Aktuality

Kolektiv TJ Štítná nad Vláří v sestavě Petr Trčka, Jaroslav Ptáček, Vlastimil Svoboda ml. vyhrál 13. ročník stolně tenisového turnaje družstev o Pohár Zlínského Švece. Štítňané ve finále porazili SK Slopné (Marek Kužela, Libor Žáček, Josef Trunkát). Finálový turnaj se hrál ve Štítné nad Vláří. Bronzovou pozici v něm vybojovalo béčko Sokola Kostelec (David Svoboda, Jakub Dvořák, Ondřej Šerý, Martin Karal), čtvrtou příčku bral Orel Zlín (Gábina Bezděková, Patrik Výmola, Iveta Zámečníková) a páté místo obsadila TJ Fryšták (David Konečný, Radek Gregor, Jaromír Gálík).   ,,V porovnání s minulou sezonou jsme finálový duel odehráli s pozměněnou sestavou. Petra Fojtíka a Jiřího Šuráně nahradili Jaroslav Ptáček a Vlastimil Svoboda,“ informoval hrající předseda oddílu stolního tenisu TJ Štítná nad Vláří Petr Trčka.   Domácí základ k úspěchu položili už v úvodní čtyřhře. V ní dvojice Trčka, Vlastimil Svoboda ml. udolala v pěti sadách Kuželu s Žáčkem.   ,,V těžkém deblovém souboji jsme dokázali prodat bohaté stolně tenisové zkušenosti,“ prozradila jedna z domácích opor Petr Trčka.   Štítňany singlový skalp povzbudil. V dalším průběhu střetnutí vedli 4:1. Slopné sice skóre korigovalo na 4:2 a 6:3, obhájci loňského prvenství z finálového turnaje ve Fryštáku si však už výhru vzít nenechali.     ,,Z utkání o první příčku jsme měli trochu obavy. Ale i v nové sestavě jsme zápas zvládli,“ pochvaloval si Petr Trčka.   Jeho družstvo tak dlouhodobý turnaj o Pohár Zlínského Švece podporovaný malenovickým pivovarem Zlínský Švec vyhrálo už počtvrté.   ,,Triumfovali jsme v něm v roce 2008, 2014, 2019 a 2020. Za podporu, pomoc a možnost uspořádat letošní finálový turnaj ve Štítné nad Vláří proto ještě musím poděkovat vedení místní ZŠ, obecnímu úřadu, sponzorům a členům štítenského oddílu stolního tenisu,“ užíval si s celým svým družstvem sportovní úspěch Petr Trčka.  

FINÁLE:

Na Valašsko zavítal jeden z hasičských závodů okruhu Zlínské ligy železných hasičů, který již několikátou sezonu pořádají hasiči SDH Velké Karlovice – Tísňavy.   Rozhledna Súkenická a její blízké okolí na vrcholu Čarták je na okruhu Zlínské ligy TFA druhou zastávkou z celkových pěti, kdy první soutěž proběhla v Březové u Uherského Brodu a další se uskuteční v Nové Dědině, Napajedlích a v polovině října vyvrcholí v Pornicích. Jestliže se celá soutěž nazývá ligou železných hasičů, tak Súkenická je svou náročností určitě vyžíhaná na kalenou ocel. Boje kočující karavany hasičské party můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.   Rozhledna stojí na vrcholu Čarták 925 metrů nad mořem, je 27 metrů vysoká a má i se vstupem 127 schodů. Súkenická je ovšem pouze zdrcující finále. Hned po startu začínali pro hasiče něco jako schody na zkoušku, kdy museli našlapovat na špalek se závažími v rukou. Následovalo uzlování nohou, tedy přeskakování v pneumatikách, překlopení pneumatiky a dřina na hammerboxu. Odtud se hasiči vydali sprintem, klusem nebo rychlou chůzí na takřka stometrovou túru k hadicím, které pak museli několik desítek metrů tahat zpět. Co metr, to větší zátěž. S rozpumpovanou krví na maximum předklon a motání hadice s uložením do boxu. Teprve nyní návrat do středu dění a výstupové finále vzhůru nad Valašsko naše milené. [caption id="attachment_83476" align="alignnone" width="690"] TFA Súkenická 2020. Foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE[/caption] Letošní soutěže TFA Súkenická se zúčastnilo celkem 43 soutěžících hladovějících po přívlastku železný. Z toho bylo 12 žen, před kterými je pro každého čest v úkloně smeknout, devět mužů v kategorii Masters (soutěží v masce pod kyslíkem, pozn. aut.), což je snad nejnáročnější z kategorií, šest mužů v kategorii nad 35 let a 17 mužů v kategorii muži. Soutěž začala krátce po 14. hodině v příjemně slunečném, ale teplotně pohodovém odpoledni a končila po západu slunce, který si mnozí účastníci vyběhli na rozhlednu vyfotografovat.   Hasiči z Tísňav rok od roku se stoupající tendencí dokazují, že i v takových podmínkách dovedou připravit vysoce kvalitní soutěž s perfektním zázemím. Takže když si perla tísňavské TFA Eva Vojvodíková odběhla svůj závod, změnila se ve vedoucí exkluzivně zásobeného bufetu a s pomocí chlapů a slečen ze sboru pečovala o kalorie soutěžících a diváků dle jejich chutí. U stánku hrál mnohými barvami ovocný tác, jako obraz Giuseppe Arcimbolda, v kotli čekal na svoji příležitost gulášek, který však nestačil ani pořádně vychladnout, pro rychlé zakousnutí byli připraveni horcí psové jako hot dog, pro nenasyty byly k mání větší rohlíky bagetové… Prostě servis na vynikající úrovni. A celková organizace rovněž. [caption id="attachment_83477" align="alignnone" width="690"] TFA Súkenická 2020. Foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE[/caption] Všechno toto dění jako kouzelná neviditelná nit propojovala přátelská atmosféra plná humoru a smíchu, řev, jekot a hulákání při podpoře nejen svých vyvolených, ale i těch, kteří je mohli připravit o věnec vítězství. V takové partě, která mezi sebe přijme každého, kdo jde jen náhodou kolem, je opravdu výtečným zážitkem prožít den. Pro turisty, kterým se mezi soutěžícími podařilo proklouznout na vrchol rozhledny, a kteří vidí v televizi hasiče „jen“ držet hadice a podle nich nekoordinovaně poletovat, to byl ohromující poznatek, když viděli chlapy jako hory plazit se vyčerpáním po zemi nebo ženy zdající se na pokraji kolapsu, které po několika vteřinách dovedly dělat před objektivem opičky… Takoví jsou opravdoví železní hasiči a hasičky.  

Kdo tedy byli ti nejlepší?

Ceny vítězům 22. ročníku krajského kola soutěže Zlatý erb o nejlepší webové stránky a elektronické služby měst a obcí byly předány v sídle Zlínského kraje. V kategorii webových stránek měst prvenství z loňského roku obhájily Valašské Klobouky, mezi obcemi zvítězily Zádveřice-Raková. Cena za nejlepší elektronickou službu putuje rovněž do Valašských Klobouk. Oceněným přišli osobně poblahopřát hejtman Jiří Čunek a krajský radní Petr Gazdík.   V kategorii Nejlepší elektronická služba byly hodnoceny užitečnost služby a inovativnost řešení. Porotu nejvíce zaujal kvalitně zpracovaný mapový portál města Valašské Klobouky, který na jednom místě nabízí přehledné a užitečné informace vztahující se k územnímu plánu města, technické infrastruktuře, zeleni nebo vymezení záplavových území. Tyto informace lze navíc vrstvit, a tedy vzájemně kombinovat.   https://youtu.be/LljqwlaionQ Video: itvs24.cz   Vítězové v jednotlivých kategoriích postupují do celostátního kola soutěže, jehož výsledky budou slavnostně vyhlášeny 18. října v Hradci Králové.  

Zlatý erb 2020 – výsledky za Zlínský kraj

Pátý ročník Festivalového půlmaratonu ve Zlíně ovládli kvalitní vytrvalci Jiří Šacl z Nového Města na Moravě a jedna z nejlepších českých maratonkyň Severomoravanka Petra Pastorová. V popředí výsledkové listiny však byla spousta vytrvalců ze Zlínského kraje.  

MILANOVI ZVONKOVI DÁVALY ZABRAT OBČERSTVOVAČKY

SILVIE ZVONKOVÁ V SOBOTU RÁNO JEŠTĚ HRÁLA SVATBĚ NA VARHANY

FILIPOVI VABROUŠKOVI CHYBĚLY VYTRVALOSTNÍ TRÉNINKY

PŘEMYSL ŽALUDEK SE MUSEL VRÁTIT PRO BĚŽECKÉ BOTY

ANDREJ VIŠNĚVSKÝ BUDE V NEJBLIŽŠÍCH TÝDNECH VÍC PLAVAT

PRO ADÉLU STAVINOHOVOU BYLA VELKÝM ZÁŽITKEM ATMOSFÉRA V CÍLI

Z důvodu vládních opatření byly posunuty všechny termíny soutěží AVL (Amatérská volejbalová liga). Volejbalisty Brumova-Bylnice čeká podzimní dohrávka přerušené 4. ligy AVLky 2019/20, kde jsou zatím na skvělém prvním místě. Rádi by se probojovali do finálového turnaje o postup do 3. ligy, který se má hrát v září.   Hráči a hráčky letní přípravu rozhodně nepodcenili. Trénovali plážový volejbal pravidelně dvakrát týdně a zúčastnili se i několika turnajů. Rádi budou vzpomínat na tradiční Double „B“ beach v Brumově, Kamča cup ve Slavičíně nebo na turnaj O pohár Bílých Karpat v Bojkovicích. „Je dobré, že do letní přípravy jsme zařadili turnaje, které kromě hry pomohly také utužit kolektiv,“ řekla smečařka Adéla Kovaříková. O největší letošní úspěch se postarali Lukáš Pánek s Ondřejem Fojtů, kteří obsadili neuvěřitelné 3. místo na Slováckém létě v Uherském Hradišti, prestižním turnaji neregistrovaných hráčů. „O takovém úspěchu se nám ani nesnilo. Měli jsme těžkou skupinu, která se hrála až do večera. Další den ráno nás čekal zápas o třetí  místo v aréně Slávie UH. Bylo to fakt náročné. Jsme moc šťastní, že se nám podařilo vyhrát a jsme na bedně,“ řekl nadšeně Lukáš Pánek, vedle kterého souhlasně přikyvoval spokojený parťák Ondra Fojtů.   Do nové sezóny držme palce našim volejbalistkám a volejbalistům, aby dohráli 4. ligu AVL na čele tabulky a postoupili do 3. ligy, což by bylo úžasné.   [caption id="attachment_83349" align="alignnone" width="706"] 3. místo – muži SK Brumov-Bylnice[/caption]   Mgr. Milena Kovaříková

Obec Francova Lhota slavnostně otevřela nově zrekonstruovaný kulturní dům. V sobotu 5. Září 2020 v 16 hodin byla slavnostně přestřižena páska a budova posvěcena. Poté si veřejnost mohla prohlédnout nově zrekonstruované prostory kulturního domu, kdy velkých změn doznaly všechny prostory sálu a přísálí, chodeb schodiště a úřadu.   V nové přístavbě klubovny si návštěvníci mohli prohlédnout historickou výstavu fotografií ze stavby, která probíhala v letech 1969 – 1972. Mnozí návštěvníci se na fotografiích našli a zavzpomínali na hodiny strávené na brigádách při výstavbě.   [gallery columns="5" ids="83192,83190,83189,83191,83193"] Po prohlídce následovalo pasování dětí z první třídy na školáky a vystoupení Jožky Černého s cimbálovou muzikou. O dobré jídlo a pití se staraly místní spolky dobrovolných hasičů a myslivců.   Za Obec Francova Lhota poděkoval starosta obce Miroslav Brlica všem, kteří se na rekonstrukci podíleli.   Celá fotogalerie z otevření kulturního domu a pasování prvňáčků je ZDE. Fotogalerie z výstavby KD je dostupná ZDE.   -tz-

Slavnostní spuštění vodovodního přivaděče mezi Brumovem-Bylnicí a Valašskými Klobouky se uskutečnilo v první zářijovém týdnu. O jak důležitou stavbu pro tento region se jedná, potvrzuje již samotná účast hejtmana Zlínského kraje, starostů okolních obcí a dalších významných hostů, vč. ředitelů vsetínského a uherskohradišťského VaKu.   Poprvé na Zlínsku byla při rekonstrukci potrubí použita nová inovativní technologie Compact pipe. Ta spočívá v zatažení předdeformovaného plastového potrubí do stávajícího řadu (o průměru 200 mm). Deformace profilu zajišťuje zmenšení průřezu, které umožní pohodlné zatažení do potrubí. Systém je poté zahřát parou a natlakován tak, aby došlo k navrácení materiálu do původního kruhového tvaru. Takto je dosaženo těsného přilnutí nového potrubí ke stěnám starého vedení a vzniku tzv. close fit efektu. Potrubí tak staticky spolupůsobí. Nové PE potrubí je ale stoprocentně samonosné.   Celková délka rekonstruovaného potrubí činí téměř 7 kilometrů a průtok může dosahovat až 20 litrů za vteřinu pod tlakem 10 bar. Rekonstrukce znamená vyšší jistotu dodávek pitné vody z povrchového zdroje VaKu Zlín ve Štítné nad Vláří pro Brumov-Bylnici, Valašské Kloubouky, Lipinu, Křekov, Vlachovice-Vrbětice a další obce.   [gallery columns="5" ids="83170,83171,83168,83167"]   Pan hejtman ocenil nejen nové řešení a strategický význam stavby, ale také důležitost setkávání se a diskuzi o vodě v krajském měřítku. „Jenom normálními vztahy lze budovat takovéto projekty,“ zmínil ve svém projevu Jiří Čunek.   „Jsme rádi, že se nám podařilo zrealizovat tento významný projekt. Jedná se nejen o zajímavé technologické řešení, které zvýší trvanlivost potrubí „na dalších 100 let", ale jde také o strategickou stavbu pro budoucnost a rozvoj tohoto regionu. Z hlediska budoucnosti toto dílo zapadá do konceptu budování vlachovické přehrady a propojování vodohospodářských soustav. Navíc to znamená v  podstatě eliminaci ztrát vody v potrubní síti, protože v budoucnosti bude mít každý litr vody vysokou hodnotu,“ dodává Ing. Svatopluk Březík, předseda představenstva VaK Zlín.   Příjemným zpestřením slavnostního okamžiku bylo také vystoupení krojovaných dětí z místního „Brumovjánku" a speciálně vyrobený dvoumetrový model použité technologie.   -tz-

Luhačovjan David Kranz je zručný kovorytec, který předává zkušenosti v oboru také mladým talentům jako středoškolský učitel na Střední škole Centrum odborné přípravy technické Uherský Brod. Letní prázdniny ale věnoval z velké části práci na zakázce pro Senát Parlamentu ČR, pro který vyráběl exkluzivní dárkový předmět určený těm nejváženějším osobnostem. Ač to rytec původně netušil, první z kazet se zdobeným symbolickým klíčem od Senátu putovala jako oficiální dar americkému ministru zahraničí Miku Pompeovi.   Jak vnímáte, že šel Váš výrobek jako dar tak významné osobě?   Je to obrovská prestiž, je fajn, že člověk ví, že po něm něco takového zůstane. Je to ale jako spousta věcí o náhodě, že jsem se k tomu dostal.   Jak k tomu došlo?   Senát oslovil pana akademického sochaře Miroslava Kováříka z Ratíškovic, aby navrhl výtvarnou podobu klíče. On si naši školu pamatoval z burzy středních škol, kde jsme se prezentovali, a tak se na nás obrátil, jestli by se to u nás mohlo realizovat.   Co bylo dál?   Pan Kovářík oslovil ředitele našíškoly pana Ing. Ladislava Kryštofa a ten doporučil mě. Původní myšlenka byla, že to budou realizovat pod mým vedením naši studenti, ale školy byly nejdřív zavřené kvůli koronaviru a pak byly prázdniny, takže ta realizace nakonec byla na mně. Ze senátu totiž chtěli mít první sadu pěti klíčů dodanou už do září. Tak jsem na tom ve spolupráci s dalšími lidmi strávil přes léto víc než měsíc práce.   Jak se postupovalo?   Nejprve mi udělal můj kolega a kamarád pan Martin Bártek na 3D tiskárně model klíče z umělé hmoty, aby se podle něj dala vyrobit forma. Muselo to být ale na několik kusů, k tomu se dodělala část také z vosku. Zvlášť se totiž připravuje to pole se lvem podle vyrytého znaku, který se připravil samostatně. Lev je pak na výsledném odlitku sice patrný, ale musí se podle těchto kontur na konečný výrobek znovu vyrýt, aby reliéf vypadal tak jak má. Takže každý klíč je v tomto opravdu originál.   Materiál je jaký?   Je to konstrukční ocel, ze které se běžně lije. Pan Kovářík udělal návrhy, ze kterých si senát vybral. Uvažovalo se i o verzi, že celý klíč by byl jakoby rezavý, zalakovaný a na něm naopak výrazné stříbrné pole s lvíčkem a logem senátu. Nakonec ale vybrali kompletně zlatou variantu. Ono to pokovení ve skutečnosti ale není zlato, jen má zlatou barvu.   [gallery columns="4" ids="83082,83081,83080"]    K tomu je ta kazeta. Tu dělá kdo?   Tu jsem dělal sám, jen čalounění zadáváme, panu Žandovskému do Hluku, který dělá tyto věci i na pistole pro zbrojovku a má v tom bohatou praxi. Kazety daly hodně práce, vlastně víc než klíč. Samotná práce na klíči nebyla tak dlouhá, ale jde o to, že je tam spousta různých technologií a technologických postupů a na ně se musíčekat. Odlívalo se v Popovicích u pana Dědka a pokovení (zlacení) zajistila firma JK nástroje z Podolí.   Do toho shonu náhle přišel požadavek na klíč pro Pompea?   Napadlo je v Senátu, že by to byl hezký dárek už pro něj. Ale bylo to nečekané, měl přijet už v půlce srpna. V úterý večer jsem si tak šel pro odlitky, ve středu mi volali, že dalšíúterý to už potřebují v Praze. Já ale ani nevěděl, pro koho to má být, jen že už je to potřeba. Bylo potřeba nejen vyrýt lva. Klíč měl jít ještě na zlacení, takže pro mě následovalo 48 hodin soustavné práce, aby se to vůbec stihlo. Všechno se naštěstí dalo uspíšit a podařilo se to.   Na kolik vůbec vyjde kompletně vyrobit ten klíč s kazetou?   Na necelých 30 tisíc. Když si ale spočítáte, kolik jsem s tím strávil času, řeknete si, že děcka co chodí brigádně točit zmrzlinu vlastně vydělají víc. Všechny ty technologie to hodně prodražují, kromě rytí a výroby kazety musíte předem vymyslet konkrétní postupy. Samotné vyrytí lvíčka trvá tak patnáct hodin. Podle vyrytého originálu ho odlijete, pak ho děláte znovu podle těch kontur. Ale musíte počítat s chybami v odlitku. Takže ve finále jde spíše o prestižní záležitost.   Jak jste se vlastně dostal ke kovorytectví?   Původně jsem vystudoval učební obor s maturitou Mechanik-seřizovač na škole, kde dnes učím. Tehdy to bylo střední odborné učiliště. Škola je od počátku spojena s Českou zbrojovkou v Uherském Brodě, kde jsem pak i nastoupil do výroby. Podařilo se mi dostat se odtud na dvouletou stáž do Ameriky k firmě Colt, známému výrobci historickýchpalných zbraní. Zde jsem se dostal k prvním pokusům o rytiny, ale spíše do dřeva. Po návratu pro mě ve výrobě nebylo místo, tak jsem v ČZ a.s. dělal nějakou dobu normovače. Snižovali ale stavy a mě oslovil můj někdejší mistr ze školy, jestli bych nešel učit, protože jsem měl i maturitu a dobrou praxi.   Nepotřeboval jste další kvalifikaci?   I když jsem s kovorytectvím i výrobou ve zbrojním průmyslu měl zkušenosti, musel jsem si dodělat výuční list. Jako kovorytec jsem byl samouk, začínal jsem na té stáži v Americe. Takže potom jsem si dodělal i výuční list jako rytec kovů a puškař, taky doplňující pedagogické studium abych to mohl učit. No a učím už 19 let na SŠ-COPt Uherský Brod obor Technik puškařa obor Uměleckořemeslné zpracování kovů. Taky máme na škole možnost dálkového studia oboru Nástrojař- rytec kovů a puškař, které vyučuji. Díky specializaci a jedinečnosti oborů navštěvují naši školu žáci opravdu ze všech koutů naší republiky a máme i pár studentů ze zahraničí. Obor rytectví má i dnes perspektivu a doufám, že se řemeslo i v době moderních technologií udrží.   Jaké je uplatnění, pokud člověk třeba přímo nebude rytcem?   Může třeba přejít i na šperkařinu, zlatnictví, či restaurátorství. Spíš než zlatničinu ale chodí naši absolventi pokračovat ve studiu na restaurátora kovů do Turnova. Nebo jedna velmi šikovná studentka pak šla na obor Zubní laborant. Neměla tolik té výtvarné fantazie, ale skvěle se naučila techniku, takže byla oceněna jako nejlepší laborantka za historii téškoly a strčila do kapsy všechny, kdo tam šli z gymplu.   Co když se chce člověk živit rytectvím?   Chce to hlavně trpělivost a neustálé pracovní a tvůrčí nasazení. Dlouho trvá, než se člověk prosadí a dostane se na úroveň, kdy se může tímto řemeslem živit. Záleží to na množství času, který je člověk ochoten řemeslu věnovat. V řemesle nejde jen o samotné rytí, jde o tvorbu návrhů, znalost mnoha různých technologií a taky v neposlední řadě o jednání se zákazníkem.   [gallery columns="4" ids="83086,83085,83084"]   Jak dlouho trvá krásně rytím něco vyzdobit? Na noži, který mám teď rozdělaný, jsem dělal už cca 160 hodin a ještě není hotový. Vždycky jde i o velikost ryté plochy a o zvolenou techniku rytí. U střelné zbraně můžete vyrýt něco malého na dno zásobníkové schránky, nebo třeba ozdobit celou zbraň. O rytí zbraní je neustále zájem, ale já se věnuji hlavně výrobě a rytí nožů ve spolupráci s panem Ladislavem Mikulkou a jeho synem Davidem Mikulkou, který je i můj bývalý žák.   Jaké nástroje ke zdobení používáte? Ryje se rydly. Jedná se o nástroje z nástrojové oceli, já osobně používám HSS Co5. Samozřejmě jde o to, do jakého materiálu ryjete. Ale dá se dělat i technika mikro frézkou.   Na nožích sám pracujete, jak jste říkal. Děláte i něco dalšího, třeba přímo pro někoho z místních nebo pro nějakou budovu v Luhačovicích?   Pro jednoho z místních jsem dělal zdobený nůž. Teď dělám jako koníček i mědirytiny nejznámějších luhačovických staveb. Začal jsem kapličkou u kolonády, jako nejstarší budovou areálu lázní. Chtěl bych vydat limitovanou sérii tisků a nabídnout je k prodeji. Ještě nemám finální verzi, ale první tisky už jsme zkoušeli a nevypadajíšpatně. Myslím, že by to mohlo lidi zaujmout, hlavně různé sběratele nebo nadšence architektury luhačovických staveb.   Zdroj snímků k článku: N. Synek, Senát  ČR, archiv D. Kranze Autor: Nikola Synek

Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo na zhoršující se epidemickou situaci a od čtvrtka 10. září zavedlo povinné nošení roušek až na některé výjimky ve všech vnitřních prostorách staveb mimo bydliště a ve společných prostorách škol. Nadále také platí celostátní povinnost nosit ochranné prostředky v prostředcích veřejné dopravy.   Roušky jsou povinné mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj). V případě budov škol, školských zařízení a budov vysokých škol se povinnost vztahuje pouze na společné prostory těchto budov (např. chodby a záchody). Výjimku z povinnosti mají například děti do dvou let, děti a pedagogové v mateřských školách, hospitalizovaní pacienti, osoby při provádění autorského díla, moderátoři, sportovci v době tréninku nebo soutěže, snoubenci v průběhu obřadu a další.   Ministerstvo zdravotnictví nařídilo od 10. září povinnost nošení roušek:   - uvnitř všech budov mimo bydliště nebo místo ubytování (například hotelový pokoj), - ve společných prostorách uvnitř škol a školských zařízení, - v prostředcích veřejné dopravy (MHD, meziměstských autobusech a vlacích, taxislužbách), - při vnitřních hromadných akcích při jakémkoliv počtu účastníků,  

s výjimkou:

V letošním školním roce mohli studenti Středního odborného učiliště ve Valašských Kloboukách ocenit první etapu vnitřních designových změn. Výmalba dvou pater budovy, které na sebe stylově navazují, prosvětlila chodby a navázala na právě dokončenou Volnočasovou místnost. Také vstup do jídelny získal nový kabát a naznačil, jak bude vypadat další etapa úprav v této střední škole.   „Škola nabízí možnost zapojení žáků do změn vzhledu nejen školy, ale také tříd. Například studentka Ema Měřičková, žákyně třetího ročníku oboru Veřejnosprávní činnost, se rozhodla vylepšit bílou stěnu okolo nástěnky ve třídě zajímavou grafikou, tyto aktivity vítáme a jsme za ně rádi,“ dodal Mgr. Pavel Hrabina, ředitel školy.   [gallery columns="5" ids="83009,83010,83011,83012,83013"] Foto: Mgr. Tereza Bělašková   -tz-  

Luhačovice zvítězily v soutěži „O keramickou popelnici“, která oceňuje obce a města nejlépe třídící odpad v předešlém roce. Prvenství si lázeňské město připsalo v kategorii obcí od 1 501 do 15 000 obyvatel. Ocenění za vítězství převzal starosta Marian Ležák spolu s ředitelem TS Luhačovice Josefem Pučalíkem na slavnostním vyhlášení výsledků 7. září na zámku v Bystřici pod Hostýnem.   „Jsem rád, že Luhačovice se po minulém druhém místě opět vrátily na 1. příčku v této soutěži. Děkuji všem občanům, že vzorně třídí odpad a podporují tak rozvoj ekologie v našem městě,“ poznamenal starosta Marian Ležák.   Kromě symbolické keramické popelnice získaly Luhačovice jako vítěz také 30 000 Kč na další rozvoj odpadového hospodářství. Hlavním kritériem pro hodnocení bylo v soutěži množství vytříděných odpadů na jednoho obyvatele, ale i počet tříděných komodit na území jednotlivých obcí a měst. Zohledněny byly i hustota sběrné sítě nebo sběr kovových odpadů. Samotné hodnocení pak bylo provedeno na základě údajů poskytovaných obcemi do systému EKO-KOM v rámci jejich pravidelného vykazování za stanovené období.     Za Luhačovicemi skončily ve stejné kategorii na druhém místě Šumice, třetí místo obsadil Bánov. Vítězství v dalších kategoriích získalo mezi městy nad 15 000 obyvatel Uherské Hradiště, mezi obcemi do 1 500 obyvatel nejlépe třídily Vigantice. První mezi malými obcemi do 500 obyvatel pak byly Bořenovice, na stupních vítězů je doplnily stříbrný Rudimov a bronzová Oznice.   Na jednoho obyvatele Zlínského kraje připadlo za loňský rok 22,5 kg vytříděného papíru, 14 kg plastů, 13 kg skla a 0,3 kg nápojových kartonů. Celkově jde o téměř 50 kg vytříděného odpadu na každého obyvatele kraje, což je meziroční nárůst o bezmála 3 kg oproti roku 2018.   -tz-

"SUPERHRDINOVÉ" tak by se dali nazvat jezdci Zděchovské Grapy 2020 a nejen tohoto ročníku. Už tři roky po sobě se Zděchovské motokrosové závody nesou v duchu totálního bahna. Pro diváky a fanoušky je to krásná podívaná, kde není nouze o zajímavé momenty. Pro závodníky někdy pěkná trápenka. Toto video je sestřih toho nejlepšího ze 49. ročníku (23. 8. 2020), kde nebylo nouze o krásné, ale taky zároveň náročné momenty.   https://youtu.be/G5aWle9X084 Video: Pavel Valchář

Téměř půlkilometrový úsek krajské silnice III. třídy bude ještě v tomto roce rekonstruován v Sidonii, pohraniční osadě, která je místní částí města Brumova-Bylnice. Ředitelství silnic Zlínského kraje zde bude investovat do zkvalitnění dopravní infrastruktury přibližně 9,5 milionu korun.   Předmětem díla je stavební úprava silnice III/05751 v celkové délce 423 metrů v Brumově-Bylnici, místní části Sidonie, která se nachází na samé hranici se Slovenskou republikou. Začátek řešeného úseku je u budovy bytového domu čp. 35, konec je před budovou bývalé sklářské kolonie.   Situace stavby, foto: Město Brumov-Bylnice  

Silnice se dočká nového odvodnění

Dopravu budou řídit semafory

V pátek odpoledne zasahovali profesionální hasiči z Valašských Klobouk u nehody 2 osobních automobilů a 1 motocyklu na ulici Cyrilometodějská ve Valašských Kloboukách.   „Na místě nehody byly všechny složky integrovaného záchranného systému. V době příjezdu hasičů byl zraněný motorkář v péči zdravotníků. Hasiči provedli protipožární opatření a kužely ohraničili místo nehody. Následně začali usměrňovat dopravu,“ uvedl mluvčí hasičů Roman Žemlička.   [gallery columns="5" ids="82798,82799,82800,82801"] Místo dopravní nehody, foto: HZS   Nehoda se stala v době dopravní špičky a na silnici 1. třídy. Objízdné trasy ve městě Valašské Klobouky se brzy zaplnily a na jedné z nich situaci navíc zkomplikoval porouchaný autobus. Řidiči často volili objížďku až přes Lačnov.   -red-

Kilpi Vitesco Beskydská sedmička je extrémní horský závod jednotlivců a Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic. Je to závod, který mnozí považují za jeden z nejtěžších svého druhu v České republice. Přechod sedmi nejvyšších hor Moravskoslezských Beskyd si o minulém víkendu nenechalo ujít téměř 3 tisíce sportovců.  Poprvé v historii B7 čekala všechny účastníky tučná porce 101 kilometrů z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm s celkovým stoupáním na trase 5 387 m. Závodníci museli tuto trať ujít do časového limitu 30 hodin. Vytouženého cíle dosáhla polovina  z nich.   Počtvrté se letos postavila na start vytrvalostního závodu také Adéla Maňáková z Horní Lidče se svou parťačkou Veronikou Vavrušovou z Březnice s názvem týmu „Proběhni svět“. Třinecký stadion opustily v pátek (28.8.) ve 21:31:41 a vydaly se vstříc nástrahám trati. Neodradil je silný vítr a později ani noční déšť. Nakonec se sobotní počasí umoudřilo a v údolích dokonce občas i vykouklo slunce.   „Celý závod probíhal v pohodovém duchu a bez jakýchkoliv komplikací na trati. A zda přišla krize? Žádná krize letos nepřišla, stále jsme se cítily dobře. Průběžně jsme doplňovaly energii a oddalovaly tak únavu. A jestli jsme řešily nějaký problém? Ano, zda si oblečeme tričko s krátkým nebo dlouhým rukávem :):),“ popisuje Adéla pocity ze závodu.   [gallery columns="5" ids="82600,82601,82602,82603,82604"] Beskydská sedmička, foto: archiv závodnic   S časem 18:41:45 si Adéla s Veronikou doběhly v cíli pro zlaté medaile ve své  kategorii, na jejichž převzetí se těší na podzim v Ostravici. Mezi ženami skončily na 4. místě se ztrátou pouhých 20 vteřin, celkově pak 39. ze 728 týmů.   „Pro sportovce je nejdůležitější motivace do závodu a ani ta nám nechyběla. Před samotným startem jsme s Adélou emotivně uzavřely dohodu, že pokud by se nám náhodou podařilo skončit na “bedně”,  odevzdáme na charitu veškerou finanční hotovost, kterou máme u sebe pro případné využití  taxislužby. Slib jsme dodržely, peníze putovaly do pokladničky Institutu Bazální stimulace na podporu potřebným. A o to větší byla naše radost z vítězství,“ dodává Veronika.   [gallery columns="5" ids="82610,82609,82607,82605"] Beskydská sedmička, foto: archiv závodnic   Celý závod Adéla s Veronikou absolvovaly v duchu hesla “lehce dosažené věci nemají žádnou cenu” a také “slovo nejde - neexistuje”. Nádherný okamžik si vychutnaly, když ruku v ruce vběhly na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm a po posledním pípnutí čipu vystoupaly schody, které symbolizují  sedm hlavních beskydských vrcholů, součet  jejichž nadmořských výšek představuje nastoupání druhé nejvyšší hory světa – K2. Dokázaly to. A co říkají na závěr? „Beskydská sedmička je nepředvídatelná, mocná, drsná a náročná, ale také silně návyková. Takže příští rok znovu na startu.“   -red-