byla z letadla vymontována neporušená vysílačka, letcům odebrány osobní doklady, pistole, mapy, padáky a větší množství nábojů, benzín vypuštěn a také občany vybrán. Když ráno přijeli německé orgány na místo, nalezli jenom nepotřebný vrak. Letci převezeni do zdejší márnice a dne 2. dubna 1945 pohřbeni na hřbitově v Újezdě. [caption id="attachment_98231" align="alignnone" width="690"] Místo havárie poblíž obce Loučka u Vizovic[/caption] Při pohřbu byla u jednoho letce ještě nalezena ruská pistole, kterou asi i Němci opomenutím neodebrali. Místní farář Vladimír Růčka (který byl zapojen v odboji a v 50.letech zase komunisty vězněn) tuto pistoli odevzdal veliteli partyzánů na Ploštině Nikolajevovi, který z vděčnosti mu za to věnoval svou pistoli.   Exhumace letců proběhla 28. února 1946 a společná rakev s ostatky obou letců byla za doprovodu hudby a účasti mnoha lidí převezena do Vizovic a odtud do Zlína, kde mají společný pomník. [caption id="attachment_98232" align="alignnone" width="690"] Místo havárie poblíž obce Loučka u Vizovic[/caption] Letoun IL-2 s motorem AM-38F číslo motoru: 253372, číslo letounu: No 9760, stroj havaroval 10 km severně od Slavičína poblíž obce Loučka u Vizovic. V leteckém muzeu Praha Kbely (kde je fragment z letounu), je chybně uváděno místo havárie: Pavelkův mlýn u obce Újezd u Valašských Klobouk - ten je vzdálen přibližně 500 metrů od místa havárie. Správně je uvedeno a událost popsána v Městském muzeu ve Slavičíně, které doporučujeme.   Zveřejněno ve spolupráci s archivem Vojenského muzea Loučka

Původní celoživotní sen paní Bednářové, postavit ve své rodné obci kapličku, se nesetkal s pochopením. Proto se uskutečnila výstavba v lokalitě, která se po dlouhých jednáních vyskytla. Tím místem se stal Hrádek na Vlárské dráze, jenž je součástí města Slavičín. Za dílem stojí pouze zmiňovaná paní, která již není mezi námi a tři rodiny nadšenců ze Slavičína, kteří založili sdružení Výstavba kaple Slavičín.   Už více než sedm let pracují manželé Studeníkovi, Zemánkovi a Mudrákovi na vybudování kaple ve Slavičíně. Jejich snažení a odpovědnost spočívá především v zajišťování finančních prostředků, kterých si tato stavba vyžádala už nemalé množství. Samotný koncept nové kapličky s přibližně 50 místy k sezení zpracoval hlavní architekt olomouckého arcibiskupství Ing.arch. Josef Indra. Do hmotné podoby se postupně přetavuje jen díky pomoci široké veřejnosti a nejenom jí. „Finanční pomoci se nám dostává především od farníků, občanů našeho regionu, města Slavičín, kraje, firem, soukromých podnikatelů i arcibiskupství Olomouc. Musíme vyzvednout krásný přístup mnohých odborníků, kteří nabízejí i provádějí práce bez nároku na odměnu,“ uvedla za sdružení Výstavba kaple Slavičín, Vlasta Mudráková. [caption id="attachment_98198" align="alignnone" width="690"] Návrh zpracoval hlavní architekt olomouckého arcibiskupství Ing.arch. Josef Indra[/caption] Stavba se nachází v záplavové oblasti, tomu odpovídají pevné základy, které tvoří 32 betonových pilotů o průměru 52 cm zapuštených 7 m hluboko do země. V současné době se uskutečňuje zastřešení kaple náročnou technikou z lepených vazníků. Jelikož se u nás nenašel výrobce, který by byl schopný požadované parametry splnit, muselo se vše objednat v zahraničí. Člověk si může říct, že v dnešní době se do organizace takovéto akce dobrovolně a zadarmo zapojí jenom blázen. To ovšem není případ nadšených členů Sdružení pro výstavbu kaple v Hrádku. „Do projektu jsme se pouštěli s vírou a nadšením, že dílo bude sloužit všem, kteří zde v kapli naleznou tolik potřebné zklidnění. Naproti kaple se nachází 6 domů s pečovatelskou službou. Cyklostezka sousedící s pozemkem kaple bude směřovat k Šanovu a odtud na Slovensko zpět k Luhačovicím, takže i do budoucna se naskýtá perspektiva nádherného prožití hezkých chvil,“ vysvětlila Vlasta Mudráková. [caption id="attachment_98202" align="alignnone" width="690"] Stavební práce na střeše kaple ve Slavičíně. Foto: sdružení Výstavba kaple Slavičín[/caption] Vzhledem k tomu, že bude nutné po zastřešení provést i klempířské práce, zhotovit odtoky spádové vody, přívod elektřiny, plynu a také omítky, je sdružení opět závislé na peněžních darech od farníků, občanů, institucí a firem. „Neskutečně si vážíme podpory našeho záměru s níž jsme se dopracovali až k zastřešení kaple a budeme vděčni za podporu i v této pro nás všechny tak náročné době,“ dodala Vlasta Mudráková, členka sdružení Výstavba kaple Slavičín.  

K dostavbě kaple můžete přispět zasláním libovolné částky na účet 245743398/0300 nebo poštovní poukázkou na adresu Výstavba kaple, Mladotické nábř. 419, 76321 Slavičín.